• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
    Nikoliv UL!

    - Legendy o stvoření světa
    - Mýtičtí tvorové
    - Bájní hrdinové

    Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
    Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
    Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
    rozbalit záhlaví
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Kvůli sumcům jsem uváděl i tsunami :)
    Úhoř je jednoznačně logičtější (při té délce a při tom, že vlastně má mít na/nad hřbetem celé Japonsko).
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    FOSSY: Aha, tak já narážel na Namazu (Ónamazu), přerostlého sumce, někdy rodinku sumců a někdy celou rasu sumců, kteří ryjí v bahně pod japonským ostrovy a občas způsobí zemětřesení. (Něco jako Lumleyho Chthoniáni, ale těm vadí voda;)). Množství svitků se sumci se vyrojilo kolem velkého zemětřesení Ansei, které značně poničilo Edó roku. Katastrofa s merchandisingem. ;)

    Jinshin-uwo má mnohem míň vyobrazení a vůbec se tak často nezmiňuje... A je to úhoř.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak nevím nevím, co si myslet :)
    Každopádně se nejedná o chobotnici, ale o rybu, i když jsem trochu zmatený z popisů a obrázků - nějak se nemohou shodnout, jestli je to spíš úhoř, nebo spíš sumec. Jinshin-uwo má mít hlavu pod ostrovem Kjótó a pohyby jejího ocasu mají na svědomí zemětřas a vlnobití. Při délce 700 mil patří velikostí k behemotům a řadí se mezi Kami.

    ALDARION
    ALDARION --- ---
    Co se chobotnic týče, docela jsme se s Alexandrou nasmáli při pohledu na model korejského souostroví Dokdo (Liancourt Rocks) který pyšně inzeruje dva stálé obyvatele: Lovce chobotnic a jeho ženu. (A čtyřicet pohraničníků číhajících na zlé japonské imperialisty, ale ti jsou tam jen v základně na turnusy.) Jen si nejsem jist, zda to je spíš námět na hentai, nebo na něco ve stylu Stínu nad Innsmouthem... ;)
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    KID_MCHUTT: Té se zdá o chobotnicích.
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    KID_MCHUTT: Co se týče tradičních japonských maleb, tak se zdá, že nic... Jediné pochybné ženštiny na malbě se sumci jsou prostitutky, co si na ně stěžují u boha Kašimy za zbourání vykřičené čtvrti v Yošiwaře.

    Během hledání jsem mimochodem potkal i takové klenoty, jako svitek, na němž Raidžin, bůh hromu, sere bubny (na hlavu boha rybářství, asi aby ho probudil?): http://2.bp.blogspot.com/-8uIM_J-ioik/TZy-24uVLrI/AAAAAAAACI4/1uyZx2vW9LQ/s1600/2.-+Namazu+y+el+kaname-ishi+rock.jpg
    Ale jinak nic, historie preferuje chobotnice.
    Hledat, natož postovat zde nějakou modernu až fotografii se mi ani moc nechce, ať si sumci souloží s kým a čím chtějí, dokud mne tím neruší. Já je radši peču. ;)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ALDARION: srabe! zrovna u tebe bych takovou úzkoprsost nečekal ;) :P
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    KID_MCHUTT: Některé věci si nemusím ani představovat, natož vidět. :)
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    ALDARION: zadej si to do googlu, budeš překvapen ;) mě to v práci blokují :D
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    KID_MCHUTT: :)
    Prasárnu s přerostlým sumcem snad ještě nevymalovali ani v Japonsku... Snad...
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FOSSY: to je ta mrcha, co se o ní zdá rybářově ženě? :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, strašně dlouho nebyla jediná hádanka :)
    A tak se po všech milých pražských strašidlech (ještě nějaká mám rozpracovaná, dodám, jakmile mi vyjde chvilka) zeptám na opravdu velikou obludu.

    Japonci tomuto tvoru přičítali zemětřesení a tsunami. A velikost tvora se pohybuje ve stovkách mil... Jak se tenhle drobeček jmenuje?
    TYET
    TYET --- ---
    vyčerpávající přehled bestií, tyhle stránky mám moc ráda: http://www.fext.cz/bestiar/index.htm
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Řezník s ohnivou sekerou je jeden z mých nejoblíbenějších. Ale asi nejraději mám mrtvého hráče a žebrajícího kostlivce.
    Mezi oblíbené (a více provařené) samozřejmě patří i bezhlavý templář a bezhlavý purkmistr.

