• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Když tak nad tím přemýšlím, nemohlo by to být: Kozina, Lomikar, "Do roka a do dne tě vyzývám na Boží soud", Chodové, bota, psí hlava?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, zase jedna páteční (jednoduchá) hádanka:

    Těžko, přetěžko lid vykoupil svou svobodu a privilegie, jak proto, aby byl prodán za mrzký peníz bohatému cizímu šlechtici. Nic nepomáhalo apelování na vykoupenou svobodu. Dokonce i když šlechtic zemřel, nebylo ani s jeho synem lehké pořízení. Nakonec byla poslána delegace k vyšší moci, a zdálo se, že uspěla. Předčasná radost vedla k odmítnutí poslušnosti šlechtici, a to zase dalo jemu do ruky moc ještě víc zpochybnit svobodu lidu. Nakonec, navzdory vší snaze, lid svůj spor prohrál a jeho vůdci byli uvězněni. Došlo k několika násilnostem a povstání bylo krvavě potlačeno. Jeden z vůdců lidu byl jako exemplární příklad odsouzen k popravě. Právě on se stal lidovým hrdinou, dodnes vzpomínaným, a nejpopulárnější část jeho legendy hovoří o předpovědi, kterou před smrtí učinil, a která se naplnila.

    A protože by tohle mělo být opravdu hrozně jednoduché, chci odpovědí hned několik:
    Jméno popraveného lidového vůdce a hrdiny, samozřejmě.
    Jméno padoucha této legendy, neoblomného šlechtického syna, který lid utiskoval.
    Obsah oné předpovědi.
    Samozřejmě o který lid se jednalo.
    A jako nejtěžší část hádanky: skutečný symbol, znak lidu i populární verzi symbolu lidu, kterou jim přiřkly pověsti.
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    GORGLIN: v reálu byl Jánošík maďarský žid...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Já k tomu můžu říct jen to, že jsem se o něm dozvěděl při jedné ze dvou cest do bývalé Jugoslávie a tak předpokládám, že to bude hrdina formátu Jánošíka. Milión původů, milión smrtí a činy deseti lidí v rozmezí pěti lidských žovotů.
    Lidová tvořivost je jedna věc, realný život druhá.
    Řekněte mi, kdo by ve 14. století přežil mezi šlechtou s původem otec drak, matka víla.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: No, s tou Babou spíš nemám ani tu jednu kompletní...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Ty jsi jednu vyebr a to je ta správná.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Podle toho mála, co jsem našel, měl Obilič skvělou, nadpřirozenou zbroj. (Teď už jsme opravdu u folklóru, a ne u hlavní větve legendy, tedy u zabití Murada, kde se Kobilič - syn víly a draka - utkává ledasčíms a stává se něčím jako srbským Iljou Muromcem). Nemohlo mu nic ublížit, dokud ji měl na sobě. Stejně jako měl skvělého koně Ždrala. A Turci z něj byli pochopitelně celí diví. Nakonec ale rytíře Turkům zradila Baba Yaga. Prozradila, jak skvělého Ždrala zabít (a tady mám díru, zatím nevím jak), a prozradila, že když Obiliče zajmou, najdou v jeho kníru klíčky od zbroje - kterou mu budou moci sundat a rytíře zabít. (Zdůrazňuji, že Obilič prošel během staletí mnoha transformacemi, a i co se dohledatelných obrázků týče, neodpovídá jeho zbroj vždycky jeho době.) A Turci koně zabili, hrdinu zajali, ale nakonec jim utekl. Později se s Babou Yagou setkal a pomstil se jí - zabil ji na mostě, který se od té doby jmenuje Babin Most (obce Obilic a Babin Most jsou kousek od sebe). Ale zatím mám zoufalí nedostatek podrobností k téhle epizodě... :(
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Zkusím najít víc, ale neumím srbsky :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN:
    Podle toho, co jsem dohledal, byl Miloš zeťem knížete. Jeho žena, a její sestra, manželka jistého Vuka Bukoviče, se daly do hádky, který z jejich manželů je odvážnější. Následovalo obvinění ze strany Bukoviče, že Obilič kuje pikle s Turkem. Lazar zpochybnil jeho oddanost, a aby se očistil, vyrazil Miloš zabít sultána Murada. Různí se verze, kdy vyrazil na sebevražednou misi, přepadl turecký tábor a jedinou ranou meče zabil Murada, kdy se do tureckého tábora dostal předstíráním zrady Srbů a Murada bodl nožem... ale byl popraven Turky hned potom, co zabil Murada.
    Ale s těma ženskýma mám potíže...
    Podle některých zdrojů se jmenovala manželka Obiliče Mara. Podle jiných byla Mara manželkou Brankoviče. Jinde zase byla Dragana manželkou Brankoviče a Mara Obiliče. Jinde jsou uváděny dcery Mara, Dragana, Olivera Despina a Jelena. Ale zase bez Obiliče... Asi jediná možná vyhovující je pak tedy verze Mara Obilič a Dragana Brankovič.
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    Jo, a "klíčky od jeho zbroje najdou v jeho kníru"?! Podrobnosti! Má zvrácená mysl se tomu z jedné strany vzpírá a z druhé strany vytváří představy zbroje do čtrnáctého století se nehodící, neb by se těmi klíčky startovala či natahovala. :D
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    ALDARION:
    To já se nepři, byl to neuěmlý odahd.
    FOSSY:
    No dobře, ale jak to bylo stěma ségrama?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Tak ještě jinak, lidové je Kobilič, Obiliče z něj udělali později...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN:
