PIZI: Ten příspěvek nebyl míněn jako "posuzování druhých lidí", ale právě jen jako čistě osobní údiv nad jedním z jevů, které jsou pro mně málo srozumitelné.
A taky jako taková malá provokace :)...byla jsem jednak zvědavá, jaké reakce vyvolá, jednak jsem předpokládala, že se z nich o tom tématu něco dozvím :)
Samozřejmě je mi jasné, že ne každý vnímá bolest v těle z chronického sezení tak bezprostředně jako já, to je dáno konstitučně, ty jsi zřejmě ten typ, který to bez akutních potíží vydrží déle.
Druhá věc je otupělost, v době, kdy jsem to praktikovala, jsem se taky cítila "normálně", to "normálně" ale znamenalo například nepředstavitelně ztuhlou páteř. Jak moc ztuhlou, to jsem si uvědomila až, když jsem se z toho transu začla vzpamatovát a začla znova dostatečně chodit a začla se mi uvolňovat.....a zpětně mi přijde fakt divné, jak jsem mohla v takovém stavu být ochotna žít....ale byla jsem a vůbec mi to nepřišlo.
Je to téma, které mě prostě dlouhodobě zajímá. Sama jsem intelektuálně založená osoba, mám ráda počítače, internet, knížky, žiju v tomhle světě, kde se dopravujeme motorovými vozidly, takže času v sedě trávím taky hodně, a když jsem byla malá a byla jsem nemocná, byl to dokonce skoro všechen, takže s tím mám spoustu zkušeností :)....a protože jsem ten druh člověka, kterého to bolí (v ájuirvédě typ váta), snažím se dlouhodobě přijít na způsoby, jak to ve zdraví přežít, tedy jak si uspořádat den, jaké aktivity dělat, jak na ně najít čas.... "Posuzování" s tím nemá nic společného. Každý řeší to, co mu připadá důležité......
JULYZ: Když jdeš hodinu denně vyvenčit psa, můžeš klidně ještě sedět 16 hodin .)