• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    PISKVOR: přesně tak jsem to myslel, ale možná že je to 80%, už je to dlouho co jsem tu statistiku viděl...

    začínáme být těžce OT :)))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    MORKANT: Jsem si smutně vědom toho, že všobecný rozhled tak nějak mizí (kolegovi je přitom 28), a že právě taková díla mu kopou hrob... Ale tohle je spíš o zájmech a vzdělání, než přirozené inteligenci...
    A i když tohle všechno vim, je mi z toho občas stejně nanic :)

    JANES: Když zapomeneš, že to má cokoliv společného s Théseem, dá se to vidět.
    A uklidním tě, že lidé jsou na tom dneska mnohdy i mnohem hůř (třeba takoví, kteří jsou schopní se hádat, že činčila je malá koza a podobně).
    PISKVOR
    PISKVOR --- ---
    MORKANT: 90% populace má IQ pod 70? No to snad ne. (Ale zní to mnohem exaktněji než "nojo, lidi jsou blbí".)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    JANES: Welcome in the real world.
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    FOSSY: 90% populace se pohybuje na hranici idiocie nebo hůř. Zrovna Ty bys o tom měl něco vědět, ne?
    JANES
    JANES --- ---
    FOSSY: já jsem to ještě neviděla a odmítám na to jít - asi bych u toho musela brečet...
    ale až takhle moc blbě na tom lidi snad nejsou, že ne????
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Inu, nezbývá si to přečíst dříve než HollyWood

    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Omlouvám se, ale neodpustím si malé posteknustí.

    Dnes jsem zase jednou "ze srdce poděkoval" americké kinematografii za její vzdělávací přínos, zejména v oblasti mýtů a legend. Kolega v práci teď začal rozebírat, že viděl "super film", Immortals (česky Války Bohů). Já už ho viděl taky, ze zvědavosti. Rozdíl je, že u mě prošlo několik facepalmů, a prosté konstatování "podobnost některých jmen a událostí s mýty je čistě náhodná, berme to jako akční spektátkl" (trochu jako Souboj Titánů), kdežto kolega má teď jasnou představu o řecké mytologii...
    - "Jak tam naběh ten bůh války (řecký!) a rozbil jim tam hlavy - no, měl kladivo, tak to byl Thor, ne?"
    - "Ta hora Tartarus je fakt hustě velká!"
    - "Aténa jak to tam seřezala - no ale nakonec zůstal jenom Zeus a vona a ten novej bůh z toho maníka (Théseus)"

    A tak podobně...
    Já vím, že už bych měl být zvyklý, ale když mě se z tohohle chce vždycky brečet...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: OK, tak Sylvaenova odpověď v poště zůstala samotinká...

    Takže:

