• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    KID_MCHUTT: Jo, třistametrové řecké útesy mě pobavily velmi, stejně tak jako asi padesát metrů tlustá hradba.. to je ta jak skrz ni vedla ta chodba kterou pak Théseus běží... a běží ... a běží... a pak pět metrů před koncem chodby odbočí na schodiště vedoucí do královských komnat. To mi přišlo jako fakt super trik na zmatení útočníků, že. Vtrhnou do města, prosekají se celou chodbou, a pak marně hledají vstup do královského paláce aby toho zmr*a co se jim seshora vyšklebuje sundali.
    O Titánech jsem taky měl jiné představy - možná proto že Kraken měl být posledním z Titánů.. takže skupinka dvaceti křováků v krabici mě opravdu nepřesvědčila.

    Film tak trochu zachraňoval Mickey Rourke který pro mne byl sympaticky odporný, jako obvykle..

    Ale přiznám se že kdyby se celý film (v podstatě beze změny scénáře) odehrával v Číně a hlavním hrdinou byl obyčejný přistěhovalec který propadne časovou dírou do doby mýtů, hraný Jackie Chanem, asi bych se bavil víc.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FOSSY: mě se to líbilo - sem normálně předtím netušil, že kung-fu je řeckej vynález :) byla to příjemná a milá podívaná - obzvlášť ta vesnice kilometr nad mořem na strmé skále, jejíž obyvatelé zjevně žrali kamení. Pak byl celkem funi i ten starej pederast, případně sádrová skála :)
    Co mě trošku mrzí je to, že tam byl jenom jeden černoch a málo ženských bojovnic, ale ty aspoň dělaly to kung-fu a bojovali kamami :)
    Jo a chyběl mi tam ten, no jak von se to, ten ho pojmenovali po autobusu, jak lítal, když už tam byl ten minotaur :)