    Ostatně můj úvodník do pražských mýtů a vlastně nejen do nich byla Hurvínkova strašidýlka.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A ještě do třetice dnes ke staroměstským strašidlům, tentokrát to bude:

    Řezník s ohnivou sekyrou:

    Podle záznamů i pověstí parřil cech pražských řezníků k těm nejodvážnějším ve městě, a nejednous e zapsal do historie svými chrabrými činy v době potřeby. Dokonce hned dvakrát zachránili pražští řeznící před vypleněním kostel sv. Jakuba – jednou před husity, podruhé při vpádu pasovských.
    A právě s touto druhou událostí pověst spojuje další pražské strašidlo. Řeznický tovaryš Tomáš jako jediný nebyl s řeznickým cechem venku v boji. Byl totiž u své milé. A i když chtěl vyrazit do ulic a bojovat po boku ostatních, dívka ho nepustila. Nakonec boje prošvihl úplně. A nesplněná povinnost Tomáše trápí natolik, že za se zjevuje po nocích v okolí kostela sv. Jakuba, vyzbrojen děsivou ohnivou sekyrou, a vrhá se na kždého, kdo se ke kostelu přiblíží s jen trochu nečestným úmyslem...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A další pražské zastavení bude v Karlově ulici, ve které pro změnu straší

    Ohnivý muž:

    Pověst vypráví, že v Karlove ulici bydlil starý, a nade vše lakomý lichvář. Bylo mu jedno, kdo si u něj peníze půjčuje, i jestli půjčuje pravé, nebo falečšné, hlavně když svůj vysoký úrok dostal zpátky. Skrblil i sám na sobě, a chodil v roztrhaném, starém oblečení, jako drak si syslil svůj poklad, který těšil jen a jen jeho samotného.
    Jednoho dne vypukl v domě vedle lichvářova požár. Všichni lidé se seběhli a pomáhali hasit, zachraňovali sousedy i jejich nuzný majetek, nedbali na popáleniny, a ze všech sil se snažili oheň zdolat. Oheň nakonec přeskočil i na dům lichváře. Ten se vypotácel ven hlavními dveřmi, na zádech obrovský, těžký pytel. Nic nedbal volání sousedů, ani jejich nářku a proseb, jen se vlekl s přetěžkým nákladem k řece. Až se nakonec lidem ztratil z dohledu. Požár byl nakonec uhašen a život se pomalu vracel do starých kolejí. Jeden ze sousedů zašel za lichvářem, aby si půjčil peníze na nový dům. Jenže lichvář doma nebyl. Ani když u něj vylomili dveře, nenašli.
    O něco později se lichvář objevil v noci na ulici, stále se svým těžkým pytlem, sténal a prohýbal se pod jeho vahou, a škemral po kolemjdoucích, aby mu ho pomohli alespoň chvilku nést. Dlouho si ho lidé nevšímali, protože už ho měli dost za to, jak se při požáru zachoval. Až jeden mladík se nad ním slitoval, a přišel k němu, že mu tedy s pytlem pomůže.
    Jenže v ten okamžik vzplál starý lichvář plamenem a v mžiku se změnil v ohnivého kostlivce. Z očních důlků mu šlehaly plameny, stejně jako ze všech žhnoucích kostí, a šířil se od něj pekelný žár. Ochotný mladík se zalekl a utekl. A od té doby viděli ohnivého muže v Karlově ulici mnohokrát. Říká se, že je poslem zlých zpráv, protože vždy během následujících několika dní vypukne na Starém Městě požár, nebo se Vlatava rozlobí a vyleje z břehů. A také se říká, že ohnivého muže vysvobodí až odvážlivec, který mu pytel s penězi z lichvy odnese od kamenného mostu Karlovou ulicí až na staroměstský Ryneček.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Zůstaňme ještě na chvíli v Praze – její pověsti a strašidla si to jistojistě zaslouží. Dnes vás vezmu na návštěvu

    Domu u Zlaté studně:

