Ing. Pavel Obrdlík: Enviromentální psychologie: jak člověk ovlivňuje prostředí a prostředí člověka 13.10.2014-Aktuality
http://www.inpsy.cz/...lni-psychologie-jak-clovek-ovlivnuje-prostredi-a-prostredi-cloveka-13-10-2014

přišlo mi do mailu: jistý pan Parkin, autor takzvané "Fuck It Terapie" :), tentokrát se rozepsal o stárnutí :)

Dear Lovely You,

So we've lived in the same place, here in the hills near Urbino in Italy for 10 years now. And one thing I like about having been here for that period of time is that you see people as they age: the faces changing, the hair greying, the backs stooping. These aren't people I know, just the familiar faces I see around the place, a small place like this.

Ageing. We're all ageing. But it does seem to be something you only really notice and think about as you reach a certain age.
I remember a professor at university bemoaning the fact that he was the only person ageing on the whole goddam campus. Imagine being surrounded by a population that was forever 18-25. You'd see your own ageing then against a backdrop of eternal youth. Yuk.

I generally embrace my own ageing. I remember breathing a sigh of relief on my 30th birthday - the pressure of being a 20-something was off.
And I did the same on my 40th - the pressure of being a 30-something was off.
Will I have the good fortune to do the same on my 80th? "Phew, thank goodness I don't have to be a slinky seventy-something anymore, now I can REALLY relax and do my own thing and say what the f**k I fancy!".

If I get a moment of "Ouch, I don't like this ageing thing, just look at the state of you", I say 'F**k It', and I count my blessings. Which sounds like a cliche doesn't it? No, it IS a cliche. But I like it, and I do it. I mentally note what is bloody brilliant about my life, about the people in my life, about the lovely stuff I get to share with lovely people in my life (ie. you lot)... and about how bloody brilliant it is JUST TO BE ALIVE.

jak se jedlo a žilo a i nadále by mohlo: http://www.2012rok.sk/...trava-a-ocista/26838-alternativni-zdroje-rostinne-potravy-ve-stredni-evrope

Webová aplikace nabádá mladé lidi, aby se nebáli přemýšlet a mluvit o smrti | zpravy.ihned.cz - Česko
http://zpravy.ihned.cz/...webova-aplikace-nabada-mlade-lidi-aby-se-nebali-premyslet-a-mluvit-o-smrti

LEOZ: hehe :) Tak nejak to vypada jakoze: Meli jste svatou bylinu, tu jste uvrhli do zapomneni, a dobre vam tak :)

Before I Die: A Global Ethnography of Anonymous Aspirations in Chalk and Public Space | Brain Pickings
http://www.brainpickings.org/2013/11/05/before-i-die-a-candy-chang/

LEOZ: Já mám taky takový pocit, že Grof nikde nepíše / netvrdí, že by ty zážitky byly "reálné" - pouze že jsou jako takové lidmi subjektivně prožívány. A tím se právě vzdaluje "newtonovsko-karteziánskému paradigmatu", jež tyto zážitky/zkušenosti vyřazuje ze hry s tím, že to jsou "halucinace", "bludy" (hle: "blud-ný balvan" :-), a že je proto nemůže brát vážně. Přístup Grofa (ale i jiných psychoterapeutů) se liší v tom, že se tyto zážitky naopak vážně brát rozhodli, protože se jimi studovaným lidem jeví jako smysluplné atd...

Podobné to je s těmi "minulými životy"... Grof nikde explicitně neříká, že to je "fakt", nebo "pravda" (byť sám nijak nemaskuje, co si osobně myslí) - třeba na té jeho nedávné přednášce jsem ho velmi pozorně poslouchal, a on si na tom dával dost záležet. Říkal to stylem, že někteří lidé mají někdy zážitky ztotožnění s někým, kdo žil se zdá, že žil v minulosti, a že tito lidé samotní to vykládají jako zážitek minulých životů. Hodně takovým příkladů, které pak šlo ověřit "faktograficky", popisuje v knize "Když se nemožné stane"...

IACM ZPRAVODAJ: NĚMECKÁ STUDIE IDENTIFIKOVALA NOVÝ ZPŮSOB, JAKÝM KANABINOIDY NIČÍ RAKOVINNÉ BUŇKY - Magazín Legalizace
http://www.magazin-legalizace.cz/...dentifikovala-novy-zpusob-jakym-kanabinoidy-nici-rakovinne-bunky

JAZZZ: jak píše MICHAL_R, newtonovsko-karteziánské paradigma je termín, kterým šermuje sám Grof, já bych ho jinak v současné postmoderně ani nevytahoval. A Sysifon popírají sami sebe, protože taky nereflektují současný výzkum, zapomínají na základní výbavu vědce-pochyby a taky nečetli Grofa pozorně. Nemůžu si vybavit, že by Grof někde tvrdil, že zážitky ze změněných stavů jsou nějak "objektivně pravdivé", jak zde píše _BENNY (ikdyž někde poukazuje na možností, že by byli pravdivé). Pouze takové subjektům připadají a mají přínos pro jejich zakotvení ve světě i řadu symptomů, neřkuli někdy snad i zasáhnou příčinu potíží...

MICHAL_R: ad spolek sysifos - ja se te argumentaci nedivim. kdyz jsem od Grofa cetl Kosmickou hru, tak to bylo same "subjekt A ve stavech zmeneneho vedomi videl B, tzn. B je pravda". ten naprosto nekriticky postoj me taky stval, ale pozdeji jsem pochopil, ze to vlastne ani jinak nejde - pokud si nekdo stanovi jako zdroj poznani halucinace, ktere vidi jen halucinujici, tak je to cele na vode a nemuze to byt jinak. ze subjektivniho hlediska muze jit o osviceni, z objektivniho hlediska je to cele ptakovina.

KAMAHL: díky, to je perfektní odpověď a navíc je tam celá další hromada podnětů k přemýšlení. vtipné je tam třeba jak redukcionističtí biologové jsou nejraději, když objekt jejich zkoumání už nežije :)

MICHAL_R: a tys to fakt vystizne shnrul. jak se asi muze slucovat ono "vim ze nic nevim" s timhle pocitem vsevedoucnosti? staci jim predhodit nelinearni dynamickej system a nevi si s nim rady a snazi se aproximovat a linearizovat, aby s tim umeli plus minus pracovat. proto se toho boji a rikaji tomu "teorie chaosu" buuhuuu strasidla a duchoveee. v chaotickych datech jsou usporadane vzory a neomylny vedec netusi odkud a proc se berou :)

JAZZZ: Jako odpověď si přečti: Fritjof Capra - Bod Obratu (bude se ti to líbit).

LEOZ: ty to umíš tak pěkně napsat :) v souvislosti s tou Zelenou psychologií jsi psal o ekologickém paradigmatu, tam si dokážu zhruba představit kam bychom chtěli dospět, ale neumím přesně uchopit to, čemu říkáš newtonovsko-karteziánské paradigma. na samotné souřednicové síti, násobení vektorů nebo newtonovské mechanice mi nepřijde nic špatného dokud člověk, který se s tím naučí pracovat nemá pocit, že všemu rozumí a najednou je pánem tvorstva. je tam něco dalšího co mi uniká, nebo proč se to jmenuje právě takhle? když chci někomu vysvětlit kam se máme dostat, tak je potřeba nějak výstižně popsat to bahýnko ve kterém aktuálně společnost bezradně tápe a mně se pro to těžko hledají slova, tak třeba mi rozšíříš názvosloví :)