FOSSY: Některé varianty jiangshi ovšem na pohled nezvládají být příliš děsivé. "Jiang", 僵, totiž znamená ztuhlý: jiangshi je prý tak ztuhlé tělo, že nedokáže ohýbat nohy, ruce či trup. Proto se pohybuje skákáním a nataženýma rukama udržuje rovnováhu (a sápe se po obětích). Uznejte, že hopkat snožmo po vesnici není zrovna vznešený způsob pohybu hodný tajemného a romantického nemrtvého (pití krve je taky dost moderní verze, bývali to spíš tupě agresivní nemrtví schopní někoho roztrhat a možná sežrat) - také se v současnosti vyskytují hlavně v hongkongských filmech s nemalým nádechem komedie až parodie...
Čínští taoističtí mágové se také prý snižovali k nekromancii: Když bylo náročné transportovat množství zemřelých do místa jejich narození, aby mohli být správně pohřbeni, tak zkrátka mrtvoly očarovali a za zvonícím a zaříkávajícím taoistou hopsala řada papírovými kouzly olepených jiangshi. Občas se něco nepovedlo... ;) (Tato povídačka prý pochází z lokální čínské praktiky, kdy byl nebožtík - většinou tělo toho, kdo byl za prací ve velkém městě - obtočen plátnem, zahalen pohřebním rouchem a svisle přivázán ke dvěma bambusovým tyčím. Někdy mu je prý provlékli pod rameny. A dva nosiči z řad příbuzných či sousedů se s ním v noci a po vedlejších cestách vydali do rodné vsi. Jak tak klusali po cestě s bambusovými tyčemi na ramenou, bambus pružil a mrtvý hopkal nahrů a dolů, jako kdyby skákal domů sám...)