• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Dnes dám další řeckou legendu, tentokrát ne epickou, jako byly osudy Hérakla, ale romantickou a tragickou, i když také notoricky známou:

    Orfeus a Eurydiké:

    V oblasti Thákir žil pěvec a hudebník jménem Orfeus, údajně syn múzy Kalliopé a samotného Apollóna (případně říčního boha Oigara). Jeho talent byl tak veliký, že když zahrál na lyru a zazpíval, ptáci v okolí utichali, aby s ním nebyli srovnáváni. Jeho zpěv mírnil zvířata a i nejlítější šelmy si krotce lehaly a naslouchaly nádherné hudbě. Lidé poslouchali Orfea v němém úžasu a ke dvoru si jej pozval nejeden král. Dokonce i víly – najády z pramenů a dryády z prastarých hvozdů – přicházely, aby si pěvce poslechly. A právě mezi najádami našel Orfeus svou lásku, krásnou a laskavou Eurydiké. Ta se pro něj vzdala nesmrtelnosti, stala se obyčejnou ženou a vzala si jej.
    Jak ovšem téměř každý ví, štěstí Orfea a Eurydiké netrvalo dlouho. Jednoho dne se Eurydiké vypravila navštívit své bývalé sestry. Ve vysoké trávě si nevšimla hada, šlápla na něj, a had ji uštkl. Bezradné najády jí neuměly pomoci a Eurydiké zemřela.
    Obrovský byl zármutek Orfeův. Jeho písně již nepřinášely potěšení a radost, ale jen smutek. Orfeus již nedokázal hrát vesele. Jeho hudba a jeho písně truchlily pro ztracenou manželku spolu s ním. Nakonec se zoufalý pěvec odhodlal k neslýchanému činu – rozhodl se vstoupit do Podsvětí a přivést svou ženu zpět. Dlouho putoval sám se svým žalem, než našel vchod do říše mrtvých. Sotva vstoupil, vyřítil se na něj s hromovým štěkotem strašlivý strážce Podsvětí, tříhlavý Kerberus. Tehdy Orfeus sáhl po lyře a tesknou písní obměkčil i obávaného Hádova psa. Nyní mohl jít dál, dokud nenarazil na řeku Styx. Opět se zdálo, že jeho cesta končí, protože převozník Chárón na své loďce vozil jen mrtvé. Podruhé se Orfeus uchýlil k písni, a dokonce i děsivého převozníka jeho hudba přesvědčila, a on Orfea převezl. A Orfeus putoval zemí mrtvých, dokud se nedostal k paláci samotného Háda. Sedm dní a sedm nocí hrál písně svého zármutku vládci Podsvětí Hádovi a jeho královně Persefoně, dokud se nad ním dokonce i oni neslitovali. Hádes přislíbil Orfeovi, že Eurydiké se může vrátit do světa živých s ním, ale jen s jednou podmínkou: Celou cestu se na ni Orfeus nesmí ohlédnout.
    Naděje a štěstí naplnily hudebníkovo srdce a on směle vykročil na cestu domů, šťasten, že bude opět se svou láskou. Již se blížil k doupěti Kerbera, když náhle znejistěl, protože za sebou neslyšel kroky Eurydiké. Nejistota a obavy ho sevřely jako ledová pěst, a Orfeus se ze samých obav otočil, aby se přesvědčil, že je Eurydiké stále za ním. A zahlédl ji jako mizející stín, na skráních pocítil lehký dotek vánku jako polibek na rozloučenou, a pak se mu již jeho láska ztratila úplně.
    Zlomený Orfeus doklopýtal zpět k převozníkovi, ale tentokrát se již snažil marně. Chárón jeho prosby oslyšel. Nakonec nezbylo Orfeovi než se vrátit zpátky mezi živé.
    Orfeův žal byl stále tak obrovský (vždyť milovanou Eurydiké ztratil ne jednou, ale dokonce dvakrát), že jeho lyra nepoznala veselého tónu. Takový smutek nyní čišel z jeho písní, že každý, kdo ji slyšel, trpěl s ním. Až jednoho dne narazil Orfeus na opilé bakchantky, následovnice boha vína a veselí Dionýsa. Ženy byly tak rozdováděné, že je jako jediné Orfeova píseň nedojala k slzám. Chtěli se bavit a chtěli, aby jim pěvec zahrál a zazpíval k tanci. Ale když hrál dál jen písně žalu a utrpení, rozlítili se. První z nich zvedla kámen a ve vzteku jej mrštila po pěvci. A nakonec Orfeus pod deštěm kamenů vydechl naposledy, a vydal se za svou milovanou Eurydiké do Podsvětí, tentokrát ale proto, aby tak s ní setrval navždy. Bakchantky jeho tělo roztrhaly na kusy a hlavu s lyrou hodily do řeky. Její bůh Hebros však nechtěl ostatky utopit, a ty prý dopluly až na ostrov Lesbos. Celá příroda prý nad Orfeem plakala, dokonce prý i skály ronily slzy, a řeky se vylily z břehů.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    MORKANT: Bať bať. (Kamarád neustále říká Homík a Šerymír.)
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    FOSSY: teď mě to trklo, děti to včera poslouchaly... Šemík a Horymír
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY:
    ...mezi rolníky a horníky...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak R+R byli rychlí, zkusím ještě jednu pověst:

    V zemi došlo k rozkolu mezi domácími a novousedlíky, mezi tradicí a pokrokem. Jeden ze zastánců tradice, byť se jen pomstil za spáchaný zločin, byl souzen a k smrti odsouzen. Když nadešel čas jeho posledního přání, nevěrnější z jeho přátel pomohl mu k útěku činem nevídané odvahy, byť sám životem zaplatil. Oba ovšem žijí v pověstech dál.