    Bývalo dobrým zvykem, že se studně hloubily přímo ve sklepeních domů. Dům, o kterém je řeč, dostal podle své studny jméno: O pašijích voda ve studni zezlátla. Ven nosili vědra třpytivé, blýskavé vody, která vypadal, že je plná malinkých zlaťáků. Lidé se chodili zvědavě dívat i dolů do studně, a tak samozřejmě netrvalo dlouho, a zvědavá služka to s díváním přehnala a po hlavě zahučele přes roubení dolů. Po dlouhém hledání ji ze studny vylovili a studnu, to dá rozum, museli vyčistit. A právě při čištění se z roubení uvolnil kámen, a z tajné skrýše se začalo sypat zlato – ukrytý poklad. Duch služky začal v domě strašit majitele, který na její smrti zbohatl, a všude chodil zmáčený a zamračený, a dům opustil až ve chvíli, kdy se v něm objevila nová strašidla – bezhlavý rytíř (jeden z mnoha), i s bezhlavou manželkou.
    V té době se do domu, mezi ševce a sedláře, nastěhoval caletkář. Jeho sladkosti byly široko daleko vyhlášené, a jednoho dne se rozhodl krom ryb a ptáčků a dalších marcipánových pokroutek vyrábět i bezhlavého rytíře s jeho ženou, kteří podle místních strašili v domě. Jenže bezhlavé figurky nešly na odbyt, a tak jim caletkář vyrobil hlavy. Netrvalo dlouho, a musel pracovat dlouho do noci, aby uspokojil poptávku. A když jednou takhle zase do noci připravoval svoje sladké zboží, objevili se mu o půlnoci za zády i duchové rytíře s manželkou. Vynadal pak rytíř vyděšenému caletkáři, že jejich hlavy neodpovídají skutečnosti, a že se mu to pranic nelíbí, a nařídil mu, že než skončí hodina duchů, musí vyrobit hlavy nové, odpovídající skutečnosti. Byť se caletkář třásl a chvěl strachy, hlavy, se kterými byli duchové spokojeni, vyrobit stihl. Duchové chtěli původně caletkáře postrašit a potrestat za jeho opovážlivost, ale když jim hlavy tak pěkně opravil, vypověděli mu o své smrti – kterak se, dávno tomu, vraceli z daleké Hispánie, a kterak právě v tomto domě přenocovali. Majitel domu, lakotný a bezbožný člověk, pro jejich peníze oba zavraždil, hlavy jim ve spaní uřízl a do Vlatvy hodil. Aby klidu došli, je třeba jejich kosti ze sklepa vynést a řádně pohřbít. Druhého dne se caletkář domníval, že měl jen z přemíry práce špatné sny, ale v kuchyni našel zničené staré hlavy figurek, a figurky s hlavami novými, a seznal, že k strašidelnému setkání doopravdy došlo. Hned se vydal do sklepa, a když vedle roubení studny kopal, kosti rytíře i jeho ženy opravdu našel. Dal je řádně pohřbít, a když se vrátil do sklepa, aby jámu znovu zakopal, zjistil, že poslední schod do sklepení je uvolněný. Když ho pak vyvrátil, našel celou hromadu zlaťáků.
    Od těch dob v domě U Zlaté studně nestraší...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Honza teď už ví, že existují i jiné verze tohot mýtu.
    Já se tu dozvěděl už mnoho nového.
    Třeba jsem neznal variantu, že orloj vytvořil člověk, kterému našeptával ďábel a po jeho dostabvě ho i sám ďábel oslepil, nebo že orloj je ďáblovo dílo a tak by ho každý řádný křesťan měl obloukem obejít.
    Ani zrnko ironie.

    SYLVAEN:
    U mýtů je kontext něco čím se moc nezatěžuj, viděl jsem svatého Václava v plnoplátu. Třeba tím chtěli říct že to byl sice děda, ale běhal jako zamlada.
    SYLVAEN
    SYLVAEN --- ---
    FOSSY: V kontextu 14. století mi pojem "mladík" evokuje někoho mezi 11 a 17 lety ... :) .. od 18 do 30 to byl "muž", od 30 do 40 to byl "ctihodný muž", a od 40 výš už to byl "stařec".. :)

    Ale to je jedno.. nicméně mi orloj připomněl neméně významný objekt z historie.. možná i významnější.. a rozhodně kontroverznější. Antikythérský mechanismus. :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    SYLVAEN: Zkus toho Svátka...
    Ono to z určitého úhlu pohledu dává smysl, že s objevem nového přístupu přišel někdo mladý :) Navíc co si budeme povídat, i pojem mladík je relativní :)
    GORGLIN: Asi ti křivdím, ale zní mi to jako ironie :)))
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    SYLVAEN:
    No díky bohům za Fossyho a jeho osvětu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam