YMLADRIS: ja myslim, ze technicky vek je mozny jen diky tomu, ze lide jsou slepi, hlusi a necitlivi ke vsem krome sebe. citlivy clovek vnima co svym konanim pusobi jinym formam zivota, vi, ze bez smrti neni zivota, tedy bere jen nezbytne minimum, aby prezil. nebude vybijet cele zivocisne druhy kvuli zisku (tedy aby nahromadil vic, nez stihne za cely zivot utratit), nebude premistovat hory a zaplnovat doly bez ohledu na zivocichy, kteri tam ziji. jeho svet je pro nej posvatny. bude mit vic lasky a mensi dum s mensim mnozstvim kramu. nemyslim si, ze by nutne musel byt netechnicky. ale technika bude v jeho zivote hrat ne az tak podstatnou roli. predstav si (pro ilustraci), ze bys zila ve svete, kde by bylo normalni telepaticky komunikovat se zviraty a ruznymi nelidskymi entitami, ktere tady na Zemi s nami ziji. gnomove by te mohli vzit do jeskyni a spolu byste pozorovali, jak rostou mineraly a kovy. vysvetlovali by ti, jak se navzajem promenujou, o podivnem ohni (elektrine), ktery nepali, ale presto se zazehava v prislusnych matecnych roztocich a spolu s "zivinami" vyzivuje rudy jako matcin prs dite. mohla bys pozorovat undiny, prostovlase, nahe, tak subtilni a prekrasne, jak tanci v tunkach a prohani se v jezerech. mohla bys pozorovat nekonecne stada zvere, prohanici se loukama... jako by se neco ve tve hlave rozdelilo a tys vnimala dva svety - prolinaly by se ti pred ocima.. svet pricin a svet forem. byla bys stastna jen z toho, ze jsi. zes byla stvorena pro to, aby ses podilela na tomto zazraku jako vedouci svedek. vlastne by te to z jisteho pohledu paralyzovalo, protoze bys spoustu casu travila kochanim se a ve svete forem bys konala jen a/kdyz by bylo treba neco udelat (jako nasbirat drivi, zajistit jidlo..), b/ citila bys potrebu/chut neco udelat (tanec, porovnat sve sily s medvedem, navstivit sve zname zijici mesic pochodu daleko..). byla bys ziva zpusobem, o kterem se malokomu z nas jen zda.
technicka civilizace jako je ta nase je misto toho ziti v mrtvem svete. zvirata skoro vsechna vyhubena, motyli a hmyz zmizel, soukromi zmizelo, svobodna vule mozna v nekolika uzkych ulickach vymezenych zvyklostmi a paragrafy. svet predmetu, ktery ztratil pro nas svoji dustojnost a hodnotu. a pokud ji necemu prizname, tak jen na chvili - pro to, aby nas to potesilo. pak at to vezme cert. mame obrovskou spotrebu, obrovske pozadavky, ale nas hlad je neukojitelny. mrtvi lide chodi s tupym pohledem sem a tam, do usi jim hraje hudba, kterou nevnimaji, mnohdy hudba, ktera vyvadi z prirozeneho rytmu jejich tela. domu, do prace, do skoly. hromadeni mrtvych udaju. niterny hlad a nespokojenost vyvolany samotou nespravne interpretuji jako touhu po dalsich vecech a zazitcich, ale tim se samota neda naplnit. do sveta pricin by se malokdo koukal, nebyl by to hezky pohled. prislo by mu vice nez symbolicke, ze pokracujici chlad v lidskych srdcich vhodne doplnuji drobnosti typu nahrazeni "tepleho" tepla plamene "studenym" teplem vody privedene odnekud, "tepleho" masivniho kamenneho hrnce varicim nase jidlo "studenym" nerezem, "tepleho" svetla zarovek "studenym" svetlem zarivek.. bohove uz se ani netvari, ze by meli co do cineni s bytostmi se sebemensi hodnotou. proste nas jen tak kopanci premistuji z vyukoveho kurzu do vyukoveho kurzu. ale vzdyt ti vezni se maji jako prasata v zite, rika moje babicka, tri jidla denne, posilovnu a knihy. jak to rikal ten Orwell? ze k dokonalemu zotroceni je treba i zapomenout pojmy jako svoboda, nezavislost, vlastni mysleni. jak jako vlastni mysleni? jake muzu mit jine nez vlastni mysleni?
ale jiste, jsme evolucni pokus. svet si hraje a zkousi ruzne kousky. kdyz se nepovedou, smete je. nebudeme prvni, ani posledni.