    FIN: pusť si to - všichni, co jsme na tom byli v kině, jsme celou dobu řvali smíchy :) Pravda, ostatní se asi moc nebavili, ale kempovní děcka ano :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Takže, i když tady už byl jako hádanka, pro napravení vzdělávacích katastrof filmu "Immortals" je dalším mýtem:
    Théseus:
    Nikdo neví, jestli byl jeho otcem athénský král Aigeus, nebo bůh moří Poseidón, i když činy tohoto slavného reka, které ho poprávu dosadili po bok Hérakla, Kastóra a Polydeuka, Persea a dalších, nasvědčují spíše tomu druhému. Po boku Hérakla také nejednou bojoval, například proti Amazonkám, a byl mu věrným druhem a dobrým přítelem. Jejich společný boj zdobí dokonce trůn Diovy sochy v Olympii. Matkou Thésea pak byla královská dcera Aithra.
    Théseus se narodil v Triozénu. Jeho otce Aigea odvolaly ze severovýchodního pobřeží Argolidy vladařské povinnosti, tak synovi jen zanechal sandály a meč pod obrovským kamenem - až jinoch doroste, pak jako pravý syn svého otce kámen snadno odvalí. A Aigeus, ať již byl skutečně Théseovým otcem, nebo ne, se nemýlil. Chlapec vynikal silou nad jiné, a také krásou, statečností a důstojným, královským vystupováním.
    První cesta mladíka vedla - pochopitelně - do Athén. Přeci jen tam měl podědit trůn. Lodí by byl v Athénách za den. Namísto toho se Théseus rozhodl trochu poznat svět, zažít nějaké to dobrodružství, a pokud by na to přišlo, vykonat i nějaký ten hrdinský skutek, aby se měl tatínkovi čím pochlubit. A tak šel po souši.
    Hned na hranici Triozénu a Epidauru, kde chromý obr Perifétés tloukl počestné pocestné železným kyjem, se Théseus blýskl poprvé. Kyj obrovi sebral a dal mu s ním také jednu po hlavě. Obr už nevstal. V Isthmu zase lupič Sínid chytal lidi, a přivazoval je mezi dva ohnuté stromy - když pak stromy uvolnil, prudce se narovnaly a nešťastnou obět roztrhly na dva kusy. Théseus lupiče zpacifikoval a dal mu okoštovat vlastní medicínu. A protože to byl těžký boj, založil Théseus isthamské hry, jelikož si cenil své výhry. V Krommyónu zabil obrovskou svini, která ničila úrodu - a asi to byla řádská obluda, protože to byla dcera Týfóna a Echidny (snad netřeba přestavovat). Pak v Megaře utopil slavného loupežníka Skeiróna - ten číhal na útesu a nutil pocestné, aby mu v blízké studánce umyli nohy. Ovšem když s tím nějaký chudák začal, Skeirón ho kopancem poslal z útesu do moře. Ne tak Thésea. Ten se mytí ochotně chopil, a jakmile Skeirón natáhl nohy, rek ho za ně popadl a poslal tam, kam loupežník předtím mnoho nevinných. U Eleusíny zase v zápase porazil a zabil siláka Kerkyóna, který při podobných výzvách zabíjel ty, kdož procházeli jeho krajem.
    A to bylo Théseovi šestnáct let! Už v tak útlém věku si vydobil slávu a vděk obyvatel. A řekl si, že je toho dost, aby mohl do Athén. Tehdy se střetl v Attice, u řeky Kefísu, z nejslavnějším z lupičů, které přemohl. Damastés, známější ovšem jako Prokrústés (Napínač), zval poutníky do svého domu, kde museli chtě nechtě ulehnout na jeho lůžko. Kdy byl krátký, toho natáhl, kdo byl dlouhý, toho osekal. Zkusil to i na Thésea, ovšem ten lupiče na neblaze proslulé Prókrústovo lože povalil, a že mu přečnívala zrovinka hlava, tak ji mečem odsekl.
    Théseus vůbec razil "Oko za oko, zub za zub", a lupiče potkal vždycky ten osud, který nachystali ostatním.
    Pak Théseus konečně dorazil do Athén a k tatínkovu dvoru. Tou dobou už byl král stařík a žil s kouzelnicí Médeiou (ano ano, tou Médeiou), která mu slíbila vrátit mládí. Král syna nepoznal, zato kouzelnici došlo, že když na trůn usedne mladý princ, ztratí postavení. A tak se s králem dohodla, že mladíka otráví. Jenže - jak už to tak bývá - při hostině král poznal svůj meč, i svoje sandály, vylil otrávené víno a uvítal syna doma.
