k druhému tvému odstavci: tak za prvé je důležité si uvědomit, že nikdo není stoprocentně emocionální. bez rozumu člověk přežít nemůže. i ten nejemocionálnější člověk MUSÍ být do určité míry a v určitých momentech racionální. i takový člověk je schopný přemýšlet a je schopný pochopit, jestli se má řídit emocemi nebo rozumem. většina lidí o tom vůbec nepřemýšlí ani o tom nikdy neslyšela. naopak slýchají celý život, že zlatá střední cesta je nejlepší, hlavně žádné principy, hlavně se "rozhodovat srdíčkem" a ne studeným rozumem, a hlavně že nikdo nemůže říct, že má v něčem pravdu, protože každý má svou pravdu. atd.
kolik s tímto mým názorem bude lidí, nemůžu říct a nemůžeš to říct ani ty. nedělal sis žádný průzkum, a hlavně objektivismus je u nás velmi neznámý. ne tak a Americe, kde má podporu daleko větší. žádného levičáka a anarchistu jsem na svou stranu nestáhl, takové lidi ve svém okolí nemám. ale pár lidí jsem přesvědčil, nebo spíše seznámil jsem je s objektivismem a oni se do značné míry jím přesvědčit nechali. nejsou to lidé, kteří by šli a začali psát články a diskutovat, ale vědí např. že není morální se obětovávat.

a co zase s tím Greenspanem? co ten dokázal? nic. popřel všechno, v co věřil a čeho si byl vědom. ano, on udělal kompromis - a předvedl ukázkový příklad anatomie kompromisu (Ayn Rand: Anatomy of Compromise). nezískal vůbec nic (kromě lukrativního postu, samozřejmě), trhu vůbec nijak nepomohl, naopak ho zničil. možná si myslel, že ustoupí jen trochu, a že to nakonec nějak ukočíruje, ale nakonec byl stržen do spirály, ze které pro něj už nebylo cesty zpátky.

Pokud někoho nepřesvědčíš fakty, pak nemá smysl s někým takovým ztrácet čas. Jestliže někomu budeš tvrdit, že 1+1=2, a ukážeš mu to na dvou hruškách, ale on bude stále tvrdit, že to ve skutečnosti mohou být i 3 nebo 4, tak co s takovým člověkem?

Já myslím, že o tomto jednou Ayn Randová mluvila v jedné své přednášce, kdy vysvětlovala smysl postavy Dominky v románu Zdroj (četl jsi?). Dominika má správnou představu o tom, co je dobrem, ale nevěří, že dobro může vyhrát. Její motivy během knihy je stejný, jako asi i u tebe - představa zlovolné reality, kde zlo je kompetentní a schopné dlouhodobého úpěchu, a že dobro není možné nijak komunikovat dál (malevolent universe premise).

Otázka, kterou bych si měl položit, pokud se setkám s argumentem, že většina lidí není schopná nahlédnout, co je dobrem, je: "Co je na mě tak výjimečného, že já to vím?" Stejně tak je to schopná pochopit velká spousta lidí, a nemusejí to být filozoficky vzdělaní lidé.

je hloupé domnívat se, že dosáhnout 50 % racionálních egoistů ve společnosti je nereálné. je to podobné, jako bys chtěl před půl stoletím myslet, že feudalismus zde bude navždy, a že nadvláda katolické církve zde bude navždy, a že lidé budou vždy a stále slepě věřit v boha, atd.

Jak chci přesvědčit ty, kteří se řídí především emocemi? Úplně stejně, jako jsem byl přesvědčen já - tedy silou argumentů, kterou prostě , pokud v člověku je aspon trochu racionality a ochoty se zamyslet, nelze pominout nebo přehlédnout. Stejně jako jsem se s touto filozofií seznámil já, a poznal jsem její pravdivost, se s ní může seznámit kdokoliv jiný. Já jsem se samozřejmě jako objektivista, pravičák nebo zastánce neregulovaného kapitalismu nenarodil :-)

Ono existuje poměrně dost velké spektrum různých názorů, které by nakonec mohly a měly k objektivismu vést. Ohromná spousta lidí vidí, že současná společnost a současná politika a současná ekonomika je naprosto špatná, jsou nespokojení, ale nevědí proč - mnoho z takových lidí instinktivně vidí, že věci nefungují, ale nikdy se nesetkali s vysvětlením. Mnoho z nich je připraveno přemýšlet. Stejně tak lidé, kteří se postupně setkali dejme tomu s rakouskou ekonomickou školou, znají Bastiata nebo Hayeka, obdivují dílo von Misese, atd, jsou krůček od objektivistické filozofie (takto jsem se k filozofii objektivismu dostal já).

jediná ekonomie, která má k objektivismu blízko, je rakouská škola, která je dnes ovšem stále ještě výrazně v menšině.

My se v žádné "neoliberální politice" nevidíme. Já osobně ani žádný takový termín neuznávám, je to jeden z moderních pojmových slepenců. žádný neoliberalismus neexistuje.