Tak další návrh na výlet?

Stará pověst vypráví, jak na knížecí hrad vprostřed noci, během strašlivé bouře, dorazil neznámý bohatý šlechtic. Pohostinně byl pozván dál a poté, co se převlékl, byl přiveden i na hostinu. Všem se tuze zamlouval a nikoho moc nepřekvapilo, když se začal dvořit knížecí dceři. Během tance jí ale vypadl šátek, a jak se pro něj shýbla, zahlédla, že její společník má kopyto a ocas. "Ďábel!" vykřikla dívka skoro v mdlobách. Prozrazený pekelník v panice prchal z hradu a hnal nocí koně ozlomkrk. Když se proti němu vynořil u cesty kříž, neudržel se v sedle a spadl tak prudce, že do skály u cesty se obtisklo jeho kopyto i obličej.

U kterého hradu najdeme čertovy otisky?

MLEKAR_STEIN: no... :) Vhodné jméno pro postavu do Vlkodlaků nebo do Fae - Johann Rüberzahl vulgo Řepočet, severočeský zbojník a vrah :)

KID_MCHUTT: mi to teda připomíná chozrasčot. :o)))))
jako že počítají řepy :o)))))

FOSSY: Řepočet zní dobře :) to slovo je takové zvukomalebné :)

GORGLIN: Správně. Po německy Rübezahl neboli Rýbrcoul, nešťastný pokus počeštit překladem zněl Řepočet.

A druhá hádanka:

Démon, prchlivý vládce živlů, i spravedlivý ochránce chudých a svého území.
Obr, který mohl být trpaslíkem, a vlastně jakýmkoliv živým tvorem.
Zvláště spadeno měl na pytláky, zloděje a nenechavce.
Nejprve se jeho jméno nahlas nevyslovovalo, poté bylo známé především v němčině (pokus o počeštění německé verze dopadl katastrofálně) a nakonec dostal jméno podle svého území.
Jmenuje se po něm pivo, a je jednou z nejznámějších legendárních bytostí naší vlasti :)))

Tak, další typ na letní výletování při blížícím se víkendu, i s hádankou:

Pověst vypráví, že v jedné z četných zákrut Vltavy, kde rostly husté a tmavé lesy, a kudy vedla obchodní cesta, se na skále nad brodem utábořila sebranka z daleka široka. Lapkové, loupežníci, hrdlořezové a ničemové všelijací přepadávali u brodu kupce, cestovatele, poutníky a vůbec každého, kdo do těch končin zavítal. Jednoho dne ale přišel konec i jejich řádění. Chrabrý Vítek, zručný a odvážný rytíř, přišel a všechny lotry pobil, jejich tábor vypálil a na jeho místě nechal postavit nedobytný hrad, kolem kterého brzy vyrostlo celé město.

A říká se, že nedaleko města stály dvě kamenné sochy, kamenní bratři se jim pro jejich podobnost říkalo. A protože se k nim scházelo až příliš mnoho lidí, nechalo je město odstranit a schovat do kolny. Ale jámy po sochách se nedařilo zasypat, a navíc z kolny po nocích vycházelo prapodivné světlo, takže majitel dvora nechal sochy zase postavit - jednu do kaple, druhou do blízkého lesíka. A zase se scházelo tuze mnoho lidu, aby si sochy prohléhli. A znovu se město rozhodlo jich zbavit, tentokrát nadobro. Sochy byly naloženy na vůz a poslány pryč. Kudy vůz jel, tam zněly zvony všech kostelů a kaplí, aniž by na ně někdo zvonil, a kdesi u Českých Budějovic vůz nadobro zmizel.

A další městská pověst vypráví o měšťanu, který bohatl a bohatl, ale nakonec musel své ženě přiznat, že bohatne jen proto, že upsal duši čertu. Žena šla hned za prelátem, který měl pověst znalého a moudrého v podobných věcech. Prelát si čerta promptně předvolal a vyžádal si úpis na duši měšťana. Čert ale podváděl a dal mu úpis jiného muže. Prelát se rozlítil, vynutil si z pekelníka i druhý úpis na duši, a v hněvu oba úpisy spálil, čímž oběma měšťanům, kteří se s čertem zapletli, zachránil duši.

A kam že vás to na posílám výlet?

Pověst o kosteleské kapličce Panenky Marie:
Je to pověst malá, jednoduchá a krátká, ale berte ji jako další návrh na výlet a jako malý kousek bohaté mozaiky domácích pověstí.
Vypráví se, že jeden z kosteleckých sedláků byl vždycky, když se vracel navečer z Jihlavy do Kostelce, přepadán na kopci u Kostelce strašidlem. Pokaždé, jak od Hosova stoupal na kopec, přepadl jej podivný, nepřirozený chlad, a na ramena mus edla nesmírná tíha, že mohl sotva jít a dýchat.
I dospěl jednoho dne sedlák k závěru, že na kopci straší, a nechal tam postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii. Od těch dob se strašidlo neukázalo. A povídá se také, jak o mnoho let později vedl vozka kolem kapličky svoje spřežení. Pod kopcem se mu koně splašili a hrozilo, že vůz i s nákladem a vozkou strhnou z prudkého kopce a stane se neštěstí. Tehdy se ale u kapličky zahalena v jasnou zlatou záři objevila Panna Marie sama a splašené koně zázračně uklidnila. A zachráněný vozka nechal kapličku bohatě vyzdobit...