    Tož uvidíme :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Samozřejmě :)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    Romulus a Remus - legenda o založení Říma.
    Chůvou byla pochopitelně vlčice.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Jedna stará pověs vypráví příběh dvou bratrů. Společně již jako novorozenci, děti zakázaného svazku, čelili smrtelnému nebezpečí. Vyrůstali s velmi neobvyklou chůvou. V dospělosti pomstili bezpráví, ke kterému se jejich příbuzný dopustil na jiných jejich příbuzných. Nakonec, když si splnili největší touhu, jeden z nich zabil druhého.

    Kdo byli ti bratři a proč jsou tak slavní, že snad každý zná jejich jména?

    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FOSSY: http://beskydy.org/povesti/sirotek-z-radhoste/ (ale čitelné je to tedy s velkým sebezapřením)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Ohledně Radoště se Wiki vyjadřuje takto:
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Radho%C5%A1%C5%A5
    "...Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha od Albína Poláška, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Přesto anebo právě proto Radegasta generace lidí milovaly i zatracovaly. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v průběhu 18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí. Vztahuje se k tomu i jedna z pověstí o Sirotku z Radhoště.

    V dnešní době se v létě pravidelně konají poutě na Radhošti, kterých se vždy účastní několik tisíc poutníků..."

    Jinak jsem na několika místech narazil na to, že Radegast bylo místo, svatyně, město (?) kde byl Svarožič uctíván, a něměcký historik zaměnil jméno boha a místa. Po něm to údajně převzali další, takže Radegast vlastně nikdy neexistoval jako bůh, ale jen jako chybné pojmenování Svarožiče... Prostě bordel :)))

    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Ha, a jsem zase chytřejší... Jsem si tak říkal podle popisku, že to bude něco slovanského i ten Radegast by mi k tomu seděl, ale ten fígl se Svarožičem mne neťuknul.
    Ostatně někde jsem četl, že na Radhošti nikdy žádná svatyně (tedy staroslovanská) nestávala... Jen si nevzpomenu kde.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Rozhodně :)
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Je, podle interpretace.. ale Vishnu, jak jsi poznamenal, má mnoho jmen.. a samotný Surya je něco jako "všichni bohové v jednom"..

    Wikipedia o heslu Surya: [...] His other names include Vishnu, Vivasvān (Sanskrit root: Vivasvat, विवस्वत्) Ravi (lit. "the Fire Bird"[2]), Aditya (lit. the son of Aditi),[4] Pusha (the best Purifier), Divakar (the maker of the day), Savita (the vivifier), Arka अर्क (the ray), Mitra (friend),[4] Bhanu (light) (Kannada: ಭಾನು), Bhaskar (maker of Light), and Grahapati (the Lord of Grahas). [...]

    Každopádně zajímavý chlapík.. ale nesprávná odpověď :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Myslím, že by se dalo diskutovat, jestli je brát jako samostatné entity, nebo aspekty jednoho. U bohů, kteří různě procházejí védami, je to (IMO) vždycky takové nejednoznačné.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Svarožič, známější u nás jako Radegast. Tak tak.
    3koda, jsem si říkal, jak potěším něčím ryze slovanským.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Svarožic
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: Jen upřesním, Vishnu má mnoho aspektů, z nichž jedním je i Mithra i Surya. Nikde nebylo napsáno že kromě jmenovaných atributů nemůže toto božstvo mít i další pole působnosti, pročež se to nevylučovalo. Pravda, ani jeden z nich není bohem války.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Dobrá, dám první a poslední (protože velikou) nápovědu:

    Jeho popis říká, že má v jedné ruce kopí, v druhé štít se .... hlavou, a na helmě labuť s rozepjatými křídly. Ovšem nejznámější zobrazení - socha - bere v potaz spíše jeho aspekt boha hojnosti, a tudíž je zobrazován ne se zbraněmi, ale s rohem.
    A jeho jméno, vzniklé nejspíš záměnou jména svatyně (posvátného místa) za jméno samotného boha, je u nás známější, nežli jméno správné.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    CHARLEZ: Přešel jsi na vylučovací metodu? :)
    Jinak jen opravím: Helios a Apollón nejsou jeden a tentýž. Apollón byl sice bohem slunce, ale také bohem umění, vůdcem devíti múz, patronem umění věštěckého a tak podobně, a výborným lučištníkem (a samozřejmě hudebníkem a pěvcem). Hélios byl přímo vozatajem slunečního vozu, spíše sluncem, než bohem slunce.
    CHARLEZ
    CHARLEZ --- ---
    FOSSY: Apolon/Helios je sice bohem slunce, ale ze by byl bohem valky to docela pochybuju, a s konema si spojuju akorat jeho slunecni vuz
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam