Takže, i když tady už byl jako hádanka, pro napravení vzdělávacích katastrof filmu "Immortals" je dalším mýtem:
Théseus:
Nikdo neví, jestli byl jeho otcem athénský král Aigeus, nebo bůh moří Poseidón, i když činy tohoto slavného reka, které ho poprávu dosadili po bok Hérakla, Kastóra a Polydeuka, Persea a dalších, nasvědčují spíše tomu druhému. Po boku Hérakla také nejednou bojoval, například proti Amazonkám, a byl mu věrným druhem a dobrým přítelem. Jejich společný boj zdobí dokonce trůn Diovy sochy v Olympii. Matkou Thésea pak byla královská dcera Aithra.
Théseus se narodil v Triozénu. Jeho otce Aigea odvolaly ze severovýchodního pobřeží Argolidy vladařské povinnosti, tak synovi jen zanechal sandály a meč pod obrovským kamenem - až jinoch doroste, pak jako pravý syn svého otce kámen snadno odvalí. A Aigeus, ať již byl skutečně Théseovým otcem, nebo ne, se nemýlil. Chlapec vynikal silou nad jiné, a také krásou, statečností a důstojným, královským vystupováním.
První cesta mladíka vedla - pochopitelně - do Athén. Přeci jen tam měl podědit trůn. Lodí by byl v Athénách za den. Namísto toho se Théseus rozhodl trochu poznat svět, zažít nějaké to dobrodružství, a pokud by na to přišlo, vykonat i nějaký ten hrdinský skutek, aby se měl tatínkovi čím pochlubit. A tak šel po souši.
Hned na hranici Triozénu a Epidauru, kde chromý obr Perifétés tloukl počestné pocestné železným kyjem, se Théseus blýskl poprvé. Kyj obrovi sebral a dal mu s ním také jednu po hlavě. Obr už nevstal. V Isthmu zase lupič Sínid chytal lidi, a přivazoval je mezi dva ohnuté stromy - když pak stromy uvolnil, prudce se narovnaly a nešťastnou obět roztrhly na dva kusy. Théseus lupiče zpacifikoval a dal mu okoštovat vlastní medicínu. A protože to byl těžký boj, založil Théseus isthamské hry, jelikož si cenil své výhry. V Krommyónu zabil obrovskou svini, která ničila úrodu - a asi to byla řádská obluda, protože to byla dcera Týfóna a Echidny (snad netřeba přestavovat). Pak v Megaře utopil slavného loupežníka Skeiróna - ten číhal na útesu a nutil pocestné, aby mu v blízké studánce umyli nohy. Ovšem když s tím nějaký chudák začal, Skeirón ho kopancem poslal z útesu do moře. Ne tak Thésea. Ten se mytí ochotně chopil, a jakmile Skeirón natáhl nohy, rek ho za ně popadl a poslal tam, kam loupežník předtím mnoho nevinných. U Eleusíny zase v zápase porazil a zabil siláka Kerkyóna, který při podobných výzvách zabíjel ty, kdož procházeli jeho krajem.
A to bylo Théseovi šestnáct let! Už v tak útlém věku si vydobil slávu a vděk obyvatel. A řekl si, že je toho dost, aby mohl do Athén. Tehdy se střetl v Attice, u řeky Kefísu, z nejslavnějším z lupičů, které přemohl. Damastés, známější ovšem jako Prokrústés (Napínač), zval poutníky do svého domu, kde museli chtě nechtě ulehnout na jeho lůžko. Kdy byl krátký, toho natáhl, kdo byl dlouhý, toho osekal. Zkusil to i na Thésea, ovšem ten lupiče na neblaze proslulé Prókrústovo lože povalil, a že mu přečnívala zrovinka hlava, tak ji mečem odsekl.
Théseus vůbec razil "Oko za oko, zub za zub", a lupiče potkal vždycky ten osud, který nachystali ostatním.
Pak Théseus konečně dorazil do Athén a k tatínkovu dvoru. Tou dobou už byl král stařík a žil s kouzelnicí Médeiou (ano ano, tou Médeiou), která mu slíbila vrátit mládí. Král syna nepoznal, zato kouzelnici došlo, že když na trůn usedne mladý princ, ztratí postavení. A tak se s králem dohodla, že mladíka otráví. Jenže - jak už to tak bývá - při hostině král poznal svůj meč, i svoje sandály, vylil otrávené víno a uvítal syna doma.
