OXYMORON: askeze bych to nenazýval, ve srovnání s dobrými 3/5 lidstva si pořád žiju jak prasátko v žitě, nebo veverka v oříškovém ráji :-) Ale pravda je, že mě to těší a ukázalo se to jako praktické. Zříct se zcela světských zájmů, to není má cesta, možná až na stará kolena.
Někde jsem četl, jak to měli v číně ještě před sto lety třeba: takový otec od rodiny ctil zásady konfucianismus, makal, živil rodinu, šatil a krmil děti. Nu a pak když dosáhl určitého věku, tak se často vrhal na stáří na taosimus, odvraceli se od světských povinností, neb syn převzal hospodářství. Pěstovat cestu Lao-C a "zřeknutí se světa", ale až na stará kolena, kdy děti převezmou roli živitele. Zajímavý model. Ten je samozřejmě teď rozbitý - prvně to podělal Mao a teď kapitalismus řízený komunistickou stranou. Čínské soudy mají z loňského roku zajímavý precedent, kdy donutili jednu rodinu postarat se o své staré (vyživovací povinnost)*
Knihu neznám, mrknu na to. Skvělá příležitost ke zbavení se věcí je stěhování, to mi jednou hodně pomohlo, pěkně jsem to zredukoval. Až na knihy tedy, mám dvě velké knihovny a rád se k některým vracím. Nebo některé kaktusy mám roky a možná mě+ dokonce přežijou ,-)
*
Snahy čínské vlády o přetvoření země do regulérní světové velmoci si pomalu začínají vybírat svůj daň. Orientace na kariéru, vysokou produkci a co nejvyšší výdělek totiž odnášejí staří lidé, o které se ambiciózní potomci odmítají starat. Kdysi tradiční pevné rodinné vazby tak jsou zřejmě nadobro pryč.
Zdroj:
http://zpravy.idnes.cz/...-a-pece-deti-o-rodice-0s3-/zahranicni.aspx?c=A130919_142029_zahranicni_ert