_BENNY: ale přece nikdo nemluví o nějakém rozhodnutí rozumu. že by se člověk rozhodl, že bude něco cítit. Randová a Peikoff to popisují jasně: emoce jsou produktem lidského myšlení, postojů a přijatých hodnot (samozřejmě, postoje a přijaté hodnoty jsou závislé na myšlení, proto jejich uvedení je celkem nadbytečné, ale budiž..). Ale to vůbec neznamená, že by emoce byly ovládány vůlí a ovládány čímkoliv bezprostředně. Emoce jsou samovolné. Příklad: člověk, jehož myšlenkový a názorový rámec je silně levicový, může při pohledu na boháče v drahém autě cítit nenávist nebo závist. Tato emoce je samovolná, nikoliv bezprostředně něčím ovládána, nějakým rozhodnutím rozumu. Rozhodnutí bylo učiněno kdysi dávno, soustavně, přijetím levicového názorového konceptu.
U zamilovanosti, těžko říct.. Ale řekl bych, že zde platí to samé. Zamilováváme se podle toho, jaké jsou naše nejhlubší hodnoty, jaký je náš "sense of life". A tento základ se utváří dlouhodobě, za použití vůle a rozumu. Jestliže se zamilujeme do někoho, kdo je absolutně odlišný a nekompatibilní, a tedy vztah nemůže fungovat (bez toho, aby byla jedna ze stran ponižována a nespkojena), pak není to produkt nejhlubších rozporů v naší mysli? A pokud se do někoho zamilujeme, třeba jen na základě nějaké dílčí charakteristiky, není to právě ta samovolná reakce na nějakou naší hodnotu, na náš "sense of life"? Já bych řekl, že ano. Čili, i u zamilovanosti nejspíš platí, že jde o samovolnou reakci, která však je závislá na myšlenkovém základu.
Homosexualita, to je zde obtížné téma. Záleží na tom, zda je homosexualita vrozená nebo zda je podvědomě přijatá. Já to nevím, a současná politizace tohoto problému brání skutečnému psychologickému výzkumu.
Jinak ale je zřejmé, že homosexuální chování do značné míry závisí na vůli - svědčí o tom například "nouzová homosexualita" tam, kde jsou spolu dlouhodobě izolováni jen jedinci stejného pohlaví.
_BENNY: proč Ayn Randová kouřila? asi jí to chutnalo. proč já rád piju víno? protože mi chutná. chuť není emoce, nýbrž vjem.
jinak v době, kdy Randová žila, nebylo ještě tolik známo, že je kouření skuetčně škodlivé.
kouřili všichni z jejího okruhu spolupracovníků. Leonard Peikoff v jednom svém podcastu (mimochodem, to je taky výborný zdroj, Peikoffův pravidelný týdenní podcast na jeho webu) uvedl, že kouřili všichni, a všichni také, jakmile bylo nepochybně jasné, že kouření je smrtící, s kouřením přestali.