    ALDARION:
    Tak jen pro úplnost, Miloš Obilič, 14. století, ve službách Knížete Lazara.
    (Kobilič, jak jsem pochopil, bylo právě kvůlivá tomu kobylímu mléku.)
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    GORGLIN: Řekl bych 14.-15., v 16.-17. mohli válčit leda s Turkem bok po boku proti Habsburkům v nových slušivých janičářských mundůrech. :)
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Že já rači nedržel hubu.
    No kdo, Miloš Kobilič.
    Kde, Srbsko.
    Kdy, tak teď jsem v koncích to nevím.
    Kdy oni tam měli války s turekm, tak 16-17 století?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: Tak otázka byla, kdo kdy a kde byl rytíř?
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    FOSSY:
    Teď je to dost jasný, vím kdo byl rytíř, vím, kde se vyskytoval, ale netuším nic o těch sestrách.
    Takže jen rozšířím nápovědy.
    Myslím, že známější je tím, že zabyl sultána Murada.
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Na prima zoom běží zajímavý pořad, Po stopách mýtů a hrdinů. Včera v prvním díle řešili krále Šalamouna a královnu ze Sáby.
    Docela zajímavé.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Mamka víla, otec drak, síla hrdiny pocházela z kobylího mléka, podle kterého i dostal přezdívku... Jako všichni podobní měl i výjimečného koně, prot se tak naštval když čarodějnice prozradila nepříteli, jak koně zabít... No ták :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Poslechněte si vyprávění o obyčejném muži. O úplně obyčejném člověku, u jehož kolébky nestáli bohové věštící velký osud, ani jeho rodičům nekolovala v žilách jiná, než lidská krev. A poslechněte si o hrdinovi, skutečném a nezpochybnitnelném.
    Píše se rok 1900. Jaro je v plném proudu, ale teď je noc. Prší. Je mlha. Na nádraží ve Vaughan se potkaly vinou okolností hned tři vlaky, z nichž nejméně jeden už měl být dávno pryč. Nákladní vlak 83 má zpoždění, měl být dávno pryč. Nákladní vlak 72 je zase příliš dlouhý a jeho vozy jsou odstaveny i na hlavní koleji. A osobní vlak 26, lokální, měl být odstaven. A selhání brzd i dalších důležitých součástí při posouvání vlaků na nádraží vedou k tragické chybě: Na hlavní koleji zůstávají čtyři koncové vagony vlaku 83. Na koleji, která měla být uvolněna, jak je zvykem, pro vlak s vyšší prioritou, v tomto případě pro osobní vlak 4 z Memphisu do Cantonu.
    Už sama situace ve Vaughanu je špatná, ale aby toho nebylo málo, je tu samotná cesta vlaku číslo 4. Původní strojvůdce vlaku onemocněl. V kabině lokomotivy stojí mladý strojvedoucí, který teprve nedávno přešel z nákladních vlaků na osobní. Vlak vyjel na svou cestu nikoliv 29. dubna ve 23.15, ale 30. dubna v 00.50. A strojvedoucí se snaží dohnat 95 minut zpoždění. Má lehký vlak, silnou lokomotivu a dobrého topiče. Když se bůíží Vaughan, má vlak 4 zpoždění za jízdním řádem už jen pouhé dvě minuty.
    Je noc. Prší. Je mlha.
    Vlak vjíždí do půldruhé míle dlouhé levotočivé zatáčky před Vaughanem. Jede rychlostí přes 75 mil za hodinu. Strojvůdce ze svého místa na pravé straně kabiny nemá výhled. Je to topič, Simeon T. Webb, který si všimne červených světel před nádražím. "Bože, něco je na hlavní koleji!"
    Strojvůdce nepřemýšlí. "Skoč, Sime!" zařve, a současně se věší na píšťalu, aby varoval všechny na nádraží, a současně začíná brzdit vlak. A Simeon vyskoší z lokomotivy nějakých 300 stop před nárazem. Poslední věcí, kterou topič slyší, než po dopadu upadne do bezvědomí, je kvílení brzd a řev píšťaly.
    Jako zázrakem vlak před nárazem do nákladních vagonů na hlavní koleji zpomaluje na něco málo přes 30 mil v hodině. Přesto je náraz ohlušující. Lokomotiva vlaku 4 se prorve dřevěným nákladním vozem plným sena, dalším s nákladem kukuřice, a konečně se zastavuje v půli třetího vagonu, vezoucího dříví.
    Strašlivá nehoda má jednu jedinou oběť. Všichni na nádraží stačili díky píšťale a jejímu varování utéct do bezpečí. Krom několika lehkých zranění jsou v pořádku i všichni v osobním vlaku číslo čtyři. Všichni krom strojvůdce. Jonathan Luther "John" "Casey" Jones byl z trosek kabiny vynesen mrtev s rozdrcenou lebkou, v jedné ruce stále svíral brzdu a v druhé táhlo píšťaly. Není nejmenších pochyb, že kdyby z vlaku vyskočil s topičem, a zachránil si tak život, vzalo by si vlakové neštěstí mnohem více živtoů.
    Jonesovi hodinky se zsatvili v okamžiku srážky. Bylo 30. dubna 1900, ve 03.52.


    Jones měl prý na svém kontě více hrdinských činů, než jen tento poslední, ale ty nejsou zdaleka tak známé a vlastně přišli na přetřes až po jeho smrti. Populární americká legenda, Statečný Strojvůdce, si našel cestu zejména do country hudby. U nás o něm jako o Strojvůdci Příhodovi zpívali Werich a Voskovec, později i Greenhorns už pod jménem Casey Jones. Z Jonese je opravdu "lidový" hrdina a v repertoáru ho měl například Johnny Cash.


    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam