• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MEAJak zvládat sebeovládání, agresivitu, agresivní chování? Víme jak, je to na nás.
    MEA
    MEA --- ---
    Spíš bych brala nějaký praktický text pro neitelektuály a laiky...

    Je fakt, že když jsem naštvaná, tak jsem jak na vahách, zároveň mi to vadí (např. kvůli okolí a jeho tlaku na agresivní projevy), ale bytostně mi to tolik nevadí, protože svou agresi vnímám jako svou součást, je fakt, že se mi těžko přijímá a tady bude asi ten boj, rozpor, z toho může pramenit další naštvanost a nespokojenost.

    Občas se mně někdo zeptá či mi navrhne něco ve smyslu, že bych vlastně chtěla mít vedle sebe chlapa, co mne bude mlátit, se kterým se budu moci prát. To ale nechci, kdybych si z těch nabídek měla vybrat to ideální pro mne, tak volím chlapa, co si to nenechá líbit, umí se mnou takticky a slušně jednat a ze srandy se se mnou bude pošťuchovat a ne jak to je nyní, i když vím, že to dělám blbě celý hlavně já a proto to také tady mám potřebu řešit, přijmout informace, co mi mohou napovědět, které pochopím, abych nezůstávala v bludném kruhu. Vim, že to není jen o chlapovi, že je to hlavně ve mně, nicméně když jsem iritovaná, tak se blbě ovládám.
    MEA
    MEA --- ---
    NIKOPOL: z jakých částí textů přesně vycházíš? můžeš je ocitovat, kde to kdo kde tvrdil či ze které citace ti to připadalo, a následně vysvětlit. díky.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    MARTA_KLOFACOVA: Zajímavé já jsem taky podceňovanej prcek :-)
    MARTA_KLOFACOVA
    MARTA_KLOFACOVA --- ---
    MEA: ta vyska to je zajimavy - esli ti do toho muzu takhle vlezt... ja sem taky totiz taky prcek :) ale teda me jede v hlave zase ten model, ze jak jsem mala, tak by me mohl nekdo prehlidnout nebo opomenout takze se musim ozvat ...

    a spis nez ponizovani me vytaci podcenovani - ze treba neco reknu, ale lide se jdou radeji podivat jestli je to pravda ... nebo se vubec tvari ze sem nic nerekla ... pripadne kdyz mi neco nejde - nikoho nenapadne ze se neco porouchalo, ale ze sem ja urcite neco zapomnela, nebo sem to udelala spatne ... no to se ve me vari krev!

    Jinak big up za diskuzi, je prima moct o tom mluvit s lidma co to taky resej ;)
    MARTA_KLOFACOVA
    MARTA_KLOFACOVA --- ---
    _IT_: opet souhlasim :) o to me prave jde, ja samozrejmne muzu vyrvat vsechny okolo sebe, nebo rozmlatit stul v kancelari, pripadne se zhroutit do histerickyho zachvatu, ale chtěla bych se spíš naučit ovladat tak aby k tomu nemuselo dojit nikde pred lidmi...

    Me vlastne nevadi, ze jsem nekdy agresivni, prudka, cholericka - kdyby to prave nemuseli odnest ty lidi okolo ... natoz v praci, kdybych tam jeden den najednou pulhodiny busila do stolu, tak si budou myslet ze sem magor :D

    a presne jak rikas ta agrese neni o nic dustojnejsi ... kdyz se rozbulim pred partou kamaradu tak je mi hodne trapne ... kdyz jim vsem ale vynadam tak se cejtim stejne trapne ...
    NIKOPOL
    NIKOPOL --- ---
    docela dobrý text je "transformace vědomí" od tomáše keltnera

    to co tu od vás čtu dost poukazuje na to, že vy nechete nic vědět ani o důsledcích takovéto vnitřní, verbální nebo fyzické agrese ... natož pak o jejích příčinách.
    je vám pohodná, myslíte, že vám pomáhá - bohužel je to ale tak, že vás degraduje a oslabuje ještě víc .. do budoucna činí slabšími a napadnutelnějšími .. a celkem snadno to vede až psychotické labilitě ... a myslím tam nikdo z vás nechce skončit :-)
    agrese i potlačená z vás dělá prostě akorát oběť .. doslova krmivo .. důstojné je to asi jako když krávy, ženou na jatkách na porážku. vyberte si, jestli si tu chcete povídat o tom jak se "špatně" nebo "dobře" s agresí máte, nebo s tím chcete něco dělat.
    pravda je taková, že pokud se něčemu oddávám, nějakým způsobem mě to baví nebo uspokojuje. je na místě přehodnotit svoje postoje.
    nakonec vám nikdy nezbude nic, než se vyrovnat se svojí pozicí, agresí tahle pozice bude vždy jen horší, nižší, slabší, degradovanější, méně lidská.

    pro intelektuály znovu odkazuji na keltnerův text
    pokud o to někdo stojí pokusím se z pošty vyhrabat texty o stání, jakožto ultimátní metodě sebeovládání ..

    ať se vám daří
    MEA
    MEA --- ---
    Mně osobně to nějak moc nepomáhá, asi to je moc obecné...
    MEA
    MEA --- ---
    Postnu obecný návod na zlepšení sebeovládání od MUDr. Nešpora...

    Jak zlepšit sebeovládání - praktické postupy

    Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

    Pomoc druhých

    V situaci, kdy se cítíte ohroženi, můžete (řazeno přibližně podle účinnosti):
    Požádat o pomoc dobrého odborníka.
    Požádat o pomoc nebo radu blízkého člověka, který ví o vašem problému a umí pomoci.
    Nepožádat o pomoc, ale jenom si tak popovídat nebo dokonce sám pomoc v jiné věci nabídnout.
    Jít do dobré společnosti.
    Některá z výše uvedených možností formou telefonátu.
    Některá z výše uvedených možností formou E-mailu nebo dopisu.
    Využít tištěného slova (kniha, stará korespondence apod.).

    Odvedené pozornosti, přeladění a další postupy
    Co vás natolik baví, že to dokáže odvést pozornost od rizikového chování? Vyjmenujte alespoň pět takových aktivit. Mě napadla četba, fotografování (s digitálním fotoaparátem to dokáže každý), psaní, odborná diskuse, příroda. Tento seznam si možná doplníte o hudbu, náboženské praktiky, péči o zvířata (třeba pejsci), saunu, koupel, sprchu, sex a co já vím.
    Zkuste se napít bylinkového čaje nebo vody.
    Vyvolejte myšlenky opačného zaměření, nežli byly ty rizikové. Jedná se o prastarou jógovou techniku zvanou pratipakša bhavana neboli princip opaku.
    Soustřeďte se na praktické každodenní záležitosti.

    Práce s motivací
    Uvědomte si rizika a nepříjemné důsledky nezvládnutého jednání (třeba ostuda). Zřetelně vnímejte přímé i nepřímé následky v různých oblastech života. To je tzv. negativní motivace.
    Uvědomte si výhody sebeovládání (např. pocit zdravého sebeuspokojení nebo větší prestiž v rodině a mezi známými). Po zvládnutí situace se také můžete se vhodným a bezpečným způsobem odměnit. Toto je naopak pozitivní motivace.
    Vyhněte se fantaziím o tom, co krásného by vám mohlo nežádoucí chování přinést. Pokud se takové fantazie objeví, nerozvíjejte, jen je pozorujete nebo použijte negativní motivaci.
    Využívejte pomůcky, např. fotografie blízkých, kartička s výhodami sebeovládání a nevýhodami nezvládnutého chování, nějaký polodrahokam a jiné.
    Můžete použít i „semafor“. Ten byl původně vyvinut ke zvládání agrese u dospívajících, tento postup ale už dlouho používáme u závislých1. V nebezpečné situaci si lze představit světla semaforu, při červené zablokovat automatické jednání, při žluté porovnat možnosti a zvolit nejvhodnější a při zelené vybranou možnost uskutečnit a pak svoji volbu zpětně vyhodnotit. Někteří abstinenti si tento postup zjednodušili na prosté rozsvícení červené a zablokování automatického jednání.

    Úprava životního stylu a přiměřený odpočinek
    Pracujte nadměrně a vaše sebeovládání se únavou zhoršuje? Do diáře si naplánujte na každý den alespoň jednu odpočinkovou činnost.
    Zhoršuje vaše sebeovládání nuda? Do diáře si na každý den naplánujte alespoň tři nové povinnosti, třeba se jednalo o maličkosti, a plánujte si i zábavu. Zvlášť velkou pozornost věnujte víkendům.
    Střídá se ve vašem životě nadměrná aktivita s nudou? V tom případě doporučuji strategii Jánošík. Ten, jak známo, bohatým bral a chudým dával. Podobně i vy tam, kde je mnoho aktivity, uberte a tam, kde je málo, naopak přidejte.
    Jedním z nejjistějších způsobů, jak zlepši duševní i tělesnou výkonnost a sebeovládání, je dostatek spánku. Máte-li problémy s usínáním, prostudujte si zásady, jak zdravě usínat (tyto zásady jsou součástí příruček o překonávání návykových nemocí a příručky si můžete stáhnout z www.drnespor.eu.

    Cvičení, sport nebo tělesná práce
    Cvičení nebo tělesná práce mírní úzkosti, deprese a bažení, a tak zlepšuje sebeovládání. Stejně působí i tělesná práce. Vyzkoušejte to, ale s rozumem, protože naprosté vyčerpání by sebeovládání zhoršilo.

    Bezpečné prostředí
    Doma byste, pokud možno, neměli mít nic, co by sebeovládání zhoršovalo. Tak závislým na alkoholu doporučujeme „suchý“ dům (tj. nemít doma alkohol ani drogy). Je-li to možné, vytvářejte si bezpečná prostředí i v práci nebo při odpočinku mimo domov.
    Při bažení opusťte co nejrychleji nebezpečné prostředí. V takové situaci platí: „Kdo uteče, ten vyhraje.“
    Jestliže vaše sebeovládání pronikavě zhoršuje zaměstnání, uvažujte o změně. Nebezpečný je zejména trojsměnný provoz, nadměrný stres, dostupnost alkoholu a drog, nekontrolovaný pohyb velkých finančních částek a nutnost dlouhých přesčasů.

    Užitečné dovednosti se dají naučit
    Zvládnutí obtížné situace si předem nacvičte. Nacvičovat se dá např. odmítání alkoholu nebo drog, zvládání konfliktů v rodině, jednání s úřady, hledání zaměstnání. Nácvik může probíhat za pomoci další osoby (ta může např. hrát zaměstnavatele) nebo i ve fantazii. I při nácviku ve fantazii je dobré si různé možnosti říkat nahlas, člověk tak lépe udrží pozornost.
    Pomozte někomu ze svého okolí. To může zlepšit mezilidské vztahy a to zlepšuje sebevědomí toho, kdo pomáhá. To se děje např. při skupinové terapii nebo setkání Anonymních alkoholiků.

    Relaxace je skoro všelék

    Relaxační techniky mírní únavu, úzkosti, hněv, deprese a zlepšují sebeovládání. Kromě toho ovšem relaxace mírní bolesti, posiluje imunitu a podporuje tvořivost. Relaxační techniky, jsou-li dobře zvládnuty, také zvyšují odolnost vůči stresu a osvědčily se také při léčbě poruch spánku nebo stavů vyčerpání2.
    Jestliže nějakou relaxační techniku umíte, pravidelně ji používejte. Jestliže relaxaci neumíte, tak se ji naučte. Můžete si např. z mých webových stránek www.drnespor.eu stáhnout knížku o relaxaci a relaxační nahrávku v MP3.
    Relaxační techniky také zvyšuji efektivitu autosugescí, proto se autosugesce vkládá na závěr relaxace. Autosugestivní formule by měla být kladná, jasná, stručná a nejlépe v přítomném čase. Příklady: 1. Žiju zdravě. 2. Abstinence se daří. 3. Střídmost je radost. 4. Vždy a za všech okolností se dokážu ovládnout. 5. Žiju moudře.
    Vsedě se zpřímenou páteří nebo i vleže se uvolněte a pak s nadhledem pozorujte myšlenky, pocity nebo fantazie aniž byste se s nimi ztotožňovali. Kdybyste se dali vtáhnout do hry svých myšlenek, co nejdříve si to uvědomte a vraťte se k nezúčastněnému pozorování. Získáte také od svých myšlenek odstup a budete si je moci lépe vybírat a ne jim sloužit. Vyhraďte si na toto cvičení alespoň deset minut, stojí to za to a je to zajímavé.
    Používejte relaxaci i k navození spánku, protože takový spánek je zdravější než usnout u řvoucí televize. Používáte-li relaxaci k tomuto účelu, neukončujte ji, ale spokojeně si pohovte v příjemném stavu uvolnění, než přijde spánek.

