BROZKEFF:
bavíme se o terapeutickém prostředí, které má několik charakteristik, ale předně odlišme:
- časovou délku (trvání) izolace
- přírodní aspekt prostředí (prostředí s nižší mírou strukturovanosti člověkem)
Přírodní aspekt prostředí působí na většinu lidí adaptivně na neurologicko-imunologické úrovni. kdysi sem na to téma cosi zbastlil zde:
https://www.academia.edu/...toracni_efekt_prirodniho_prostredi_u_jedincu_trpicich_syndromem_vyhoreni
(což mi připomíná, že mám na poličce tvoji diplomku a pořád se na ní chystám =)
V méně strukturovaném prostředí se snadněji strukturují rituály.
Rituály jsou alfou a omegou oné spirituální dimenze léčby.
A proto by se dle mého mělo přikročit k více "wilderness" psychoterapii. U nás to s tou divočinou bohužel tak divoké není, ale dají se najít místa dostatečně odlehlá a krásná, aby probouzela onen upřímný dialog s Já a ONO. =) Btw dobrý důvod pro psychology a jiné duševní zdravotníky všeho druhu více promlouvat na ochranu přírody u nás a více bezzásahovosti v národních přírodních parcích.
Pokrok vhodným environmentálním směrem v psychoterapii by ale byly i méně smělé věci jako: vhodně "dekorovaná" místnost, altánek v parku, terapeutický strom (v parku, lese, na zahradě, nádvoří,... The Father Ent =), pro některé snad i svatyni =); nalézt vhodnou šifru v místním geniu loci a vybudovat oltář, či pro jiné pomocnou tabuli s externalizovanými záměry v podobě symbolů. No a nabízí se taky různé formy práce s pozorností, bdělostí atd, různé mindfulness techniky ...
into the wild, u toho sem si poplák...
Jinak k "útěku do divočiny": asi lepší záměr by zněl "ochod do divočiny", dopřát si klid, pomalost a bezpečí.
K tomu, co jsi psal ty se možná nabízí určitá "diferenciační" otázka: Jaký je vztah mezi dobou strávenou v "psychoterapeutickém ekosystému" a typem a závažností potíží klienta? Určité komunitní zkušenosti jsou hlavně se závislostmi (často s poruchami osobnosti)...
Hmm, dík za zajímavé náměty ke studiu...