• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FOSSYMýty, Legendy a Pověsti
    CRASSUS
    CRASSUS --- ---
    FOSSY: Napadá mě Ithacký král, Odysseus
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    A jedna hádanečka před páteční jednoduchou (ale jednoduchá je také):

    Kdo měl luk, který nikdo jiný v království nenapnul (vím, že takových bylo hodně) a jako ukázku zručnosti jím prostřeloval oka seker narovnaných za sebe?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Jestli si nějaký „lidový“ hrdina, legenda své doby, zaslouží více respektu, nevím. Podle mě těžko. Ale posuďte sami.

    Vyprávěla se toho spousta. O síle pěstí, které přes požehnaný věk dokázali poslat chlapa k zemi, než bys řekl švec. O cigaretách z černého tabáku, které nikdo z barových štamgastů nechtěl kouřit jako příliš silné. O přestřelce u latríny, která vedla k díře v pozadí provokatéra, ale naneštěstí také k díře v sušícím se prádle biskupa. O desetikilometrové cestě s balíkem pošty na rameni a se sněžnicemi na nohou, protože dostavník v hlubokém sněhu zapadl a pošta musí chodit včas. O všeobecném opatrném respektu obyvatel města a o lásce jejich dětí. Nebo třeba o splávku na whisky, na kterém se nepodepsal ani věk…
    Ano, řeč je o legendě Divokého Západu, i když v době, kdy už divokým být přestával. Pořád ale ještě pěst a pistole patřily mezi zásadní prostředky prosazování osobní svobody. A vlastně o svobodě je tenhle lidový hrdina ze všeho nejvíc.
    Nebo vlastně, abych byl přesný, hrdinka.
    Ano. Všechno výše uvedené se týká ženy. A ženy v období, které mělo k rovnoprávnosti zatraceně daleko. A aby toho nebylo málo, o ženě „černé jako spálená prérie“.
    Dobře třicet let strávila Mary „Dostavník“ Fieldsová, známější možná jako Černá Mary, jako otrok. Poté, co bylo v Tennessee otroctví zrušeno, byla osvobozena. Nějakou dobu sloužila v domě soudce Dunnea, ale když jeho žena zemřela, odešla i Mary. Dalších asi deset let strávila ve službách církevní školy, kde si vybudovala reputaci na postu údržbáře, tesaře, zahradníka a závozníka, až dostala na povel celou bandu dělníků. Jenže lidská závist je mor, a jednomu z jejích bílých podřízených vadilo, že Mary vydělá o nějaké dva dolary víc, než on. A jeho nevybíravé výlevy vedly k výše zmíněné přestřelce u latríny, a průstřel biskupova prádla vedl k vyhození Mary z jejího místa. Mary byla podle domorodců „Bílá Vrána“, podle bílých „hnusné a nízké stvoření, které pije, kleje, pere se, kouří, a je republikán“. Bílí moc nevěděli, co si s takovou svébytnou postavou počít. Asi i proto biskup nechtěl, aby ji nadále spojovali s církví.
    Mary však měla podporu místních jeptišek, a to navzdory svým četným hříchům (tabák, alkohol, pěstní bitky s kýmkoliv, komu se svéhlavá černá žena nezamlouvala, a skoro pověstný šestiraňák S&W .38 „Lemon Squeezer“ pod zástěrou). S jejich podporou si svérázná černá žena otevřela restauraci. Jenže brzy zkrachovala. Ti hodní říkají, že to bylo proto, že její srdce bylo stejně veliké, jako ona sama – šest stop vysoká a 200 liber vážící žena – a proto dávala najíst i těm, kdo neměli peníze. Zlí jazykové tvrdí, že proto, že se její jídla nedala jíst. Střízlivě se dá odhadnout, že obě verze budou mít svoji pravdu.
    A tím se dostáváme k nezvyklému přízvisku téhle černé ženy (záměrně neuvádím dámy, protože k dámě, zejména k dámě své doby, měla prostořeká, svérázná, tabáku a whisky holdující Mary, libující si v pěstních soubojích, velmi daleko). Dostavník.
    Po neúspěšném pokusu vést vlastní živnost se Mary rozhodla jezdit jako poštovní kurýr s dostavníkem. Nápad vskutku kuriózní. Protože tahle práce znamenala čelit počasí, stakilometrovým štrekám, bizonům, vlkům, banditům i indiánům. A navíc by nebyl od věci připomenout, že Černá Mary už za sebou měla požehnanou šedesátku. Přesto ale dokázala konkurovat mužům a být nejrychlejším kočím šestispřeží. Stala se druhou ženou na místě poštovního kurýra. První černou ženou na místě poštovního kurýra. A jakým kurýrem Mary byla! Ne nadarmo dostala od kolegů přezdívku „Dostavník“. Až jela kamkoliv, ať ji cestou potkalo cokoliv, pošta dorazila včas. Nevynechala jediný den v práci a nikdy se neopozdila. A když dostavník zapadl po osy do sněhu, odmítla čekat na lepší počasí, a se sněžnicemi na nohou odnesla poštu na vlastních zádech do deset kilometrů vzdáleného cíle.
    Mary se stala v Cascade, kde se usadila po odchodu od soudce Dunnea, a kde prožila dlouhá léta, velmi respektovanou figurou. Když už byla na dostavník opravdu stará, otevřela si s podporou místních prádelnu. Hlídala děti a měla pro ně vždy něco sladkého a spoustu historek. Starosta v Cascade dokonce v době zákona, který krom prostitutek zakazoval ženám vstup do barů, udělil Mary výjimku. Vypráví se, jak sedmdesátiletá babička vyskočila v baru od sklenice whisky, vyběhla na ulici, knockoutovala kolem procházejícího chlapa jedinou ranou, a zase se vrátila k pití. Pak jen prohlásila: „Už mi za svoje prádlo nedluží. Tohle mi za ty dva dolary stálo.“ Když slavila narozeniny, školy byly zavřené a všichni slavili s ní. Když její prádelna lehla popelem při požáru, město ji postavilo znovu. Byla velkou fanynkou místního baseballového týmu.
    Mary Fields zemřela v požehnaném věku a nechala za sebou legendu, o které se dá hodně přemýšlet.

