SAGUS:
ja vnimam zivot ako velky dar a privilegium
Já si zase někdy kladu otázku, proč vlastně musím existovat? Kdybych spáchal sebevraždu, protože jsem nešťastný ze samé podstaty své existence, která je převážně jen strast, není tím jisté, že by tato moje existence byla ukončena. A kdo ví, jestli by za to nepřišel navíc nějaký trest. Takže bych vlastně prožíval ještě větší utrpení :)
Nezbývá tedy nic jiného, než se se svou existencí smířit a žít současnou inkarnaci zde v lidském těle a věřit tomu, že pozitivními skutky, neztotožňováním se se svým egem, láskou ke všem bytostem, snad možná dosáhnu příznivějšího znovuzrození ať to bude kdekoli.
Samozřejmě bych si přál inkarnovat se do "vyšších" dimenzí, ne zpět na planetu Zemi. Takže proč se již nechci znovu inkarnovat? Protože existence v lidském těle, které je plné bolestí, tužeb, ulpívání na čemkoli, je utrpením. Štěstí sice občas přichází, ale není trvalé, více převažují strasti, a to tím víc, čím víc stárneme a přibližujeme se k smrti. Pokud jsi mladý, tak je to ještě pohodička, holky, hulení, párty, zdravé tělo, cestování, přátelé, moře, slunce, to vše se může zdát jako "krásy samotného života" a není důvod chtít nežít.
Např. křesťané sice nevěří nauce o reinkarnaci, protože ji katolická církev roku 553 n.l. na konstantinopolském koncilu zrušila, neboť se jí to nehodilo do jejich nauky o zmrtvýchvstání, ale taky doufají s nadějí, že jejich příští existence bude někde jinde v nebi, jen ale ne na Zemi. Je tady společná ta touha po spáse, po šťastnějším životě "někde jinde". V tom jsou si všechny filozofie a náboženství podobné.
Je možné namítnout, že osvobozujícího stavu bez tužeb, závislostí a utrpení, se dá dosáhnout ještě za tohoto života, pokud zmizí myšlenky, city, prostě pocit ega, ale stále zde ještě zbývá ono hmotné tělo, které ze samé své podstaty nemůže být ve stavu mókšy nebo nirvány. Jedině po jeho odložení nastává osvobozující stav.
Takže na mysli jsem neměl přestat žít samotný život, ale žit ho bez utrpení, jehož zdrojem jsou převážně naše touhy, nemoci a strach. A v inkarnacích zde na Zemi takového osvobozujícího stavu těžko dosáhneme, nezbývá, než si přát neinkarnovat se již znovu zde.