KLUZAU: pod to se podepisuju
souhlasím s
STQ: , že když člověku něco je, a neposlouchá tělo, tak to může pěkně dodělat... ale zároveň se mi osvědčilo, že když vydržím cvičit (v mírnější formě), tak se to za čas samo spraví. Přesně, jak píše
KLUZAU: jóga je v psychice mocná a vlastně jsem přesvědčená o tom, že všechno, co se nám děje navenek v těle, souvisí s psychikou a tím, co si řešíme uvnitř. Já v tomhle důvěřuji maximálně svému učiteli / učitelce - řeknu jí: je mi to a to.. ona mi odpoví: okay, nedělej to a to, poslouchej tělo, masíruj, ale cvič a nejdi přes bolest.. a pak si povídáme i o tom, co se mi děje v životě.. a mně to najednou začne docházet. Hlava mi několikrát nedala a já přestala cvičit a pak uzdravování trvalo déle a to už vůbec nemluvím o rytmu cvičení... najednou z toho vypadnout a pak se do toho zase horko-těžko vracet. Všechno se mi rozhodilo a trvalo několik měsíců, než se vše vrátilo do normálu. Pak jsem jí jednou poslechla a cvičila třeba i se zablokovaným krkem, ale samozřejmě jsem nedělala pozice zátěžové na páteř, nikam jsem se necpala, dala si třeba jen půlku série, prostě poslouchala tělo... No a za pár dní jsem byla jak proutek :) Jóga prostě není jen o cvičení... je v ní mnohem větší hloubka.