Jestli si nějaký „lidový“ hrdina, legenda své doby, zaslouží více respektu, nevím. Podle mě těžko. Ale posuďte sami.
Vyprávěla se toho spousta. O síle pěstí, které přes požehnaný věk dokázali poslat chlapa k zemi, než bys řekl švec. O cigaretách z černého tabáku, které nikdo z barových štamgastů nechtěl kouřit jako příliš silné. O přestřelce u latríny, která vedla k díře v pozadí provokatéra, ale naneštěstí také k díře v sušícím se prádle biskupa. O desetikilometrové cestě s balíkem pošty na rameni a se sněžnicemi na nohou, protože dostavník v hlubokém sněhu zapadl a pošta musí chodit včas. O všeobecném opatrném respektu obyvatel města a o lásce jejich dětí. Nebo třeba o splávku na whisky, na kterém se nepodepsal ani věk…
Ano, řeč je o legendě Divokého Západu, i když v době, kdy už divokým být přestával. Pořád ale ještě pěst a pistole patřily mezi zásadní prostředky prosazování osobní svobody. A vlastně o svobodě je tenhle lidový hrdina ze všeho nejvíc.
Nebo vlastně, abych byl přesný, hrdinka.
Ano. Všechno výše uvedené se týká ženy. A ženy v období, které mělo k rovnoprávnosti zatraceně daleko. A aby toho nebylo málo, o ženě „černé jako spálená prérie“.
Dobře třicet let strávila Mary „Dostavník“ Fieldsová, známější možná jako Černá Mary, jako otrok. Poté, co bylo v Tennessee otroctví zrušeno, byla osvobozena. Nějakou dobu sloužila v domě soudce Dunnea, ale když jeho žena zemřela, odešla i Mary. Dalších asi deset let strávila ve službách církevní školy, kde si vybudovala reputaci na postu údržbáře, tesaře, zahradníka a závozníka, až dostala na povel celou bandu dělníků. Jenže lidská závist je mor, a jednomu z jejích bílých podřízených vadilo, že Mary vydělá o nějaké dva dolary víc, než on. A jeho nevybíravé výlevy vedly k výše zmíněné přestřelce u latríny, a průstřel biskupova prádla vedl k vyhození Mary z jejího místa. Mary byla podle domorodců „Bílá Vrána“, podle bílých „hnusné a nízké stvoření, které pije, kleje, pere se, kouří, a je republikán“. Bílí moc nevěděli, co si s takovou svébytnou postavou počít. Asi i proto biskup nechtěl, aby ji nadále spojovali s církví.
Mary však měla podporu místních jeptišek, a to navzdory svým četným hříchům (tabák, alkohol, pěstní bitky s kýmkoliv, komu se svéhlavá černá žena nezamlouvala, a skoro pověstný šestiraňák S&W .38 „Lemon Squeezer“ pod zástěrou). S jejich podporou si svérázná černá žena otevřela restauraci. Jenže brzy zkrachovala. Ti hodní říkají, že to bylo proto, že její srdce bylo stejně veliké, jako ona sama – šest stop vysoká a 200 liber vážící žena – a proto dávala najíst i těm, kdo neměli peníze. Zlí jazykové tvrdí, že proto, že se její jídla nedala jíst. Střízlivě se dá odhadnout, že obě verze budou mít svoji pravdu.
A tím se dostáváme k nezvyklému přízvisku téhle černé ženy (záměrně neuvádím dámy, protože k dámě, zejména k dámě své doby, měla prostořeká, svérázná, tabáku a whisky holdující Mary, libující si v pěstních soubojích, velmi daleko). Dostavník.
Po neúspěšném pokusu vést vlastní živnost se Mary rozhodla jezdit jako poštovní kurýr s dostavníkem. Nápad vskutku kuriózní. Protože tahle práce znamenala čelit počasí, stakilometrovým štrekám, bizonům, vlkům, banditům i indiánům. A navíc by nebyl od věci připomenout, že Černá Mary už za sebou měla požehnanou šedesátku. Přesto ale dokázala konkurovat mužům a být nejrychlejším kočím šestispřeží. Stala se druhou ženou na místě poštovního kurýra. První černou ženou na místě poštovního kurýra. A jakým kurýrem Mary byla! Ne nadarmo dostala od kolegů přezdívku „Dostavník“. Až jela kamkoliv, ať ji cestou potkalo cokoliv, pošta dorazila včas. Nevynechala jediný den v práci a nikdy se neopozdila. A když dostavník zapadl po osy do sněhu, odmítla čekat na lepší počasí, a se sněžnicemi na nohou odnesla poštu na vlastních zádech do deset kilometrů vzdáleného cíle.
Mary se stala v Cascade, kde se usadila po odchodu od soudce Dunnea, a kde prožila dlouhá léta, velmi respektovanou figurou. Když už byla na dostavník opravdu stará, otevřela si s podporou místních prádelnu. Hlídala děti a měla pro ně vždy něco sladkého a spoustu historek. Starosta v Cascade dokonce v době zákona, který krom prostitutek zakazoval ženám vstup do barů, udělil Mary výjimku. Vypráví se, jak sedmdesátiletá babička vyskočila v baru od sklenice whisky, vyběhla na ulici, knockoutovala kolem procházejícího chlapa jedinou ranou, a zase se vrátila k pití. Pak jen prohlásila: „Už mi za svoje prádlo nedluží. Tohle mi za ty dva dolary stálo.“ Když slavila narozeniny, školy byly zavřené a všichni slavili s ní. Když její prádelna lehla popelem při požáru, město ji postavilo znovu. Byla velkou fanynkou místního baseballového týmu.
Mary Fields zemřela v požehnaném věku a nechala za sebou legendu, o které se dá hodně přemýšlet.
Mary „Stagecoach“ Fields, „Black“ Mary, (cca 1832 – 5.12.1914)