Théseus si moc od hrdinování neodpočinul. K městu už táhli Aigeovi synovci, synové králova bratra Pallanta. Chtěli obsadit město, až starý král umře, a mladý následník se jim do plánů moc nehodil. Navíc jich bylo padesát (!) a měli s sebou armádu. Thésesus vedl obránce a při nočním výpadu pobil dobře polovinu bratránků i se všemy zálohami.
Jakmile zajistil bezpečnost Athén, šel páchat další dobro.
Héraklés svého času přivedl Eurysthovi z Kréty vyjímečného býka - obrovské a zuřivé zvíře. Eurystheus si ho chtěl nechat, ale celkem rychle si to rozmyslel, a býka pustil na svobodu. Ten pak páchal v Attice hrozné škody. Théseus si na býka došlápl na rovině u Marathónu, a po dalším slavném a epickém boji ho zabil.
Jenže když se vrátil domů, zjistil mladý hrdina, že dorazilo poselstvo od krále Kréty, od Mínóa. Aigeus mu kdysi zail syna (kluk se jmenoval Androgéos, a Aigeus ho zabil, protože nemohl rozdýchat, že cizinec - Androgéos - zvítězil při athénských hrách a jako cizinec zahanbil všechny domácí), a teď musel každých sedm (nebo možná devět?) let platit. Zaplatit musel král sedm chlapců a sedm děvčat. A Mínós si dal záležet, aby se vědělo, že je předhazuje Mínótaurovi, obludě s tělem muže a hlavou býka, uvězněné v knósském labyrintu. A protože se tak nějak všeobecně soudilo, že když obluda umře, nebude potřeba dál platit, rozhodl se mladý Théseus, že obludu pojede zabít - co jiného by taky měl správný hrdina dělat, že? Théseus se dobrovolně přihlásil za jednoho mladíka, a králi se to moc nelíbilo, ale domluvili se, že když synek uspěje, vymění černé plachty lodi za bílé.
Na Krétě si Thésea král Mínós hned všiml. Zeptal se mladíka, kdo je jeho otec. A Théseus ochotně odpověděl, že jeho otcem je Poseidó, stejně jako Mínóovým Zeus. Král se mladíkovi vysmál, a pak hodil do moře svůj zlatý prsten - ať Théseus dokáže, že je syn Poseidóna. Théseus pokrčil rameny, skočil do moře, a Poseidónova žena Amfitríta mu prsten podala.
Do odvážného a krásného hrdiny se - k jeho štěstí - na první pohled zamilovala Mínóova dcera Ariadna. Tajně mu propašovala meč a klubko nití - to první, aby mohl zabít Mínótaura, to druhé, aby se vypletl z labyrintu.
Když pak athénské odvedli do labyrintu, přikázal Théseus ostatním, aby se schovali hned u vchodu, a sám šel - rozplétaje za sebou nit - hledat obludu. Také ji našel, a po lítém a řádně dramatickém boji i porazil.
Po smrti Mínótaura už šlo všechno ráz na ráz. I s princeznou Ariadnou a zachráněnými doběhl Théseus na loď, anež námořníci zvedli kotvy, prorazil dna u všech krétských lodí. I kdyby je někdo chtěl pronásledovat (ale útěku si stejně krétští všimli, až když byla loď na širém moři), neměl jak.
Loď s uprchlíky se zastavile na ostrově Naxu. Dál plula už bez Aridany. Proč? No, je vlastně více verzí, ale v Théseově zájmu se držme toho, že se princezně v noci zjevil bůh vína Dionýsos, a přikázal jí zlstat, protože se s ní chtěl oženit. *
Ve spěchu, v obavách před pronásledování, a/nebo ze stesku po Ariadně zapoměnl ovšem Théseus vyměnit plachty lodi za bílé. Když pak král Aigeus viděl na obzoru černou, skočil z útesu do moře, protože považoval syna za mrtvého. No, moře se od té doby jmenuje po něm - Egejské.
A tady někde končí ta známější část Théseových osudů tím, jak se po smrti otce stal oblíbeným a moudrým králem Athén.
Jenomže nebyl spokojený. Byl to přeci jen rozený hrdina a poklidný život mu nešel k duhu. Při každé příležitosti vyrážel za dobrodružstvím. S Iásonem pro zlaté rouno, s Meleagrem na lov kalydónského kance, s Héraklem proti Amazonkám. Vždycky se vracel slavně a jako vítěz, z té poslední výpravy dokonce s manželkou, krásnou vůdkyní Amazonek Antiopou. To ovšem netrvalo dlouho, protože ostatní Amazonky přišli svoji královnu osvobodit až k Athénám, a Antiopa, která Thésea opravdu milovala, se jim po jeho boku postavila na odpor a zemřela.