    Théseus si moc od hrdinování neodpočinul. K městu už táhli Aigeovi synovci, synové králova bratra Pallanta. Chtěli obsadit město, až starý král umře, a mladý následník se jim do plánů moc nehodil. Navíc jich bylo padesát (!) a měli s sebou armádu. Thésesus vedl obránce a při nočním výpadu pobil dobře polovinu bratránků i se všemy zálohami.
    Jakmile zajistil bezpečnost Athén, šel páchat další dobro.
    Héraklés svého času přivedl Eurysthovi z Kréty vyjímečného býka - obrovské a zuřivé zvíře. Eurystheus si ho chtěl nechat, ale celkem rychle si to rozmyslel, a býka pustil na svobodu. Ten pak páchal v Attice hrozné škody. Théseus si na býka došlápl na rovině u Marathónu, a po dalším slavném a epickém boji ho zabil.
    Jenže když se vrátil domů, zjistil mladý hrdina, že dorazilo poselstvo od krále Kréty, od Mínóa. Aigeus mu kdysi zail syna (kluk se jmenoval Androgéos, a Aigeus ho zabil, protože nemohl rozdýchat, že cizinec - Androgéos - zvítězil při athénských hrách a jako cizinec zahanbil všechny domácí), a teď musel každých sedm (nebo možná devět?) let platit. Zaplatit musel král sedm chlapců a sedm děvčat. A Mínós si dal záležet, aby se vědělo, že je předhazuje Mínótaurovi, obludě s tělem muže a hlavou býka, uvězněné v knósském labyrintu. A protože se tak nějak všeobecně soudilo, že když obluda umře, nebude potřeba dál platit, rozhodl se mladý Théseus, že obludu pojede zabít - co jiného by taky měl správný hrdina dělat, že? Théseus se dobrovolně přihlásil za jednoho mladíka, a králi se to moc nelíbilo, ale domluvili se, že když synek uspěje, vymění černé plachty lodi za bílé.
    Na Krétě si Thésea král Mínós hned všiml. Zeptal se mladíka, kdo je jeho otec. A Théseus ochotně odpověděl, že jeho otcem je Poseidó, stejně jako Mínóovým Zeus. Král se mladíkovi vysmál, a pak hodil do moře svůj zlatý prsten - ať Théseus dokáže, že je syn Poseidóna. Théseus pokrčil rameny, skočil do moře, a Poseidónova žena Amfitríta mu prsten podala.
    Do odvážného a krásného hrdiny se - k jeho štěstí - na první pohled zamilovala Mínóova dcera Ariadna. Tajně mu propašovala meč a klubko nití - to první, aby mohl zabít Mínótaura, to druhé, aby se vypletl z labyrintu.
    Když pak athénské odvedli do labyrintu, přikázal Théseus ostatním, aby se schovali hned u vchodu, a sám šel - rozplétaje za sebou nit - hledat obludu. Také ji našel, a po lítém a řádně dramatickém boji i porazil.
    Po smrti Mínótaura už šlo všechno ráz na ráz. I s princeznou Ariadnou a zachráněnými doběhl Théseus na loď, anež námořníci zvedli kotvy, prorazil dna u všech krétských lodí. I kdyby je někdo chtěl pronásledovat (ale útěku si stejně krétští všimli, až když byla loď na širém moři), neměl jak.
    Loď s uprchlíky se zastavile na ostrově Naxu. Dál plula už bez Aridany. Proč? No, je vlastně více verzí, ale v Théseově zájmu se držme toho, že se princezně v noci zjevil bůh vína Dionýsos, a přikázal jí zlstat, protože se s ní chtěl oženit. *
    Ve spěchu, v obavách před pronásledování, a/nebo ze stesku po Ariadně zapoměnl ovšem Théseus vyměnit plachty lodi za bílé. Když pak král Aigeus viděl na obzoru černou, skočil z útesu do moře, protože považoval syna za mrtvého. No, moře se od té doby jmenuje po něm - Egejské.
    A tady někde končí ta známější část Théseových osudů tím, jak se po smrti otce stal oblíbeným a moudrým králem Athén.
    Jenomže nebyl spokojený. Byl to přeci jen rozený hrdina a poklidný život mu nešel k duhu. Při každé příležitosti vyrážel za dobrodružstvím. S Iásonem pro zlaté rouno, s Meleagrem na lov kalydónského kance, s Héraklem proti Amazonkám. Vždycky se vracel slavně a jako vítěz, z té poslední výpravy dokonce s manželkou, krásnou vůdkyní Amazonek Antiopou. To ovšem netrvalo dlouho, protože ostatní Amazonky přišli svoji královnu osvobodit až k Athénám, a Antiopa, která Thésea opravdu milovala, se jim po jeho boku postavila na odpor a zemřela.
    Théseus zaháněl smutek dřinou. Opevnil město, sestavil zákony, nechal postavit nové budovy a pracoval na tom, aby si lid vládl sám. nakonec ho k válce vyprovokoval lapithský král Peirithoos. Théseus ho vyzval k souboji jeden na jednoho. A k velkému překvapení všech narazil na rovného soupeře. To vedlo k dohodě a smlouvě o přátelství, výhodné pro Athény. Ale Théseus na tohle přátelství později doplatil.
    Nedlouho po uzavření míru se Peirithoos ženil. Na svatbu dorazili snad všichni slavní hrdinové, včetně Hérakla a Thésea. Ale Peirithoos pozval i kentaury, což nebylo právě dvakrát moudré. Přeci jen jsou to napů zvířata. Zpili se pod obraz a pak se jejich vůdce Eurytión vrhl na Hippodameiu, nevěstu. Rozpoutala se bitky řeckých hrdinů a Lapithků proti kentarům. A i když kentauři měli zbraně a kopyta, a hrdinové jen holé ruce, židle, nohy od stolů a poháry, tak většina kentaurů padla a boj drtivě prohráli.
    Po svatbě přítele se i Théseus rozhodl, že se ožení znovu. A vzal si Faidru, mladší sestru Ariadny. Nebylo to zrovna šťastné manželství, protože Faidra se zamilovala do Théseova syna z manželství s Antiopou, do Hippolyta. Krásný mladík a zručný lovec však byl vášnivým ctitelem panenské Artemis, a ne ženské krásy (tím prý popíchl Afrodité, aby nechala Faidru se do něho zamilovat). A z úcty k otci mladík lásku nevlastní matky odmítl. Faidra se urazila a křivě Hippolyta obvinila, že ji chtěl svést. Théseus si u svého otce vyprosil pomstu - Poseidón pak poslal mořskou příšeru, ta poplašila Hippolytovi koně, a ti ho usmýkali k smrti. A když pak vyšla na jevo pravda, Faidra spáchala sebevraždu ze strachu před Théseovým trestem.
    Zhruba v té době ovdověl i Peirithoos. Navštívil Thésea a spolu upekli plán najít si nové manželky. Oba zatoužili po nejkrásnější ženě té doby - po Heleně ze Sparty (ao, přesně po té Heleně, známé jako Trojská). Společně ji unesli a jako opravdoví přátelé nechali rozhodnout los, komu bude patřit. Théseus vyhrál.
    A když si Théseus odvedl Helenu do Athén, požádal ho Peirithoos o pomoc při získání nevěsty pro sebe. A nezatoužil po nikom menším, než po Persefoně. Théseus se mu to sice snažil rozmluvit, ale neuspěl. A protože dal slovo, vydal se na výpravu do Podsvětí. K překvapení všech je Hádés prý přijal vlídně, a když mu Peirithoos přednesl vou žádost, vzal si čas na rozmyšlenou. Hosté prý ať se usadí do křesel v předsále.
    Oba odvážlivci ale k chladnému kameni okamžitě přirostli. Peirithoos už nevstal nikdy. Thésea o mnoho let později osvodil Héraklés.
    V době Théseovi nepřítomnosti si do Athén přišli pro sestru Kastór s Polydeukes. Helenu unesli do Sparty, zbourali athénské hradby a město vydali Menestheovi, Théseovu nepříteli.
    Největší hrdina Athén se stal po návratu z Podsvětí psancem. Uchýlil se na ostrov Euboiu, kde chtěl najít své syny Démofoónta a Akamanta a s nimi pak dobýt Athény zpět. Jenže po urážce bratra nejvyššího z bohů se od něj štěstí odvrátilo. Ani síla a odvaha mu nepomohly. Skyrský král Lykomédés si nárokoval Euboiu, a proto pozval Thésea k jednání na svůj ostrov. Při procházce pak dovedl hrdinu na vysoký útes, odkud ho zrádně shodil do moře. A Théseus zahynul v mořských vlnách, i když byl synem samotného Poseidóna.

