N – Nyx: (nemohl jsem si odpustit) Nyx je v řecké mytologii bohyně noci. Vzešla z prvotního Chaosu a jejím mužem je její bratr Erebus, bůh věčné tmy. Spolu zplodili řadu potomků, z valné většiny bytosti hrůzy a temnoty. Nyx je bohyní noci, bohyní upírů, a matkou celé řady se smrtí spojených bytostí a netvorů.
O – Oidipus: Král Oidipus je asi netragičtější postavou mýtů. Králi Láiovi věštěc prorokoval záhubu z rukou vlastních potomků. Král se rozhodl zůstat bezdětný, ale potřeboval dědice. Unesl tedy Chrýsippa, syna élidského krále Polyba. Chlapec však přišel o život a Polyb proklel krále – předpověděl, že se dočká syna a smrti z jeho rukou. Když se pak královně Iokasté skutečně narodil syn, nechal mu král zmrzačit nohy (svázali mu je řemenem) a pohodit v pustině. Dítě však našel pastýř, slitoval se nad ním a donesl jej korintskému králi. Dítě dostalo jméno Oidipus („s opuchlýma nohama“). V dospělosti se vydal do Delf, aby získal rady do života. Věštkyně Oidipovi předpověděl, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou, se kterou zplodí děti, které zahubí jeho prokletí. Oidipus ve snaze ochránit korintského krále s manželkou zamířil místo domů do Théb. Na cestě se střetl s vozem, jehož vozka jej udeřil bičem a cestující stařec holí. Oidipus odpověl na úder takovou silou, že stařec padl mrtev. A byl to právě král Láios, který se vracel z Delf, kde hledal radu, co se Sfingou, která terorizovala Théby. Když se doslechl o Sfinze, vyrazil k hoře, kde Sfinga sídlila, aby napravil svůj prchlivý čin, a porazil ji v její vlastní hře. Théby uvítaly Oidipa jako hrdinu a zahrnuly jej poctami a láskou. Hrdina se oženil s ovdovělou královnou, byl zvolen králem a zplodil čtyři děti. Potom však Apollón seslal na Théby mor, neúrodu a s ní i hlad. Bratr královny Kreont vyrazil do Delf pro radu. Ta zněla: vyžeňte vraha krále Láia. Oidipus tehdy netušil, že se jedná o něj, proklel vraha a nechal po něm pátrat. Pravdu králi Oidipovi i lidu vyjevil slepý věštec Teiresiás. I přes vysvětlení královny Oidipus stále nechtěl kruté pravdě uvěřit, považoval vše za spiknutí, které ho má připravit o korunu. Tehdy ale dorazil posel z Korinthu, že se má Oidipus ujmout vlády, protože král zemřel. Oidipus se zaradoval, že otce nezabil, ale posel mu vysvětlil, že toho se obávat nemusí, protože je nalezencem. Iokasté spáchala po tomto odhalení sebevraždu. Oidipus si v zoufalství vypíchl oči její jehlicí. Věštba se vyplnila a Oidipa dostihl osud. Nakonec se od Oidipa odvrátili všichni – Kreont, lid Théb i jeho synové. Jediná Antigona zůstala při otci. Ten ve svém vyhnanství s dcerou dlouho putoval zemí, než nalezl klid v posvátném háji poblíž Athén. Oidipovi synové rozpoutali boj o moc, a protože podle věštby měl vyhrát ten, který bude mít na své straně Oidipa, chtěli ho získat oba pro sebe. Oidipa ochránil Théseus. Pak Oidipus proklel své vlastní syny, své dcery svěřil pod ochranu Théseovi a za zvuku hromu se vydal do Hádovy říše.
P – Picacu: Pekelné bytosti ženského pohlaví z legend Srí Lanky. Jejich mužské protějšky jsou zvány Pey. Jde o poddruh ghoulů, pekelných netvorů, kteří se živí masem a krví lidí. Ghoulové obvykle vypadají jako lidé, někdy jako nemocní nebo dokonce mrtví lidé, s velmi hrubými vlasy, občas dokonce osrstění. Při svých výletech z podsvětí vyhledávají Picacu (Pey) bojiště a sají krev raněných lidí. Tím je zabíjejí. Když už nemají kořist, vrací se do podsvětí (nebo možná pekla) a čekají na další příležitost. Ghoulové a podobná monstra pronikla do mýtů mnoha zemí, včetně Japonska, Středního východu nebo Indie.
Q – Quant: Quant je přátelská obryně z legend severoamerických indiánů. Je manželkou nelmilovanějšího obra, stvořitele Maushopa. V době, kdy se některá ze stvoření, kterými Maushop zabydlel zemi, začala chovat nepřátelsky a nebezpečně, požádali domorodí lidé Wampanoag o pomoc Quant. Konkrétně se jednalo o Pukwudgies. Obryně je posbírala, řádně jimi zatřásla, aby je zmátla, a pak je zahodila přes celou Novou Anglii. Někteří Pukwudgie po pádu zemřeli. Další se úplně ztratili. Ale dalším se paměť vrátila a rozzuřeni se vrátili pomstít. Začali unášet a zabíjet děti lidu Wampanoag, terorizovat a zapalovat jim vesnice. Maushop poslal svých pět synů, aby je zastavili, ale ti zemřeli. Tehdy se bitvy pustil sám Maushop a jeho žena Quant a zabili mnoho Pukwudgies. Někteří tvrdí, že Quant v boji zemřela, každopádně brzy opustila kulturu místních lidí a ti v ni přestali věřit, a brzy konvertovali ke křesťanství.