Théseus zaháněl smutek dřinou. Opevnil město, sestavil zákony, nechal postavit nové budovy a pracoval na tom, aby si lid vládl sám. nakonec ho k válce vyprovokoval lapithský král Peirithoos. Théseus ho vyzval k souboji jeden na jednoho. A k velkému překvapení všech narazil na rovného soupeře. To vedlo k dohodě a smlouvě o přátelství, výhodné pro Athény. Ale Théseus na tohle přátelství později doplatil.
Nedlouho po uzavření míru se Peirithoos ženil. Na svatbu dorazili snad všichni slavní hrdinové, včetně Hérakla a Thésea. Ale Peirithoos pozval i kentaury, což nebylo právě dvakrát moudré. Přeci jen jsou to napů zvířata. Zpili se pod obraz a pak se jejich vůdce Eurytión vrhl na Hippodameiu, nevěstu. Rozpoutala se bitky řeckých hrdinů a Lapithků proti kentarům. A i když kentauři měli zbraně a kopyta, a hrdinové jen holé ruce, židle, nohy od stolů a poháry, tak většina kentaurů padla a boj drtivě prohráli.
Po svatbě přítele se i Théseus rozhodl, že se ožení znovu. A vzal si Faidru, mladší sestru Ariadny. Nebylo to zrovna šťastné manželství, protože Faidra se zamilovala do Théseova syna z manželství s Antiopou, do Hippolyta. Krásný mladík a zručný lovec však byl vášnivým ctitelem panenské Artemis, a ne ženské krásy (tím prý popíchl Afrodité, aby nechala Faidru se do něho zamilovat). A z úcty k otci mladík lásku nevlastní matky odmítl. Faidra se urazila a křivě Hippolyta obvinila, že ji chtěl svést. Théseus si u svého otce vyprosil pomstu - Poseidón pak poslal mořskou příšeru, ta poplašila Hippolytovi koně, a ti ho usmýkali k smrti. A když pak vyšla na jevo pravda, Faidra spáchala sebevraždu ze strachu před Théseovým trestem.
Zhruba v té době ovdověl i Peirithoos. Navštívil Thésea a spolu upekli plán najít si nové manželky. Oba zatoužili po nejkrásnější ženě té doby - po Heleně ze Sparty (ao, přesně po té Heleně, známé jako Trojská). Společně ji unesli a jako opravdoví přátelé nechali rozhodnout los, komu bude patřit. Théseus vyhrál.
A když si Théseus odvedl Helenu do Athén, požádal ho Peirithoos o pomoc při získání nevěsty pro sebe. A nezatoužil po nikom menším, než po Persefoně. Théseus se mu to sice snažil rozmluvit, ale neuspěl. A protože dal slovo, vydal se na výpravu do Podsvětí. K překvapení všech je Hádés prý přijal vlídně, a když mu Peirithoos přednesl vou žádost, vzal si čas na rozmyšlenou. Hosté prý ať se usadí do křesel v předsále.
Oba odvážlivci ale k chladnému kameni okamžitě přirostli. Peirithoos už nevstal nikdy. Thésea o mnoho let později osvodil Héraklés.
V době Théseovi nepřítomnosti si do Athén přišli pro sestru Kastór s Polydeukes. Helenu unesli do Sparty, zbourali athénské hradby a město vydali Menestheovi, Théseovu nepříteli.
Největší hrdina Athén se stal po návratu z Podsvětí psancem. Uchýlil se na ostrov Euboiu, kde chtěl najít své syny Démofoónta a Akamanta a s nimi pak dobýt Athény zpět. Jenže po urážce bratra nejvyššího z bohů se od něj štěstí odvrátilo. Ani síla a odvaha mu nepomohly. Skyrský král Lykomédés si nárokoval Euboiu, a proto pozval Thésea k jednání na svůj ostrov. Při procházce pak dovedl hrdinu na vysoký útes, odkud ho zrádně shodil do moře. A Théseus zahynul v mořských vlnách, i když byl synem samotného Poseidóna.
* Zlé jazyky tvrdí, že Ariadnu na Naxu prostě ve spěchu zapomněl. A ještě zlejší jazyky tvrdí, že už tehdy měl vyhlédnutu její mladší sestru, Faidru, která mu sice nepomohla, ale byla mladší a moooc pěkná, takže se Ariadny prostě zbavil. Buď jak buď, Ariadna se stala ženou Dionýsa.