    * Zlé jazyky tvrdí, že Ariadnu na Naxu prostě ve spěchu zapomněl. A ještě zlejší jazyky tvrdí, že už tehdy měl vyhlédnutu její mladší sestru, Faidru, která mu sice nepomohla, ale byla mladší a moooc pěkná, takže se Ariadny prostě zbavil. Buď jak buď, Ariadna se stala ženou Dionýsa.


    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    PISKVOR: Teda tamta stránka je také divná - dost bych se bál, jaké to byly testy, když za nejinteligentnější vycházejí lidi ze států s vysloveně šprtacím systémem, tedy Japonsko a Čína, a s nejnižší tam, kde jsou rádi, když vůbec mají školu (subsaharská Afrika).
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FIN: Straý má stejné nedostatky, ale prezentuje je s daleko větší noblesou :)

    Nicméně Válka bohů má s mýty společných pár jmen, a to, že v jednu chvíli hlavní hrdina Théseus sejme záporáka (obřího kata) s nasazovací býčí hlavou (vypadá jako z ostnatého drátu). Zápletka, motiv, postavy a jejich ztvárnění - to už je čirá fokce scénáristů.
    Ale jak jsem psal níže, samotný film mnou neotřásl zdaleka tolik (prostě akční triková podívaná, kterou dokážu odstřihnout od předlohy, a brát ji jen jako kulisu), jako střetnutí s člověkem, pro kterého je to jediný zdroj povědomí o Théseovi (a pár dalších aspektech řecké mytologie). A následné uvědomění si, že takových bude asi hodně...
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    FOSSY: a už toho nechám :)
    FIN
    FIN --- ---
    PISKVOR: víš, co se stane s motorem, kterej nikdo neudržuje a nepoužívá? zrezaví. s mozkem je to podobné :-)

    FOSSY: díky za varování. mohu to chápat tak, že immortals se podobá novému souboji titánů, jejž jsem byl nucen zrecenzovat takto? ("Finskej: Řekni, kde ty mýty jsou, co se s nima mohlo stát...")
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    PISKVOR: Za účelem vyjádření vlastního názoru na svět. Pokusím se dohledat tu statistiku, myslím že její důvěryhodnost si s wiki nezadá :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    MORKANT:
    PISKVOR:
    Jsem ochotný poplkat o všeobecné neznalosti legend a mýtů, jakož i valné většiny toho, co se nedá zpeněžit, a upadající znalosti a vědomosti populace všeobecně, jelikož se lidé hojně chytají zfilmovaných nesmyslů, ale jestli nedodáte slušný mýtus k tématu, tak průměrné IQ lidstva nechme jiným klubům.
    Mě šlo čistě o ten smutný fakt, že v těch případech, kdy už se mýty stanou podkladem filmu, dostávají od scénáristů neuvěřitelně na frak, a s tím související fakt, že spousta lidí bere filmové verze jako bernou minci - tedy se za pár let (s trendem čím dál méně knih a čím dál více filmů) dočkáme dětí, které si budou hrát na Herkula se samopalem, a medovinou se napájející Apollón bude pravidelně zobrazován s kladivem (a podobně).
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    MORKANT: No, jak se říká, "věřím jen té statistice, kterou jsem si sám zfalšoval." Tohle podává značně jiný obrázek - lidi jsou sice tupá hovada, ale tvrdit, že "80% populace je na hranici mentální retardace" je čisté cucání dat z palce (za účelem...?).
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    FOSSY: chápu, taky z toho neskáču radostí...
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    PISKVOR: přesně tak jsem to myslel, ale možná že je to 80%, už je to dlouho co jsem tu statistiku viděl...

    začínáme být těžce OT :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    MORKANT: Jsem si smutně vědom toho, že všobecný rozhled tak nějak mizí (kolegovi je přitom 28), a že právě taková díla mu kopou hrob... Ale tohle je spíš o zájmech a vzdělání, než přirozené inteligenci...
    A i když tohle všechno vim, je mi z toho občas stejně nanic :)

    JANES: Když zapomeneš, že to má cokoliv společného s Théseem, dá se to vidět.
    A uklidním tě, že lidé jsou na tom dneska mnohdy i mnohem hůř (třeba takoví, kteří jsou schopní se hádat, že činčila je malá koza a podobně).
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    MORKANT: 90% populace má IQ pod 70? No to snad ne. (Ale zní to mnohem exaktněji než "nojo, lidi jsou blbí".)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    JANES: Welcome in the real world.
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    FOSSY: 90% populace se pohybuje na hranici idiocie nebo hůř. Zrovna Ty bys o tom měl něco vědět, ne?
    JANES
    JANES --- ---
    FOSSY: já jsem to ještě neviděla a odmítám na to jít - asi bych u toho musela brečet...
    ale až takhle moc blbě na tom lidi snad nejsou, že ne????
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Inu, nezbývá si to přečíst dříve než HollyWood

    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Omlouvám se, ale neodpustím si malé posteknustí.