    Odysseus měl na počátku své cesty 12 lodí. A už do počátku cesty ho pronásledovala smůla, protože proti sobě poštval samotného velkého Poseidóna.
    První muže ztratil po přistání v zemi Kikonů, které si proti sobě poštval útokem na jejich město. Potom byly jeho lodě zahnány k ostrovu Lotofágů, kteří se živili kořeny sladkého lotosu - Odysseus musel svázat několik námořníků, aby se nevrhli do vody a nplavali zpět k ostrovu. Potom Odysseus doplňoval zásoby na ostrově Kyklopů, a skončil i s posádkou v jeskyni jednoho z nich, zvláště velikého a odporného, který postupně námořníky pojídal. Nakonec ho Odysseus opil, oslepil a obelstil a ještě si z něj vystřelil, protože se mu představil jako Nikdo. Ovšem kyklop Polyfémés byl synem boha moří, a tak si u něj Odysseus moc nepolepšil. Když se později doplavil k měděnému městu, kde sídlil král a bůh vetrů Aiolós, vypadalo to, že se blíská na lepší časy. Odysseus dostal darem vak, kde byly spoutány nepříznivé větry, a v klidu mohl plout domů. Jenže zvědaví, závistiví a hrabiví námořníci vak rozvázali, sotvaže král usnul, a tak se jelo dál. Největší katastrofou bylo přistání u ostrova lidožravých obrů Laistrygónů, podobných gigantům, kteří zredukovali Odysseovo loďstvo na jedinou loď. Později, ani ne s padesátkou mužů (ze skoro sedmi stovek, se kterými plul k Tróje) přistál Odysseus o ostrova, kde mu čarodějnice Kirké proměnila muže na prasata. Roční službou si je vykoupil zpět (a podle některých nechal čarodějce na památku tři potomky). Pak potkalo Odyssea ještě pár dalších nepříjemností, až nakonec jeho loď přistála u ostrova Thrínakie - před kterým ho varovala i Kirké. Pro nepřízeň počasí (o kterou se postaral pořád ještě rozzuřený bůh moří) tak loď zakotvila, a když král usnul, muži se vydali na břeh. Tam porazili několik krav, aby se nasytili. Jenže krávy byli zasvěceny Héliovi a ten se přirozeně pěkně naštval. Poprosil o pomoc samotného Dia, a ten bouří rozbil loď. Zachránil se jen Odysseus, který prokletou hostinu prospal, a na stěžni opět proplul mezi dvěma obludami, Skyllou a Charybdou. Po pár dnech se hladový a vyčerpaný doplácal k ostrovu Ógygie, kde žila nymfa Calypsó. Ta Odyssea svedla a nechala si ho na ostrově sedm let - propustila ho, až když Odysseova božská patronka Athéna přemluvila Dia, a ten poslal Herma s příkazem k propuštění Ithackého krále. Odysseus vyplul na voru, jenže po pár dnech mu ho rozbil pořád ještě naštvaný bůh moří. Nakonec na kládě doplaval Odysseus až do země Fajáků, kde se dal trochu do kupy, a odkud se vydal domů. Dvacet let mimo Ithaku ho poznamenalo tolik, že ho doma poznal jenom starý pes... Nakonec s pomocí svého syna Telémacha pobil nápadníky věrné manželky Penelópé a užil si doma alepsoň důchod :)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    FOSSY: no, co jsem zatím četl o bozích, tak za sousedy bych je nechtěl
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Tak ani ne - ten vlkodlak byla forma trestu, ne akt stvoření :) Jinak jak jsem zmínil, potopa následovala jen podle některých verzí, podle jiných do ní ještě nějaký čas chyběl...
    Jinak by to asi byl fakt (s tou kvalitou myšlení) :)))
    Znáš to: "Bohové musí být šílení!"
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: No moment, takže.. Zeus byl stejně ale pitomec. :) Podívej.. nejprve stvoří vlkodlaky, a pak to zamete potopou světa a utopí si je. :))
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: A propos:
    Lykáon byl jeden z králů v Řecku. A byl obdařen vším, čím měl záporný hrdina obdařen být. Byl chamtivý, vzpupný, ješitný a krutý (a pár dalších charakterových vlastností). A když k němu na hostinu zavítal všemocný Zeus, chtěl Lykáon otestovat jeho vševědoucnost, a naservíroval mu pečeného člověka. Zeus se samozřejmě nachytat nenechal, maso neochutnal, zato se pěkně rozčílil. Milého krále změnil ve vlka. A prý jsou všichni vlci, kteří se vyznačují krutostí a chutí na lidské maso, jeho potomky.
    Jinak byla prý tahle událost poslední kapkou, která způsobila přetečení příslovečného kalichu boží trpělivosti a přivolala potopu světu (tu řeckou).
    Lykáon si podle některých verzí mýtu zachoval i některé lidské rysy, případně schopnost měnit se jednou za čas na člověka, aby v podobě vlka více trpěl. Každopádně se prý právě od něj odvíjí označení vlkodlaků (Lykan, Lykantrop).
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Ale no ták... Odysseus!

    Alespoň pár otazníčků... Třeba to zvládnete se spoluprací :)

    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, a jedno jednoduché a opravdu lehké hádání, taková doplňovačka, na začátek týdne:

    Odysseus, jak známo, měl velmi krušnou, dlouhou a na události bohatou cestu z Trojské války dom. Prosím o doplnění chybějících informací (otazníků):