R – Robin Hood: Středověká legenda o zbojníkovi, který bránil chudé proti bohatým, Angolsasy proti Normanům, spravedlivé proti nespravedlivým a vůbec páchal velké dobro v Sherwoodském hvozdu, zná snad každý. Robin je vděčným tématem mnoha filmů, seriálů a knih, dříve i písní a dětských her. Dnes už asi nikdo nedokáže odlišit, která z mnoha verzí legendy o Králi Zbojníků je správná. A i v tom spočívá její kouzlo. Každý si může Robina trochu poupravit tak, aby byl přesně podle jeho gusta. Počínaje barvou vlasů a přízvukem a konče charakterem. Základním kamenem zůstává ušlechtilost, odvaha, lukostřelecké umění a svérázný smysl pro spravedlnost Robina Hooda. Jisté je, že jeho legenda pomáhala lidem v těžkých dobách, a jisté také je, že ještě dlouho bude Robin inspirovat další a další tvůrce ke zpracování svého životního příběhu.
S – Striga: Striga, Strigoi, Strigoica… Mnoho jmen, mnoho charakteristik. Někdy duše zemřelých, které se vrací ze záhrobí parazitovat na krvi lidí (jako upír), někdy živí lidé s magickými schopnostmi (proměna ve zvíře, neviditelnost…) – v mnoha ohledech koresponduje strigoi s obvyklým obrazem upíra. Zase jindy je striga čarodějnice. Většinový popis říká, že má striga rudé vlasy, modré oči a dvě srdce. Dokážou prý otrávit sny, způsobit různé přírodní katastrofy, nebo přivolat poltergeisty. Některé mýty uvádějí, že striga povstane sedm let po smrti člověka, jeho tělo je v té době hrůzně proměněno, a živí se lidmi (někdy krví, někdy masem, někdy specifickými vnitřnostmi). Tyto mýty sahají až do starého Říma a jsou poměrně rozšířené ve slovanských zemích.
T – Teotihuacán: Je nejvýznamnější náboženské centrum a poutní místo v celé Střední Americe. Leží asi 50 kilometrů od Mexico City na náhorní plošině, nějakých 2200 metrů nad mořem. Dodnes ohromuje svou velikostí a monumentálností. Jedná se vlastně o celý komplex posvátných staveb – Chrám Luny, Pyramida Luny, Pyramida Slunce, Cesta mrtvých, umělé jeskyně a tunely pod Pyramidou Slunce, které reprezentují Podsvětí… Teotihuacán vlastně ani není mýtus nebo legenda, je to historická památka, ale je natolik propojen s místním náboženstvím a legendami, že do první malé mytologické abecedy s přehledem patří. Celé vesnice vyrážely na posvátné pouti na toto místo, aby si zajistili rozkvět a prosperitu a počet lidských obětí, které zde proběhly, nelze snad ani odhadnout. *Člověka opravdu jímá pocit vlastní nepatrnosti a pomíjivosti, když stojí čelem k Pyramidě Slunce, stavby se základnou o hraně půl kilometru a přes šedesát metrů vysokou.
(* - osobní poznatek)
U – Uranus: Uranus je znám jako Otec Nebesa, manžel Gaii, Matky Země, první z řeckých bohů. Uranus je otcem Titánů, a předkem všech řeckých bohů z pozdějších dob. Uranus sám vzešel (podle mýtů) stejně jako Gaia z prvotního Chaosu. Aby si udržel moc, věznil své potomky v propastech Tartaru. Nakonec však jeden z nich, Kronos, povstal v rebelii proti němu. Uvěznění Titáni působili bolest své Matce, jelikož byli vlastně uvězněni hluboko v ní. Gaia nakonec vytvořila pazourkový srp a požádala své děti, aby Urana vykastrovali a zbavili moci. Jen Kronos – nejmladší z nich a zároveň ten nejctižádostivější, měl dost odvahy, a svého otce přepadl. Podle legend vykastroval Kronos svého otce a jeho varlata odhodil do moře. Z krve Urana, která skropila Zemi, povstali Obři, Erinye (bohyně pomsty), Maliae (stromové nymfy) a údajně také Telkini. Z genitálií odhozených do moře povstala Afrodité. Kronos po sesazení svého otce znovu uvěznil Hecatonchiry a Kyklopy a tehdy mu bylo prorokováno, že i on bude svržen svým vlastním synem. Aby se tomuto osudu vyhnul, požíral Titán Kronos všechny své děti, dokud nebyl skutečně svržen synem, kterého jeho matka Rhea zachránila před sežráním. Tímto synem byl Zeus, zakladatel a vládce známějšího řeckého pantheonu. Již dávno není znám žádný kult obracející se přímo k Uranovi.
