YMLADRIS: je to tezke s tou vychovou. ja nevim co je spravne. kazdy rodic asi dela co umi. tuhle jsem chtel vecer rozjimat a decka se ke me nahrnuly a chtely si povidat, no tak jsem je nechal mluvit a ony mluvily a mluvily o ruznych vecech a ja si uvedomil, jak malo je vlastne znam. jako by lidska osobnost byla tvorena nekolika vrstvama "nanosu, memu, hodnot", z nichz nektere jsou v podstate kulturni a ty jsou tak uzce svazany s dobou a hodnotama, ve ktere clovek vyrusta, ze generacne se nedaji predat. jine jsou vazane na zivotni zkusenosti, na zpusob zivota, ty uz se treba lip daji ziskat, kdyz by ses dostala do vhodnych podminek. no a neco maji geneticky a neco okoukaji od rodicu (hodnoty, ktere u rodicu obdivujou nebo vuci kterym se naopak vyhranujou). osobne mi prijde, ze decka jsou vlastne takovou aktualnejsi podobou nas samych. aktualnejsi ve smyslu lepe adaptovane na aktualni zmenene podminky. budou muset samy vybojovat svuj boj, sve pravdy, obhajit sve hodnoty nebo selhat. nejsou primo zasazeny nasimi zivotnimi zkusenostmi, jsou jimi ovlivneny jen v prefiltrovane forme pres nas. takto ja chapu vyvoj spolecnosti. vlastne si myslim, ze kazda dalsi generace stoji na ramenach te predesle. co predci udelali dobre, o to snazsi maji podminky mladi a naopak. nekdy je tam videt reverze - rodice udelali dobre, ale mozna az moc dobre a mladi na to spolehaji, az utrati co stari nashromazdili. proste je to tezke ten vyvoj.
osobne mi neprijde spatne je obcas konfrontovat se silou, kor, kdyz delaji uz picoviny pres miru. jakoze kdyz synator podkopl dcerecce zidli a ja s ni musel jet s otresem mozku do nemocnice a jeste 2x na kontrolu pozdeji, nebo ji o rok pozdeji nejak podrazil nohy a rozsekla si bradu, ze jsme to jeli sit, tak to asi tezko muzes cekat, ze ho poviskam ve vlasech a fouknu mu za ousko a poseptam neco jako "i ty nas maly zlobilku, tatinek si pujde tuhle s placici sestrickou posedet na pohotovost a ty nas zatim pockej u televize a tady mas cokoladu, aby ti to lepe ubihalo". proste svet a buh nejsou dobri. nejsou JEN dobri. maji vsechny barvy. zidi jako narod tohle treba pochopili az kdyz zazili holocaust, kdy jim sest milionu dusi vyletelo kominem. no a deti zijou ve sve bubline iluzorniho sveta, ochrany, kterou jim poskytujeme. vsechno je cool a vsechno se okeca a mrtvi v televizi nejsou ani tak uplne mrtvi a vsechno je hra. samozrejme je to hra, kdyz se to tyka druhych, ne jich samotnych. kdyz nedame dva dny nazrat a vodu kralikovi, tak nam to nevadi. je to hra. beda kdyby ale nekdo nedal dva dny nazrat nam. to bychom kriceli jaka se nam deje krivda a dovolavali se prav. je hra, kdyz bijeme a posklebujeme se slabsimu spoluzakovi, sranda prestava, kdyz nas fort chytne za limec a hodi pres celou mistnost vzduchem a jeho vztek naznacuje, ze to bude bolet, ta bezmoc a ponizeni tvari v tvar hrube sile, proti ktere jsou uplne bezbranni. ach i detsky mozek vidi tu analogii se situaci, ktera byla jen o par minut driv, kdy oni byli v roli toho silnejsiho vuci slabsimu sourozenci. inu nedelej druhemu to, co nechces, aby druzi delali tobe.. proste realita je kosata a barevna a dite by melo mit prehrsel zkusenosti z ruznych oblasti. byt u zabijeni zvirat neni obcas spatne. kdyz se propichne tepna a krev vychvistne do kybliku. nekdy si to ti mali hajzlici odzvraci, protoze je to najednou kurevsky realnejsi, nez kdyz hrajou nejakou debilni pocitacovou hru a tam mohou prejet tankem pesaka.. cinani meli prislovi "dite, ktere nepozna hlad, neni dobre vychovane". tim bych asi uzavrel sve okenko k vychove deti.