    Odysseus měl na počátku své cesty ? lodí. A už do počátku cesty ho pronásledovala smůla, protože proti sobě poštval samotného velkého ?.
    První muže ztratil po přistání v zemi Kikonů, které si proti sobě poštval útokem na jejich město. Potom byly jeho lodě zahnány k ostrovu ?, kteří se živili kořeny sladkého lotosu - Odysseus musel svázat několik námořníků, aby se nevrhli do vody a nplavali zpět k ostrovu. Potom Odysseus doplňoval zásoby na ostrově Kyklopů, a skončil i s posádkou v jeskyni jednoho z nich, zvláště velikého a odporného, který postupně námořníky pojídal. Nakonec ho Odysseus opil, oslepil a obelstil a ještě si z něj vystřelil, protože se mu představil jako Nikdo. Ovšem kyklop ? byl synem boha moří, a tak si u něj Odysseus moc nepolepšil. Když se později doplavil k měděnému městu, kde sídlil král a bůh vetrů ?, vypadalo to, že se blíská na lepší časy. Odysseus dostal darem vak, kde byly spoutány nepříznivé větry, a v klidu mohl plout domů. Jenže zvědaví, závistiví a hrabiví námořníci vak rozvázali, sotvaže král usnul, a tak se jelo dál. Největší katastrofou bylo přistání u ostrova lidožravých obrů ?, podobných gigantům, kteří zredukovali Odysseovo loďstvo na jedinou loď. Později, ani ne s padesátkou mužů (ze skoro sedmi stovek, se kterými plul k Tróje) přistál Odysseus o ostrova, kde mu čarodějnice ? proměnila muže na prasata. Roční službou si je vykoupil zpět (a podle některých nechal čarodějce na památku tři potomky). Pak potkalo Odyssea ještě pár dalších nepříjemností, až nakonec jeho loď přistála u ostrova Thrínakie - před kterým ho varovala i Kirké. Pro nepřízeň počasí (o kterou se postaral pořád ještě rozzuřený bůh moří) tak loď zakotvila, a když král usnul, muži se vydali na břeh. Tam porazili několik krav, aby se nasytili. Jenže krávy byli zasvěceny ? a ten se přirozeně pěkně naštval. Poprosil o pomoc samotného Dia, a ten bouří rozbil loď. Zachránil se jen Odysseus, který prokletou hostinu prospal, a na stěžni opět proplul mezi dvěma obludami, ? a ?. Po pár dnech se hladový a vyčerpaný doplácal k ostrovu Ógygie, kde žila nymfa ?. Ty Odyssea svedla a nechala si ho na ostrově sedm let - propustila ho, až když Odysseova božská patronka ? přemluvila Dia, a ten poslal Herma s příkazem k propuštění Ithackého krále. Odysseus vyplul na voru, jenže po pár dnech mu ho rozbil pořád ještě naštvaný bůh moří. Nakonec na kládě doplaval Odysseus až do země Fajáků, kde se dal trochu do kupy, a odkud se vydal domů. Dvacet let mimo Ithaku ho poznamenalo tolik, že ho doma poznal jenom starý pes... Nakonec s pomocí svého syna ? pobil nápadníky věrné manželky ? a užil si doma alepsoň důchod :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jedna otázečka na okraj, abychom tady nezrezavěli:

    Pojem Lykan (Lycan) nebo Lykantrop, označující vlkodlaka, nebo vlčího muže je odvozen od jména jedné mýtické osobnosti. Kdo byla a proč je její jméno spojeno s vlkodlaky?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, přidám vám dneska jeden mýtus z mých oblíbených (řeckých), který je podle mě docela známý (koneckonců je o něm i folková písnička), a setkávají se zde celkem známé osobnosti antických mýtů a legend.

    Marsyas a Apollón:

