YMLADRIS: "prvky děsu" taky nebyly vždycky.
Pro lovce a sběrače byl les jejich přirozeným prostředím, kde se nebáli.
Strachy a pověry okolo lesa přišly spolu s usedlým způsobem života, kdy lidi najednou trávili všechen čas ve vesnici a preferovali kulturní krajinu, a určitě se tím pádem taky netýkaly všech etnik, ale jen těch nejusedlejších, takoví indiáni, co měli políčka a zároveň lovili, nejspíš les za cizí prostředí nepovažovali.
DARJEEL: Lidské sídlo má celkem přirozeně aspekty bezpečí, pohodlí, pospolitosti, tedy spoustu pozitiv, je normální cítit se v něm dobře....a zároveň je normální cítit se dobře, když z něj člověk unikne někam, kde je klid, ticho a příroda...:)
Přijde mi v pořádku obojí.....a naopak, přijde mi trošku divně strach z obojího....ať už je to strach na nádraží ...nebo strach z lesa.
Souhlasím s tím, že od určité velikosti začne být město anonymní a z toho plynou nějaké problémy, na druhou stranu si myslím, že velikost není až tak rozhodující, spíš jde o jisté celkové nastavení toho místa. Zažila jsem dvoutisícové australské město, kde měli seriózní problém s opileckým násilím, vandalizmem a drobným zločinem, IMHO šance setkat se s tím byla daleko větší než v Praze.....a to tam na to měli doslova jednu ulici s bary a jednu pláž....
Takže to není úplně funkce velikosti. Naopak, velká města mohou klidně být přátelská, zelená, plná pozitivních aktivit, bezpečná....
Ohledně té bezpečnosti/nebezpečnosti přírody mi přijde nejzajímavější to, co vypráví Augustin (kdo nezná, šaman z Ekvádoru z rodiny žijící v džungli:) Že oni se tam odmala učí NEMÍT strach. I docela drsnýma metodama, jako že je dítě necháno samo v džungli. Protože jen ten, kdo NEMÁ strach, kdo je vědomej, pozornej, ale není posedlej obavama, přežije. Kdo má strach, přitáhne si k sobě právě tím strachem všecka ta nebezpečí, a to si právě v nebezpečné džungli člověk totálně nemůže dovolit, rozhodně ne, když tam žije trvale. Ve městě si můžeme namlouvat, že toto pravidlo neplatí, a že k nám věci přicházejí "náhodou". Ale v džungli, kde strach může přivolat jaguára nebo jedovatého hada, není na popírání principu přitažlivosti žádný místo.
Takže si myslím, že lidi, co žili ve všech možných historických dobách v lesích, nežili ve strachu, jak nás to učili v 80. letech v dějepise. Protože si to jednoduše nemohli dovolit.
Na druhou stranu, určitě byli rádi, když se večer vrátili do vesnice nebo tábořiště, a tam byli lidi, klid a bezpečí :)