Tak opět jednou omluva za naprostý nedostatek času...
Střelka kompasu se točí kolem dokola a marně hledá sever. Výškoměr se protáčí a ne a ne se usadit na nějakém jednoznačném čísle. Oči pálí od neúspěšné snahy proniknout mlhou, rozpoznat vodu od oblohy a najít horizont. Dokonce i čas jako by se choval podivně. Některé cesty trvají příliš dlouho, některé absurdně krátce. Vysoko na obloze se bez zjevného zdroje objevují podivná, nehybná i vířící světla. A stejně tak dole, kdesi v hlubinách, daleko pod hladinou. Selhávají I komunikační přístroje. A občas nezmizí celé plavidlo, ale jen jeho posádka…
Tak takové jevy prý provázejí plavbu nebo let oblastí, která je považována za jednu z nejtajuplnějších na světě. Možná po právu, možná ne. Něco přes million kilometrů čtverečních, vymezených Hamiltonem, Miami a San Juanem v téměř rovnostranném trojúhelníku, jehož strany někteří záhodologové mírně upravují, aby odpovídali číslu 1618,034 km, tedy Zlatému řezu. Ostatně o podivnostech v této oblasti psal údajně už Kryštof Kolumbus.
Říká se, že bermudský trojúhelník se vzpírá jakémukoliv vysvětlení, a tak si lidé milující záhady našli svá vysvětlení. Jedním z nich je například podmořské město, jehož obyvatelé si pomocí magie nebo pro nás nepochopitelné technologie střeží svá tajemství. Úsměvné? Možná, ale u pobřeží Kuby bylo skutečně objeveno podmořské město, shodující se údajně s olméckými vykopávkami… Další možností jsou oblíbení zelení mužíčci. Mimozemšťané totiž mohou mít na svědomí jak matení smyslů, tak matení přístrojů, dokonce I podivné “skoky v čase”. V méně proklamovaných vysvětleních najdeme třeba to, že v BT bydlí sám Poseidón, že je místo prokleté (kým, tak to už záleží na vypravěči), že se zde stýkají dimenze, a mnoho dalších, podle vkusu si své oblíbené najde prakticky kdokoliv.
Nejznámější zmizení v BT jsou asi tato (chronologicky):
Marie Celeste – dvojstěžník, který vyplul z New Yorku v listopadu 1872. Nalezen byl mezi Azorským souostrovím a Portugalskem o měsíc později. Bez posádky a záchraného člunu. Zmizelo 10 lidí, bez zásob, bez cenností, bez vybavení. Deník kočil záznamem na konci listopadu, poslední zápis byl zapsán na území BT.
Cyclops – nákladní loď, která zmizela v BT v březnu 1918. Přes tři stovky lidí, náklad rudy. Při pátrání po válce se ukázalo, že v tu dobu nemohla být za zmizení lodě odpovědná ani ponorka, ani mina, ani zběhnutí kapitána, rodilého Němce. Loď se prostě vypařila. (U Norfolku byl objeven vrak, ale dosud nebylo jednoznačně prokázáno, že se jedná o Cyclops.)
Letka 19 – asi nejznámější a zároveň možná nejzáhadnější zmizení v BT. Prosinec 1945. Letka pěti bombardérů USAF Grumman TBF Avenger. Běžný cvičný let. Potom hlášení, že se přístroje chovají podivně a že rychle klesá viditelnost. Poslední zachycená zpráva byla instrukce velitele letky, aby pohromadě se držící letadla přistála na hladině, jakmile jim bude docházet palivo. Letku už nikdo nenašel, naopak při pátrání zmizelo další vojenské letadlo s třináctičlennou posádkou.
Marine Sulphur Queen – další nákladní loď, zhruba čtyřicet členů posádky, únor 1963. Vrak se nikdy nenašel. Proti záhadě mluví rozhodnutí soudu ve prospěch pozůstalých, aby je společnost, provozující MSQ odškodnila, protože loď byla v desolátním stavu.
A tak dále…
Mno, a teď troche zdravého skepticismu?
Existuje mnoho vysvětlení, která boří statut bermudského trojúhelníku coby záhadného místa, okna mimo prostor a čas. Statistiky říkají, že v letech 1945 – 1971 si BT vzal 22 letadel a v rozmezí 1840 – 1973 38 lodí. To zase není tolik, když se vezme v úvahu, o jak frekventovanou oblast se jedná. Většina záhadných zmizení proběhla v období studené války, takže vzhledem k poloze BT je vysvětlení nasnadě. Pak tu je počasí, které se vyznačuje hojností tornád, hurikánů a bouří, kdy nejsou vyjímkou patnáctimetrové vlny. S hloubkou dosahující i 6000 metrů není divu, že vraky mizí. Podmořská naleziště metanu, který může vystoupat až do výše 2000 metrů, ovlivnit přístroje, přiotrávit posádku a fatálně působit na spalovací motory. Piráti. I pro skeptiky je verzí na výběr…