    Mary „Stagecoach“ Fields, „Black“ Mary, (cca 1832 – 5.12.1914)



    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FJERTIL: Přesně tak :)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    a aj vopéru o tom ve zlatéj kapličce dávali :o))))))))
    FJERTIL
    FJERTIL --- ---
    FOSSY: Když tak nad tím přemýšlím, nemohlo by to být: Kozina, Lomikar, "Do roka a do dne tě vyzývám na Boží soud", Chodové, bota, psí hlava?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    Tak, zase jedna páteční (jednoduchá) hádanka:

    Těžko, přetěžko lid vykoupil svou svobodu a privilegie, jak proto, aby byl prodán za mrzký peníz bohatému cizímu šlechtici. Nic nepomáhalo apelování na vykoupenou svobodu. Dokonce i když šlechtic zemřel, nebylo ani s jeho synem lehké pořízení. Nakonec byla poslána delegace k vyšší moci, a zdálo se, že uspěla. Předčasná radost vedla k odmítnutí poslušnosti šlechtici, a to zase dalo jemu do ruky moc ještě víc zpochybnit svobodu lidu. Nakonec, navzdory vší snaze, lid svůj spor prohrál a jeho vůdci byli uvězněni. Došlo k několika násilnostem a povstání bylo krvavě potlačeno. Jeden z vůdců lidu byl jako exemplární příklad odsouzen k popravě. Právě on se stal lidovým hrdinou, dodnes vzpomínaným, a nejpopulárnější část jeho legendy hovoří o předpovědi, kterou před smrtí učinil, a která se naplnila.

