NIRA: pokaždé, když z Tebe něco zde na nyxu vypadne, říkám si, že to už snad ani nemůže být horší, že teď jsi dosáhla osobní maximum. ty to ovšem vždy suverénně překonáš ještě pitomější hovadinou.

Karadum: Mohl bych si tvoji diplomku přečíst?
Z hlediska absolutna patrně lze mluvit o kauzalitě, respektive nic nenasvědčuje opaku, neboť, jak se zdá, má svět okolo nás imanentní systém. Tedy jak bylo řečeno, stále vidíme pravidla (a to, že nyní něčemu nerozumíme neznamená, že tam ta pravidla opět jednou v budoucnosti nenajdeme).
O osudu a kauzalitě: příčinný vztah vnímám jako funkční jádro každé činnosti (nemá smysl klepat na klávesnici pokud nevím, co se stane). Osudem rozumím odstnutí se v pozici, kterou vnímám jako důležitou (já = subjektivní pohled, černochovi v Africe to může být fuk). Subjektivní pocit z osudu je tak jako tak výsledkem nekonečného množství kauzalit.

KARADUM: To že nemůžeme vědět, neznamená, že to nedodržuje pravidla. My nevíme která částice se rozpadne, ale víme, že se jich za danou dobu musí rozpadnout x. Stále tam platí pravidla. Sice statistická, ale pravidla.