SAMWE: Vůle je síla. Jseš zároveň produktem té síly a současně jejím nositelem. Kdyby byla tvá vlastní vůle dostatečná budeš žít výhradně dle své vlastní vůle. Nebudeš např. nemocný nebo starý. Zatím ale existuješ v rodě trpném, z vůle jiné entity & planě plkáš ;)

Vůle JE. Nemůže být tedy jiná než abolutní. Klíma, stvořen z vůle Boží, dospěl opět k tomu, že jeho vůle je absolutní - že je Bohem. "Jeho" vůle stejně jako "Boží" vůle jsou pouze orientační body pro rozlišení. Obojí je jedna a tatáž ABOSLUTNÍ vůle. Otázkou zůstává odkud vůle existuje. Jsem vůle, jsem zde z Boží vůle, z čí vůle je tu Boží vůle? (Kacířská myšlenka - z mé?). Kdo to rozřeší, má u mne schován titul Největšiho myslitele všech dob.

Svobodná vůle je blbost. Nesvobodná vůle je blbost zrovna tak. Adjektivum, ať je jakékoliv, bude v souvislosti se slovem vůle blbost (téměř) vždykcy. Je jen vůle a vůle je vše. Z toho důvodu jsem dal výše do závorky slovo téměř. Jediné adjektivum, které má co dělat u slova vůle, je adjektivum "absolutní".

tak a dost. NIRA prestane blouznit a zvanit a JESSIEATREIDES nam jakozto intelektualka s prehledem uvede neco k tematu ;)

NIRA: pokaždé, když z Tebe něco zde na nyxu vypadne, říkám si, že to už snad ani nemůže být horší, že teď jsi dosáhla osobní maximum. ty to ovšem vždy suverénně překonáš ještě pitomější hovadinou.

Karadum: Mohl bych si tvoji diplomku přečíst?
Z hlediska absolutna patrně lze mluvit o kauzalitě, respektive nic nenasvědčuje opaku, neboť, jak se zdá, má svět okolo nás imanentní systém. Tedy jak bylo řečeno, stále vidíme pravidla (a to, že nyní něčemu nerozumíme neznamená, že tam ta pravidla opět jednou v budoucnosti nenajdeme).
O osudu a kauzalitě: příčinný vztah vnímám jako funkční jádro každé činnosti (nemá smysl klepat na klávesnici pokud nevím, co se stane). Osudem rozumím odstnutí se v pozici, kterou vnímám jako důležitou (já = subjektivní pohled, černochovi v Africe to může být fuk). Subjektivní pocit z osudu je tak jako tak výsledkem nekonečného množství kauzalit.