    Nejčastěji se vypráví, že Marsyas byl Satyr. Jeho původ je sporný, jak už to u Satyrů bývá, za jeho tatínka byl považován někdy Olympos, vynálezce flétny, jindy Hyagnis, hudebník z doprovodu bohyně Kybelé, nebo říční bůh Oiagros z Thrákie. To však není důležité pro samotný příběh, který je jedním z mnoha na téma "pýcha předchází pád".
    Říkalo se, že bohyně Pallas Athéna hrála na flétnu. Jenže na bohyni moudrosti byla Athéna možná až příliš hrdá na svoji krásu (také byla jednou ze tří zájemkyň o legendární jablko sváru). A jednoho krásného dne zjistila, jak moc jí hra na flétnu kroutí tvář, kolik jí dělá vrásek, a vůbec: jak moc znetvořuje obličej. Ve znechucení flétnu zahodila, a možná ji malinko proklela, aby nosila smůlu.
    Flétnu nenašel nikdo jiný, než právě mladý Satyr Marsyas. Flétna se mu zalíbila a očaroval ho její zvuk, a tak se na ni naučil hrát. Hrál tak dlouho a poctivě, až ho opravdu všichni začali pro čarokrásný zvuk flétny chválit. A Marsyas byl na své umění po právu hrdý. Jenže časem se z hrdosti stala pýcha. Ta omámila Satyra natolik, že vyzval k hudebnímu souboji samotného boha Apollóna.
    Apollón byl za obvyklých okolností celkem laskavý bůh slunce a umění, a vůdce Devíti múz. Ale i on uměl být nelítostný, malicherný a krutý, jako kterýkoliv z bohů starého Řecka (vzpomeňme na Niobé a její děti). Domýšlivost obyčejného Satyra s obyčejnou flétnou, který si dovolil vyzvat boha a jeho zlatou lyru, Apollóna hluboce urazila a rozlítila. Přijal výzvu mladého Satyra, ovšem jako podmínku a sázku si vymínil, že vítěz smí stáhnout poraženého z kůže.
    Pýchou zaslepený Marsyas souhlasil, a tak se oba, bůh i Satyr, sešli na mýtině spolu s porotci. Neslýchaně nádherná hudba obou soupeřů mámila sluch, a Řecko prý nikdy neslyšelo takovou krásu. A přesně podle očekávání zvítězil naprostou většinou hlasů Apollón. Jen jediný porotce prý dal svůj hlas mladému Satyrovi a jeho flétně - král Midas, kterého pak za tuto drzost Apollón vytahal za uši tak, že chudák král měl uši jako osel: prý aby lépe slyšel.
    Poražený Marsyas skončil přivázán ke stromu a byl zaživa stáhnut z kůže samotným Apollónem. Tak skončil v krvi jeho pyšný sen o tom, že by mohl zvítězit, a hrát lépe než bůh...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Pravdu díš ohledně časování. Ve třetí století před K. táhl jistý Brennus do Řecka, tažení do Říma bylo čtvrté... Má chyba.
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    FOSSY: K tomu bych si dovolil poznamenat, že počátkem 4. stol. se dost středoevropských Keltů, mezi nimi i Bójové (patrně i z našeho území) vydalo na jih přes Alpy.
    393 př.n.l. zniči Melpum (Milán) a pak se usadili na dolním toku Pádu, kde působili docela dlouho (Římani je vyhnali až počátkem 2. stol. př.n.l.), než se (asi) vrátili zpět do Střední Evropy (vyhnání Bójů z Itálie poměrně dost odpovídá počátku doby oppid u nás, což je ale pouze nepřímý důkaz).
    Brennos je zmiňován jako král Senonů, kteří se usídlili na jih od italského území Bójů, ale třeba takový Bouzek dost zvažuje možnost (nepřímá vodítka...), že se podíleli pokud ne na slavném tažení přes Allii do Říma, tak jistě na třech dalších útocích na římské území v následujících desetiletích. (Už je to sice starý a roztomilý pán spíš než obávaná autorita, ale myslím, že pořád má co říci...)

    Jo a 387 př.n.l. je čtvrté století př. K., rejp rejp. ;)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    “Běda poraženým!“
    Tento výrok se datuje do třetího století před K. Tehdy Galové pod vedením Brennuse (podle některých zdrojů se nejedná o jméno, ale o titul – král, nebo náčelník) táhli na Řím. U řeky Allia zahnala „barbarská horda“ armádu římských vojáků pohou silou svého řevu na panický útěk. Cesta k Římu byla volná, a znovu se potvrdila „kouzelná moc slova“, ve kterou Galové věřili, a také proroctví druidů, kteří slibovali přízeň bohů při útoku.
    Římané město opustili (krom několika starců, kteří však byli pobiti) a zanechali s otevřenými branami. Jen na opevněném pahorku Kapitolu stanula hrstka obránců, a odmítla se vzdát. Galové útočili na pahorek, ale ani v obrovské přesile se jim nedařilo. Postavení Římanů bylo dobré a silné, a obléhání se protahovalo. Nakonec se Galové rozhodli pro kradmý útok za hluboké noci. Ani stráže ani psi si nebezpečí nevšimli. Pak se však probudily v chrámu posvátné husy bohyně Junony. Kýhaly a tloukly křídly, a ztropily takový hluk, že Římané spustili poplach a noční přepad odrazili.
    Nakonec ale obléhaným došlo jídlo. Museli přistoupit na vyjednávání o kapitulaci. Brennus vyžadoval vysoké výkupné a tribun Selpicius na jejich podmínky musel přistoupit. Při převažování obrovského pokladu, kterým se Římané měli vykoupit, si tribun povšiml, že závaží jsou falešná. Postěžoval si Brennovi, avšak ten o tomto úskoku věděl. Namísto, aby zasáhl ve prospěch Římanů, přihodil na misku vah k závažím ještě svoje kopí. A tehdy pronesl onen památný výrok.
    „Beda poraženým!“
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam