LEOZ: Já mám taky takový pocit, že Grof nikde nepíše / netvrdí, že by ty zážitky byly "reálné" - pouze že jsou jako takové lidmi subjektivně prožívány. A tím se právě vzdaluje "newtonovsko-karteziánskému paradigmatu", jež tyto zážitky/zkušenosti vyřazuje ze hry s tím, že to jsou "halucinace", "bludy" (hle: "blud-ný balvan" :-), a že je proto nemůže brát vážně. Přístup Grofa (ale i jiných psychoterapeutů) se liší v tom, že se tyto zážitky naopak vážně brát rozhodli, protože se jimi studovaným lidem jeví jako smysluplné atd...
Podobné to je s těmi "minulými životy"... Grof nikde explicitně neříká, že to je "fakt", nebo "pravda" (byť sám nijak nemaskuje, co si osobně myslí) - třeba na té jeho nedávné přednášce jsem ho velmi pozorně poslouchal, a on si na tom dával dost záležet. Říkal to stylem, že někteří lidé mají někdy zážitky ztotožnění s někým, kdo žil se zdá, že žil v minulosti, a že tito lidé samotní to vykládají jako zážitek minulých životů. Hodně takovým příkladů, které pak šlo ověřit "faktograficky", popisuje v knize "Když se nemožné stane"...