V – Vlkodlak: Podle legend je vlkodlak člověk, který se (většinou) nedobrovolně mění za úplňku ve vlka a ztrácí kontrolu nad svým chováním. Legendy ale znají i vlkodlaky, kteří měnili podobu podle své vůle a dokonce si zachovávali svou lidskou mysl i v těle šelmy. Zmínky o lidech-zvířatech se vyskytují v legendách a mýtech celého světa, ne vždy se jedná jen o vlky. Vlkodlačí mýtus soupeří rozšířeností a různorodostí s mýtem upířím, není v něm ale tolik protichůdných tvrzení (největší rozpory vznikají ohledně likvidace vlkodlaků, tedy zda je nutné použít stříbro, nebo stačí běžné fyzické prostředky, a ohledně chování vlkodlaků, jelikož existují legendy o vlkodlacích „hodných“). Severoameričtí indiáni žili ve shodě s přírodou a i prostřednictvím totemových zvířat měli ke zvířatům, svým patronům, velmi blízko. Podle mnoha mýtů se kmenoví šamani dokázali měnit v totemová zvířata, zpravidla ve prospěch kmene. Jako silnější a chytřejší se nezřídka dlaci ujímali vedení smeček zvířat příslušného druhu a používali je ke svým účelům. Některé mýty o vlkodlacích jsou poměrně moderní (například dříve zmiňovaná Gévaudanská Bestie).
W – Wendigo: Podle Inuitů obojživelný tvor se vzhledem aligátora (ovšem zanechávající stopy podobné spárkaté zvěři). Zpravidla nedělal nic horšího, než že ničil rybářské sítě. Ovšem podle severoamerických indiánů se jedná o něco jiného. Wendigo (Windigo, Weendigo, Windago, Witiko…) je zlý, lidožravý duch, který se může proměnit v člověka (nebo člověka posednout). Ti, kterým zachutnal kanibalismus, jsou v největším nebezpečí. Proto je Wendigo často spojován s obdobím hladu a mrazů, se Zimou a Severem. Je ztělesněním obžerství a chamtivosti (Wendigo nemůže být nasycen a uspokojen, jakmile uloví a sní svou oběť, chce další). Mýtus Wendiga fungoval jako varování a podpora obvyklého tabu vztahujícího se na kanibalismus (i kdyby měl zachránit něčí život). Správnou odpovědí na hladomor byla sebevražda nebo rezignace vedoucí ke smrti. (V poslední době byl mýtus Wendiga celkem pěkně zpracován ve filmu Dravci.)
X – Xolotl: Podsvětní pes z Aztéckých mýtů. Pomáhal při tvorbě lidí – na počátku byly jen polobožské bytosti zrozené z kamenného nože, které požádaly svého tvůrce Citalicua o další bytosti, které by jim pomáhaly. Ten pověřil Xolotla, aby mu přinesl od Pána mrtvých Mictlana kost mrtvých. Xolotl kost nesl v tlamě, ale při doskoku na zem ji překousl na dva nestejné kusy. Ty pak Citalicua vařil v kotli se svou krví. Po čtyřech dnech z kotle vyšel muž, po dalších čtyřech dnech žena. Xolotl také vytvořil dohodu, podle které museli všichni bohové – včetně něj – jednou zemřít. Sám se smrti vyhýbal proměnami v kukuřici, v kaktus nebo v larvu.
Y – Y Draig Goch: Červený waleský drak. Panoval v zemi tyran Vortigen a stavěl sobě mocné opevnění proti všem, kdo by chtěli jeho moc. Ale jeho věže stále padaly. Vortigen se poradil s druidy a dozvěděl se, že potřebuje krev dítěte, jehož otcem nebyl člověk, aby věže vydržely. Když takové dítě našli (podle některých verzí nebyl tím dítětem nikdo jiný, než sám Merlin), než jej stačili obětovat, řekl chlapec Vortigenovi, že věže padají kvůli dvěma drakům, kteří se pod zemí perou. Vortigen nevěřil, a tak nechal svoje vojáky na určeném místě kopat – a z podzemí unikli dva draci. Rudý a bílý. Rudý drak – Y Draig Goch - je dodnes symbolem Walesu.
Z – Zefyr: Řecký bůh západního větru. Patří mezi Anemoi (Boreas – severní vítr, Notus – jižní vítr, Eurus – východní vítr), bohy hlavních větrů, nicméně je v pantheonu jednou z méně mocných postav. Z Anemoi je Zefyr asi nejznámější pro svoje role v legendách týkajících se zvučnějších jmen – například legenda o Érotovi a Psýché.
Pod některými hesly nejsou první asociace na dané písmeno, někde proto, že už dostaly samostatné příspěvky (Fénix, Kitsune,…), někde proto, aby abeceda pokryla větší geografickou rozmanitost. Popisy nejsou většinou vyčerpávající, jen všeobecně informační. A vzhledem k tomu, jaká to byla fuška, bych mohl abecedu dát dohromady maximálně jedenkrát za týden. Snad se vám líbí XD