Již po tři roky trvá zima. Zima, jakou nikdo nikdy nezažil a nikdo nepamatuje. Není jiných ročních období, jen zima. Hranice království a říší se hroutí. Člověk bojuje proti člověku, bratr pozvedá zbraň proti bratru. Je to Fimbulvinter, zhoubná zima.
Fenrirovi vlčí děti, které již celá léta pronásledují Měsíc a Slunce, konečně dohoní svou kořist a zhltnou ji. Žalem pohasnou i nebeské hvězdy. Loki, uvězněný za svůj podíl na smrti Baldera, cítí svou příležitost a trhá svá pouta na kusy. Celá zem se otřásá pod jeho uvolněnou silou, dokonce i posvátný jasan Yggdrasil se zachvěje. Had Jörmungandr, Světohad ovíjející Midgard, plný nenávisti stoupá z hlubin zpěněného, rozbouřeného oceánu. Ódinovi havrani, Hugin a Munin, již nejsou schopni přeletět divoké vlny a nosit svému pánu zprávy. Fenrir vztekle vyje a po dlouhých letech trhá kouzelný řetěz Gleipnir, jímž ho kdysi bohové spoutali. Surt, pán ohnivých démonů, vede své armády z Múspellheimu a pálí vše, na co cestou narazí. Pohoří se bortí, zem se propadá do oceánu, život hyne pod ohněm Surtovým, nebo je zahuben jedem odkapávajícím ze strašlivé tlamy Jörmungandrovi. Bohyně Hel vypouští z Podsvětí nestvůrného psa Garma, aby bojoval jejím jménem proti bohům.
V Ásgardu naposledy zakokrhá kohout vítající ráno.
Nadchází Ragnarök, Soumrak bohů.
Konec světa.
Loki stojí u kormidla Naglfaru, korábu mrtvých, postaveného z nehtů. Následuje Jörmungandra přes oceán k Ásgardu s vojskem složeným z mrtvých vrahů a odpadlíků. Na hranicích Frostheimu se šikují ledoví obři.
Heimdall, strážce bohů, hledí svým nepřekonatelným zrakem mezi světy. Pak pozvedá ke rtům Gjallarhorn, svůj roh, a troubí k bitvě. Troubí naposledy a jasný zvuk toho volání rozléhá se po všech devíti světech. Bohové a hrdinové z Valhaly se chystají na planině Vigrid čelit nezvratnému osudu.
Po boku bohů stojí sedm Valkýr a všichni muži, které vybraly pro jejich čestnou a hrdinskou smrt v boji.
Jejich nepřítelem je Loki se dvěma ze svých potomků, Jörmungandrem a Fenrirem, armáda ohnivých obrů vedená Surtem, armáda ledových obrů vedená Hrymem, mrtví zloduši a rozličné nestvůry všech světů.
Pod nohama ohnivých obrů praská duhový most Bifröst, jenž po věky spojoval devět světů. Jeho úlomky se hroutí do prázdnoty mezi světy, ale armáda obrů již dosáhla svého cíle.
Ódin, Jednooký, sedá na svého šestinohého oře Sleipnira a pozvedá mocnou paží kopí Grungni. V ústrety mu vyráží nenávistí spalovaný Fenrir. Thór, nejsilnější z bohů Ásgardu, svírající v pěsti hromové kladivo Mjöllnir, následuje svého otce do boje, a střetává se se svým úhlavním nepřítelem, Světohadem.
Poslední bitva začíná.
Ódin napřahuje kopí, ale vlk Fenrir je tak obrovský, že když rozevře tlamu, jeho spodní čelist se dotýká Země a jeho horní čelist se dotýká nebes. Jediným chňapnutím polyká Ódina v jednom kuse.
Thór zasypává Jörmungandra děsivými ranami svého kladiva. Ale Světohad je obrovský, větší než jakákoliv jiná bytost, a odolává. Ale ani on nemůže Thóra zasáhnout svými jedovými zuby. Nakonec bůh vítězí a Jörmungandr se svíjí v posledních křečích smrti. Triumfující Thór však dokáže ujít jen devět kroků, než svého soka následuje do nebytí. Zahubil jej hadův jed, odkapávající z Jörmungandrovi tlamy, který Thóra během jejich boje pokryl od hlavy k patě.
Armády mrtvých hrdinů a mrtvých vyvrhelů se střetnou s nekonečným třeskotem a řinčením mečů a zbrojí. Valkýry a bohové se střetávají s obry a nestvůrami. Pláně Vigrid se plní zabitými, Áasgard se otřásá.
Vídar, syn Ódinův a po Thorovi nejsilnější mezi bohy, vida smrt otce, zakřičí žalem a zuřivostí a s touhou po pomstě v srdci se vrhá na Fenrira. Nestvůrný vlk znovu otevírá tlamu, aby boha spolkl, ale Vídar mu jednou nohou přišlápne spodní čelist k zemi a vráží mu meč do srdce. Holýma rukama pak rozevírá a trhá vlčí čelist vedví, aby zachránil otce, ale pro Ódina je již pozdě.
Obr Surt pálí vše živé kolem sebe, ale pak se sráží s bohem Freyrem. Jejich utkání by možná dopadlo jinak, ale Freyr vyměnil svůj kouzelný meč, který dokázal i sám bojovat, aby získal svou manželku. Musí proto s obrem zápasit a je zahuben nesmírným žárem jeho těla.
Umírají další a další hrdinové, Valkýry i bohové, umírají nestvůry i jejich přisluhovači.
Týr, jednoruký bůh války, se na bojišti setká s Garmem, pekelným psem. V okamžiku, kdy se masivní čelisti sevřou kolem krku zmrzačeného boha, zarazí Týr svou jedinou rukou Garmovi čepel do hrudi. Jejich sveřepé odhodlání vede ke smrti obou.
Bitva pomalu utichá, neboť již téměř není, kdo by bojoval. Bojují jen poslední a nejvytrvalejší. A tehdy Loki naráží na svou nemesis, a Heimdal naráží na svou. Utkávají se vší svou mocí, kouzly i lstí, nezůstávají u prosté výměny ran meči. Nakonec přijímá Loki podobu ohně a Heimdal se mění v déšť. Oba jsou natolik vyčerpáni tím soupeřením, že umírají současně ve smrtícím sevření.
Umírající Surt uvolní veškerý svůj zbývající oheň v jediném strašlivém vzplanutí, a spaluje celý svět na prach a popel.
Vychází nové slunce, které je dcerou toho starého.
Z hlubin oceánu se zvedá nová, pustá země.
Na Idské pláni, která bývala Ásgardem, stojí osm bohů, kteří přečkali Ragnarök. Jsou to synové Ódina Vídar a Váli a Hermód a znovuvzkříšený Balder, a také z Helu se navrátivší Höd, Balderův syn Forseti, a synové Thóra a dědicové Mjöllniru Módi a Magni. Nedohadují se mezi sebou, nehašteří se, nevolí nejvyššího z Ásů. Tvoří Radu Osmi, nové bohy nové doby.
A že nemají, komu by byli bohy a kdo by v ně věřil?
Naštěstí to není pravda.
Mezi kořeny Yggdrasilu přežili celý Ragnarök dva lidé, chránění mocí posvátného jasanu. Jsou to žena Líf a muž Leiftrasi. Spolu se vrátí na novou zemi a znovu ji zaplní lidmi.
Poznámka na okraj: experti tvrdí, že datem Ragnaröku je 22.2.2014