    Dnes jsem zase jednou "ze srdce poděkoval" americké kinematografii za její vzdělávací přínos, zejména v oblasti mýtů a legend. Kolega v práci teď začal rozebírat, že viděl "super film", Immortals (česky Války Bohů). Já už ho viděl taky, ze zvědavosti. Rozdíl je, že u mě prošlo několik facepalmů, a prosté konstatování "podobnost některých jmen a událostí s mýty je čistě náhodná, berme to jako akční spektátkl" (trochu jako Souboj Titánů), kdežto kolega má teď jasnou představu o řecké mytologii...
    - "Jak tam naběh ten bůh války (řecký!) a rozbil jim tam hlavy - no, měl kladivo, tak to byl Thor, ne?"
    - "Ta hora Tartarus je fakt hustě velká!"
    - "Aténa jak to tam seřezala - no ale nakonec zůstal jenom Zeus a vona a ten novej bůh z toho maníka (Théseus)"

    A tak podobně...
    Já vím, že už bych měl být zvyklý, ale když mě se z tohohle chce vždycky brečet...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: OK, tak Sylvaenova odpověď v poště zůstala samotinká...

    Takže:

    Odysseus měl na počátku své cesty 12 lodí. A už do počátku cesty ho pronásledovala smůla, protože proti sobě poštval samotného velkého Poseidóna.
    První muže ztratil po přistání v zemi Kikonů, které si proti sobě poštval útokem na jejich město. Potom byly jeho lodě zahnány k ostrovu Lotofágů, kteří se živili kořeny sladkého lotosu - Odysseus musel svázat několik námořníků, aby se nevrhli do vody a nplavali zpět k ostrovu. Potom Odysseus doplňoval zásoby na ostrově Kyklopů, a skončil i s posádkou v jeskyni jednoho z nich, zvláště velikého a odporného, který postupně námořníky pojídal. Nakonec ho Odysseus opil, oslepil a obelstil a ještě si z něj vystřelil, protože se mu představil jako Nikdo. Ovšem kyklop Polyfémés byl synem boha moří, a tak si u něj Odysseus moc nepolepšil. Když se později doplavil k měděnému městu, kde sídlil král a bůh vetrů Aiolós, vypadalo to, že se blíská na lepší časy. Odysseus dostal darem vak, kde byly spoutány nepříznivé větry, a v klidu mohl plout domů. Jenže zvědaví, závistiví a hrabiví námořníci vak rozvázali, sotvaže král usnul, a tak se jelo dál. Největší katastrofou bylo přistání u ostrova lidožravých obrů Laistrygónů, podobných gigantům, kteří zredukovali Odysseovo loďstvo na jedinou loď. Později, ani ne s padesátkou mužů (ze skoro sedmi stovek, se kterými plul k Tróje) přistál Odysseus o ostrova, kde mu čarodějnice Kirké proměnila muže na prasata. Roční službou si je vykoupil zpět (a podle některých nechal čarodějce na památku tři potomky). Pak potkalo Odyssea ještě pár dalších nepříjemností, až nakonec jeho loď přistála u ostrova Thrínakie - před kterým ho varovala i Kirké. Pro nepřízeň počasí (o kterou se postaral pořád ještě rozzuřený bůh moří) tak loď zakotvila, a když král usnul, muži se vydali na břeh. Tam porazili několik krav, aby se nasytili. Jenže krávy byli zasvěceny Héliovi a ten se přirozeně pěkně naštval. Poprosil o pomoc samotného Dia, a ten bouří rozbil loď. Zachránil se jen Odysseus, který prokletou hostinu prospal, a na stěžni opět proplul mezi dvěma obludami, Skyllou a Charybdou. Po pár dnech se hladový a vyčerpaný doplácal k ostrovu Ógygie, kde žila nymfa Calypsó. Ta Odyssea svedla a nechala si ho na ostrově sedm let - propustila ho, až když Odysseova božská patronka Athéna přemluvila Dia, a ten poslal Herma s příkazem k propuštění Ithackého krále. Odysseus vyplul na voru, jenže po pár dnech mu ho rozbil pořád ještě naštvaný bůh moří. Nakonec na kládě doplaval Odysseus až do země Fajáků, kde se dal trochu do kupy, a odkud se vydal domů. Dvacet let mimo Ithaku ho poznamenalo tolik, že ho doma poznal jenom starý pes... Nakonec s pomocí svého syna Telémacha pobil nápadníky věrné manželky Penelópé a užil si doma alepsoň důchod :)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    FOSSY: no, co jsem zatím četl o bozích, tak za sousedy bych je nechtěl
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam