CONTINUITY: Podle mě neříká "dejme prachy místo párty na udržitelnou komunitu", Dionýsa nesmíme přestat vzývat :D Podle mě je ta myšlenka spíš o tom to spojovat, dělat párty v rámci sustainable komunity. Taky se poklonit i Apollónovi, ehm :D Nevím, nemám dobrý slova... Že totiž ať se nám to líbí nebo ne, tak festivaly jsou pořád hluboce zakořeněny v Systému.

DNF: Souhlasím.

Přijde mi, že autorovi nedochází, že festival, kde lidi tančí, tvoří, atd má hodnotu sám o sobě, že takový druh rituálu lidi potřebují úplně stejně, jako potřebují sustainable komunity.

Samozřejmě něco na tom je. Kdyby se všichni na Zemi najednou probudili, zřejmě by se začalo dávat daleko více zdrojů do záchrany života na planetě, a daleko méně do zábavy. Ale zrovna festivaly si myslím, že by se nezrušily :)...ostatně, kdyby se zrušila spousta jiných naprosto zbytečných věcí, nebyl by důvod

KAMAHL: Usmevne. Jako treba ze - kdybychom dali vsechny prachy, ktery utratime za festaky a drogy JAZZZovi, tak bychom s nimi dokazali udelat dokonalou komunitu! No jakoze pekne, v sestnacti bych to asi vic hltal, protoze bych podobnou uvahu cetl poprve. A pak bych sel utratit prachy za drogy :)

How and Why “Conscious” Festivals Need to Change | LVX
http://humbertolvx.wordpress.com/2014/05/22/how-and-why-conscious-festivals-need-to-change/

Study looking at Ecstasy’s effect on autism - ContraCostaTimes.com
http://www.contracostatimes.com/...2e6&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer

FRUTAA1: vyřiď, ať dondou do Brna!

asi trochu pozdě, ale přece - narazila jsem na knihu Walden a jak už to tak chodí, s ní přišla i pozvánka na představení v Crossu, takže kdybyste měli chuť: http://walden.crossclub.cz/

Nechte děti jíst hlínu a pít z potoka, radí muž s tasemnicí | Publicistika
http://www.rozhlas.cz/..._zprava/nechte-deti-jist-hlinu-a-pit-z-potoka-radi-muz-s-tasemnici--1387777

„V mých střevech žijí asi tři tasemnice. Měl jsem i nějaké čínské parazity, kteří mne ale v posledních měsících opustili,“ komentuje Julius Lukeš bez okolků čilý ruch ve svých útrobách.
=)

DARJEEL: To je asi dobrá definice, že to není doslova "nemít strach", ale trochu něco jiného.

Jestli jsem to správně pochopila (mj. z vyprávění Čechů, kteří tam pobývali), to, co je nežádoucí a nebezpečné, je zvyk, který je zrovna u nás velmi rozšířený: představovat si, co by se člověku všechno mohlo stát, a bát se toho.
To člověku nijak nepomůže, naopak.
Místo toho potřebuje vnámat, co se opravdu děje, a na to si dávat bacha.

CONTINUITY: to si trochu protiřečíš, protože jak popisuješ, nemít strach se museli učit, takže ten strach tam primordiálně je nastavenej a až sekundárně ho je potřeba zvládat... mít strach v situaci nebezpečí je přirozený a zdravý, je to varovný a aktivační signál. Imho se teda neučí nemít strach, ale použít z něj tu aktivační složku, ale nenechat se jím zahltit nebo ovlivnit.
Jinak les je symbolem a vyjádřením nevědomí, podobně jako v jiných oblastech poušť nebo moře... tj. je spojen s nejistotou a obavami... samozřejmě nemusí jít nutně o posedlost :)

S tím městem to tak více nebo méně obecně je, neplatí to absolutně, výjimky budou vždycky... ale holt velký město je spojený s aktivitama, který se na malým nedějou nebo nedějou tolik... jasně, je to jak s čím, chlastací vesnice apod. ale třeba organizovaný zločin, rasový segregace atd., to je záležitost velkoměst...

YMLADRIS: "prvky děsu" taky nebyly vždycky.
Pro lovce a sběrače byl les jejich přirozeným prostředím, kde se nebáli.

Strachy a pověry okolo lesa přišly spolu s usedlým způsobem života, kdy lidi najednou trávili všechen čas ve vesnici a preferovali kulturní krajinu, a určitě se tím pádem taky netýkaly všech etnik, ale jen těch nejusedlejších, takoví indiáni, co měli políčka a zároveň lovili, nejspíš les za cizí prostředí nepovažovali.

DARJEEL: Lidské sídlo má celkem přirozeně aspekty bezpečí, pohodlí, pospolitosti, tedy spoustu pozitiv, je normální cítit se v něm dobře....a zároveň je normální cítit se dobře, když z něj člověk unikne někam, kde je klid, ticho a příroda...:)
Přijde mi v pořádku obojí.....a naopak, přijde mi trošku divně strach z obojího....ať už je to strach na nádraží ...nebo strach z lesa.
Souhlasím s tím, že od určité velikosti začne být město anonymní a z toho plynou nějaké problémy, na druhou stranu si myslím, že velikost není až tak rozhodující, spíš jde o jisté celkové nastavení toho místa. Zažila jsem dvoutisícové australské město, kde měli seriózní problém s opileckým násilím, vandalizmem a drobným zločinem, IMHO šance setkat se s tím byla daleko větší než v Praze.....a to tam na to měli doslova jednu ulici s bary a jednu pláž....
Takže to není úplně funkce velikosti. Naopak, velká města mohou klidně být přátelská, zelená, plná pozitivních aktivit, bezpečná....

Ohledně té bezpečnosti/nebezpečnosti přírody mi přijde nejzajímavější to, co vypráví Augustin (kdo nezná, šaman z Ekvádoru z rodiny žijící v džungli:) Že oni se tam odmala učí NEMÍT strach. I docela drsnýma metodama, jako že je dítě necháno samo v džungli. Protože jen ten, kdo NEMÁ strach, kdo je vědomej, pozornej, ale není posedlej obavama, přežije. Kdo má strach, přitáhne si k sobě právě tím strachem všecka ta nebezpečí, a to si právě v nebezpečné džungli člověk totálně nemůže dovolit, rozhodně ne, když tam žije trvale. Ve městě si můžeme namlouvat, že toto pravidlo neplatí, a že k nám věci přicházejí "náhodou". Ale v džungli, kde strach může přivolat jaguára nebo jedovatého hada, není na popírání principu přitažlivosti žádný místo.
Takže si myslím, že lidi, co žili ve všech možných historických dobách v lesích, nežili ve strachu, jak nás to učili v 80. letech v dějepise. Protože si to jednoduše nemohli dovolit.
Na druhou stranu, určitě byli rádi, když se večer vrátili do vesnice nebo tábořiště, a tam byli lidi, klid a bezpečí :)