Kdsysi dávno, na počátku samotného času, nebylo nic. A to nic bylo temné a bez tvaru.
Potom byl Ragni, první ze všech, otec Nebe.
A byla Papa, matka Země, jeho žena.
Měli spolu sedmkrát deset synů. Každý syn Nebe a Země byl bohem. A byli to bohové moře, i bohové pevniny, bohové zvířat, i bohové ptáků, bohové lidí i bohové hmyzu, a bohové květin i bohové stromů. A žili v temnotě, v těsném prostoru mezi svým otcem a matkou, kde nic neviděli, a kde se ani nemohli pořádně hýbat.
Sedmkrát deset bohů si stěžovalo, jak málo mají místa.
Až jeden z nich pravil, že s tím musí něco udělat, ne o tom jen mluvit.
Shodli se, že je třeba otce s matkou oddělit.
Jeden po druhé zkoušeli synové Ragniho a Papaui rodiče oddělit, ale Ragni byl příliš těžký. Nikomu se to nepodařilo. Až přišel na řadu poslední z bohů, Tane, bůh přírody. Lehl si a nohama se zapřel proti Nebi. Tlačil a tlačil, až se Ragni pohnul, jen malinkato. A pak Tane zabral ze všech sil. Ragni se zvedl tak vysoko, že už si mysleli, že bude stoupat navždy.
A všichni bohové měli obrovskou radost, jen Tawhiri, bůh větru, se neradoval, protože otce miloval více, než matku. A tak, když ostatní bohové zůstali na Zemi, on se vydal k Nebi.
Nebe i Země byli smutní, že jsou odděleni jeden od druhého. Ragni plakal a jeho slzy byly deštěm. Papa lítostivě štkala, a její vzlyky stoupaly k obloze jako mraky.
Tanemu bylo rodičů líto.
Matce Zemi bylo nyní chladno, a byla holá a nahá, a tak ji přykryl lesy a travou, a ona pod Ragniho slzami rychle zkrásněla.
A pak chtěl Ragni vědět, co udělá Tane pro něj, aby mu ulehčil v jeho osamění. A tane mu daroval červený plášť, ale brzy usoudil, že to není to pravé, a zase jej z otce sejmul. Jen kousek pláště se zachytil na Ragnim a někdy je k vidění při západu slunce. A Tane oděl otce v nádherný modrý háv, který každý večer zdobí měsícem a hvězdami.
A potom Tane vypustil do svých lesů zvířata a ptáky.
Tawhiri se ještě stále zlobil na své bratry. Bojoval s bohy moří, zvedal vlny, a vedl bohy větru proti pevnině za vzteklého hromování. Jen Tua, bůh války, mu dokázal čelit a přimět ho, aby se zklidnil.
Tanemu stále cosi chybělo. Nakonec ze Země, z červené hlíny, stvořil první Ženu. A lidé žili, a množili se, a rádi se procházeli v lesích a naslouchali ptákům. Obdivovali se kráse všeho, co Tane vytvořil.
A to je stvoření světa podle Maorů.
Maui byl kouzelník, a kouzly lákal ryby do svých sítí. Jeho starší bratří na něj žárlili. Ale nechali se přemluvit, aby se s ním pustili na kánoích daleko od Hawaiki, starobylé domoviny Maorů.
Když byli daleko na moři, Maui chytil na háček vyroběný z čelisti svého předka, tedy na mocný kouzelný háček, rybu obrovskou tak, že měla na svém hřbetě celé lesy, a domy i s lidmi. Maui řekl bratrům, aby počkali, že se z Hawaiki vrátí se svatým mužem, protože je třeba z ryby sejmout kletbu.
Ale bratři samozřejmě jeho radu neposlechli a začali rybu krájet a jíst. A jak se ryba zmítala, vznikly na jejím hřbetě hory a kopce a údolí.
A tak vznikl Severní ostrov. Skutečně svým tverem připomíná rybu.
Mauiho kánoe se stala Jižním ostrovem a její kotva Stewartovým ostrovem.