tak jsem zvedav na dnesek. minule mne posedla obri smula. schvalne jsem si v patek vysetril v praci obedovou pauzu, s planem hladovet do 15:00 a vyrazit smer blize neurcena nadrazka. jelikoz jsem ale v inkriminovany cas cumel do dveri na zachode, precetl jsem si zpravu o okupaci agrillu pámbýčkem az o 7 minut pozdeji. v hruze, ze budu predstihnut, jsem cesty mezi dopravnimi prostredky pro jistotu bezel. sportu zmar. na nadru jsem byl, radne splaven, nekdy po pul, ale jelikoz jsem kulturne nedovzdelan, nemohl jsem v hale agril najit. pamatoval jsem si v holeskach restauracni zarizeni v mistech, kde ted zely plechovy vrata v prazdnym vestibulu. pani zeleznicarka u okenka se rozhodla zamlcovat informace o mozne nadrazce, ci alespon bistrookenku, tvarila se dokonce, ze nadrazky jsou povl a u nich rozhodne nebudou nikde existovat, i kdyby jedna stala primo pred ni. nakonec ne pred ni, ale ponevadz to bylo prvni okenko, tak v podstate vedle ni, venku agril. abych nebyl za barbara, po ocumovani vystavky smazenych rizku, vlasaku, bramboracku jsem si se zamlcenim veganstvi objednal za posledni drobak, kterej jsem nastesti mel v predposledni nederave kapse, nebot jsem vybehnul opravdu na rychlo, nealkopivo a zacal se stydlive dotazovat, jestli by mi pambu prdel neroztrhl. pani prinesla knizku s papirem, na kterem jsem jiz z dalky videl napsaneho sveho dnesniho jezdce apokalypsy a ani se tudiz nestacil zaradovat, ze telu neprospesny, vrazedny, dychavicnost az daveni zpusobujici sportovni beh - tato fyzicky namahava mentalni nahrazka stoupencu kultu muskulaturniho tela za detskou plenu obalujici hemisfery nekterych cerstvych matek - prinesl kyzene vysledky v podobe tiskoviny. nebot jsem mel jen na pivo, a tak jsem s falesnymi diky knihu vratil, ze tudiz fortuna zavelela jinemu majiteli. dopil jsem pivo radeji rychle, abych se nedejpámbů nerozplakal, i tak jsem se alespon stal svedkem zrodu spisovatelky z lidu, teda z bufetu, nebot jedna z milych dam za pultikem s mrtvolnymi produkty vyhlasila, ze sice vubec nechape, jakou hru to s knihama hrajeme, ale kdyz to sypne hypotetickemu autorovi dle ni takove kežně, tak ze by se mohla spisovatelstvim taky zalepit, nebot kdyz pracuje v nadrazce, tak ma pribehu vic nez rukou na prstech novorozencu z oblasti cernobylu. argumentoval jsem, ze v knize je jednak mnoho barevnych fotografii, druhak ze knihy v dnesni dobe stoji casto mnohem vice, ac treba nemaji ani pointu, cimz samozrejme nechci jednu ze dvou konzulek bufetu obvinovat z koupe knihy naposledy pred nekolika desetiletimi. pani byly vlastne mile a nadsene, nicmene nemel jsem uz ani na rohlik, a tak jsem se vydal zpet s pomyslnou osli cepici, jiz sourave a s predstavami revizoru a uzeneho tofu. toliko muj pribeh o nicem a tesim se, jake fiasko si prichystam na dnesek. jeste, ze je 10 pokusu..