    A protože by tohle mělo být opravdu hrozně jednoduché, chci odpovědí hned několik:
    Jméno popraveného lidového vůdce a hrdiny, samozřejmě.
    Jméno padoucha této legendy, neoblomného šlechtického syna, který lid utiskoval.
    Obsah oné předpovědi.
    Samozřejmě o který lid se jednalo.
    A jako nejtěžší část hádanky: skutečný symbol, znak lidu i populární verzi symbolu lidu, kterou jim přiřkly pověsti.
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    GORGLIN: v reálu byl Jánošík maďarský žid...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Já k tomu můžu říct jen to, že jsem se o něm dozvěděl při jedné ze dvou cest do bývalé Jugoslávie a tak předpokládám, že to bude hrdina formátu Jánošíka. Milión původů, milión smrtí a činy deseti lidí v rozmezí pěti lidských žovotů.
    Lidová tvořivost je jedna věc, realný život druhá.
    Řekněte mi, kdo by ve 14. století přežil mezi šlechtou s původem otec drak, matka víla.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN: No, s tou Babou spíš nemám ani tu jednu kompletní...
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Ty jsi jednu vyebr a to je ta správná.
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Podle toho mála, co jsem našel, měl Obilič skvělou, nadpřirozenou zbroj. (Teď už jsme opravdu u folklóru, a ne u hlavní větve legendy, tedy u zabití Murada, kde se Kobilič - syn víly a draka - utkává ledasčíms a stává se něčím jako srbským Iljou Muromcem). Nemohlo mu nic ublížit, dokud ji měl na sobě. Stejně jako měl skvělého koně Ždrala. A Turci z něj byli pochopitelně celí diví. Nakonec ale rytíře Turkům zradila Baba Yaga. Prozradila, jak skvělého Ždrala zabít (a tady mám díru, zatím nevím jak), a prozradila, že když Obiliče zajmou, najdou v jeho kníru klíčky od zbroje - kterou mu budou moci sundat a rytíře zabít. (Zdůrazňuji, že Obilič prošel během staletí mnoha transformacemi, a i co se dohledatelných obrázků týče, neodpovídá jeho zbroj vždycky jeho době.) A Turci koně zabili, hrdinu zajali, ale nakonec jim utekl. Později se s Babou Yagou setkal a pomstil se jí - zabil ji na mostě, který se od té doby jmenuje Babin Most (obce Obilic a Babin Most jsou kousek od sebe). Ale zatím mám zoufalí nedostatek podrobností k téhle epizodě... :(
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    ALDARION: Zkusím najít víc, ale neumím srbsky :)
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN:
    Podle toho, co jsem dohledal, byl Miloš zeťem knížete. Jeho žena, a její sestra, manželka jistého Vuka Bukoviče, se daly do hádky, který z jejich manželů je odvážnější. Následovalo obvinění ze strany Bukoviče, že Obilič kuje pikle s Turkem. Lazar zpochybnil jeho oddanost, a aby se očistil, vyrazil Miloš zabít sultána Murada. Různí se verze, kdy vyrazil na sebevražednou misi, přepadl turecký tábor a jedinou ranou meče zabil Murada, kdy se do tureckého tábora dostal předstíráním zrady Srbů a Murada bodl nožem... ale byl popraven Turky hned potom, co zabil Murada.
    Ale s těma ženskýma mám potíže...
    Podle některých zdrojů se jmenovala manželka Obiliče Mara. Podle jiných byla Mara manželkou Brankoviče. Jinde zase byla Dragana manželkou Brankoviče a Mara Obiliče. Jinde jsou uváděny dcery Mara, Dragana, Olivera Despina a Jelena. Ale zase bez Obiliče... Asi jediná možná vyhovující je pak tedy verze Mara Obilič a Dragana Brankovič.
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    Jo, a "klíčky od jeho zbroje najdou v jeho kníru"?! Podrobnosti! Má zvrácená mysl se tomu z jedné strany vzpírá a z druhé strany vytváří představy zbroje do čtrnáctého století se nehodící, neb by se těmi klíčky startovala či natahovala. :D
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    ALDARION:
    To já se nepři, byl to neuěmlý odahd.
    FOSSY:
    No dobře, ale jak to bylo stěma ségrama?
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    FOSSY: Tak ještě jinak, lidové je Kobilič, Obiliče z něj udělali později...
    FOSSY
    FOSSY --- ---
    GORGLIN:
    ALDARION:
    Tak jen pro úplnost, Miloš Obilič, 14. století, ve službách Knížete Lazara.
    (Kobilič, jak jsem pochopil, bylo právě kvůlivá tomu kobylímu mléku.)
    ALDARION
    ALDARION --- ---
    GORGLIN: Řekl bych 14.-15., v 16.-17. mohli válčit leda s Turkem bok po boku proti Habsburkům v nových slušivých janičářských mundůrech. :)
    GORGLIN
    GORGLIN --- ---
    Že já rači nedržel hubu.
    No kdo, Miloš Kobilič.
    Kde, Srbsko.
    Kdy, tak teď jsem v koncích to nevím.
    Kdy oni tam měli války s turekm, tak 16-17 století?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam