skoly, kde se nepraktikuje hodnoceni, jsou i u nas. Osobne si myslim, ze nejak jednoznacne verit ze to je pro decka lepsi, je osidny - muze to byt projekce rodicu, z mladi, jak pise KAI "kdo ma vzpominky nemuze nesouhlasit". Cetla jsem zazitky nejake matky, ktera nejak ve treti tride z logistickych duvodu preradila dcera z nejake tady te waldorf/montessori/neco skoly do normalni skoly a stalo se to, ze dceru KONECNE zacala skola zajimat. Matka ji podrobne zpovidala a holcicka to vysvetlovala tak, ze v puvodni skole ji nikdy nikdo nerekl, zda jeji vykon je nad/pod/prumerny, nikdy se v nicem nesoutezilo, nic ji nemotivovalo se vubec o neco snazit, protoze cela skola bych zalozena na hlavne si autenticky delejte co chcete. Pritom ale tato divka je prirozene souteziva a LIBI se ji, kdy je srovnavana a vi, jak na tom je, co se ji podarilo super a kde ma zabrat.
Takze jestli to do takoveto situace dostanu, chtela bych se rozhodovat dle toho co se bude jevit jako nejlepsi vzhledem k osobnosti mych deti.
Osobne se tady u tech skol typu "nenutte se do niceho" bojim, jestli to decka dostatecne pripravi na zivot, mineno, jestli si to ucitele moc neusnadnuji (rezgnuji na moralne volni vychovu, kazdej si rad jen hraje a surfuje realitou = mensi prace s detma). Umet se prekonat, zabrat, snazit se, vyrovnat se s hodnocenim, s uspechem, failem ... to je soucasti zivota. Osobne bych spis zkoumala CO se decka v te skole uci (jaka didaktika se pouziva) a jak kvalitni osobnosti jsou ucitele. Spis nez vsazet na radikalni pravidla typu "zadne znamky a testy". Co jsem zatim se setkala, casto to muze byt tezce ideologicky zatizene (ucitelku nezajima osobnost ditete, ale hlavne aby se dodrzovala pravidla toho nejakeho systemu, kteremu veri jako svate knize). Jako u kazde alternativni zalezitosti, je tam vetsi procento lidi kteri nejak bojuji proti systemu, svetu atd., nejsou to vyrovnany mily lidi... a ja nechcu aby si na mych deckach odzivali svoje trauma :)
cili, zkoumala bych peclive konkretni skolu