Hele, to mi zní podezřele asijsky.. čínsky, řekl bych. Myslím že si nevzpomenu na jména těch osob, ale dere se mi na mysl čínské dílko Tianweng (Tázání nebes). A nechci pokoušet Google, to by nebylo fér. :)

KADZE: Joo.

Japonská monstra, za dne k nerozeznání od obyčejných lidí. V noci uloží svá těla na bezpečné místo, jejich hlavy se oddělí a odletí na lov. Proto jsou v noci - během lovu - zranitelní. Hlava nemá končetiny a její nejsilnější zbraní je strach, který vyvolá, často i pomocí křiku. Potom se přiblíží a kouše. Navíc se hlava musí do svítání spojit s tělem. Pokud se jakkoliv podaří (nehybné a bezmocné) tělo ukrýt nebo dokonce zničit, ale stačí i zavří hlavu, aby se k němu nedostala (například do sudu), upír zemře. Jediným poznávacím znamením bývá rýha, červená linka nebo řada mystických symbolů v místě, kde se hlava odděluje od těla (není tomu ale vždy tak) - to se však dá zakrýt šperky, šály, šátky nebo jiným oblečením.
Nejedná se o jediný případ létajících hlav napadajících lidi. Obdobné (a občas zaměňované) monstrum, je rokuro-kubi, kterému se však hlava neodděluje od těla, ale protahuje se jim krk (do opravdu neuvěřitelných délek, žirafa by záviděla). Malajsie zase zná upíra zvaného penanggalan, kdy s sebou ovšem poletující hlava bere i vnitřnosti (brrr). Penanggalan (vždy ženská hlava) není klasický nemrtvý, ale člověk zneužívající černou magii (nabo jiné nadpřirozené prostředky, jako třeba dohodu s démony).