    Sebeuvědomění je mnohem důležitější než si myslíte
    Veďte si deník a několikrát denně, třeba jen krátce, si do něj zaznamenávejte, jak se cítíte po duševní i tělesné stránce v různých situacích.
    Rozpoznávejte rizikové duševní stavy, které zhoršují sebeovládání. Naučte se tyto stavy poznávat, dokud jsou slabé. Hněv, smutek, úzkost, strach i lehkomyslná radost i bažení se dají mírnit výše uvedeným postupy, např. tělesným cvičením, relaxací, tím, že se člověk svěří apod.
    Rozpoznávejte myšlenky, které posílala, závislost, v jejich „převlecích“ (mohou se vám např. snažit namluvit, že „pro jednou se nic nestane“ nebo „když se mi tak dobře abstinuje, tak nejsem závislý“). Když se vám to povede, můžete si třeba říci „závislosti, já tě vidím!“ a udělat pravý opak toho, co chtěla závislost.
    Rozpoznávejte i spouštěče (tj. podněty aktivující bažení a zhorčující sebeovládání) v zevním prostředí. Až je rozpoznáte, dokážete se jim spíše vyhnout nebo se na ně dobře připravit.
    Sebeovládání zlepšuje i převedení pozornosti od rizikových podnětů k tělesným vjemům. Např. v nebezpečné situaci je možné použít následující postup: 1. vnímat dotyk nohou a země, 2. uvědomovat si spontánní dýchání, 3. uvědomovat si myšlenky a pocity, 4. znovu si uvědomit dotyk nohou a země 5. a teprve pak se rozhodnout, jak jednat. Pokud je pro vás tento postup moc složitý, vyberte si z něj např. jenom vnímání chodidel a země nebo vnímání pohybů břicha při dýchání.

    Jiný postup pracující s dýcháním pocházející z indické tradice3. Všechny emoce lze chápat jako projev energie. Tuto energii je lépe využít, než ji nechat působit problémy. Z ničivého ohně emocí, se tak stává oheň, který pomáhá, slouží a hřeje. A teď už k praxi. V klidu doma se zavřenýma očima, ale také i situacích každodenního života s očima otevřenýma, kdykoliv se objeví emočně nabitá myšlenka, ji „hoďte“ do pece uprostřed břicha (jógíni říkají tomuto místu manipura čakra čili „město klenotů) a uvědomujte si při tom pohyb břicha při dýchání. Emoce se tak změní v energii, sílu a sebedůvěru.
    Sebeuvědomění většinou usnadňuje zpomalení a zhoršuje ho rychlé automatické jednání v časové tísni, proto často doporučujeme používat „pomalý mozek“ a zpomalit. Můžete si to zkusit třeba na chůzi (pomalu pokládat a zdvíhat chodidla) nebo na jiné vhodné činnosti (např. mytí nádobí, ale možná vám při tom vystydne voda).
    Uvědomte si, že bažení trvá v bezpečném prostředí většinou krátce. Mnohonásobně se vám vyplatí vydržet, ať už jsou vaše nutkání jakákoliv. Rozhodnutí, jak budete jednat, odložte do té doby, až krize pomine.
    Nepřepínejte sebeovládaní nadměrným vystavováním se podnětům aktivujícím bažení ani jinak. Není zcela jasné, nakolik zlepšené sebeovládání v jedné oblasti zlepšuje sebeovládání v jiné. Lze asi souhlasit s názorem, že postupný a plánovitý nácviky sebeovládání je z dlouhodobého hlediska prospěšný. Naproti tomu ale zvýšené nároky na sebeovládaní (např. splnění termínovaného úkolu) zhoršují sebeovládání ve vztahu k alkoholu nebo jiným látkám během, nebo bezprostředně po skončení úkolu4. S tím souvisí i schopnost vyvažovat aktivity náročné na sebeovládání (typicky pracovní povinnosti nebo úřední jednání) odpočinkem v bezpečném prostředí. K typickým podnětům aktivujícím bažení a zvyšujícím nároky na sebeovládání patří u závislých na alkoholu přirozeně alkohol a restaurace, u závislých na drogách drogy, u hráčů herny a u většiny lidí nevhodná společnost a velké finanční částky v hotovosti.

    Léky - někdy užitečné, jindy nebezpečné
    Léky mohou mírnit bažení, a tak usnadňovat sebeovládaní. Sem patří zejména naltrexon nebo acamprosat u závislých na alkoholu. Taková léčbě je ale drahá a pojišťovny ji nehradí.
    Antidepresiva a další potřebná nenávykové léky zlepšují sebeovládání u těch, u nichž přetrvávají např. depresivní nebo jiné obtíže i při pokračující abstinenci.
    Do této skupiny je možno zařadit léčbu nedostatku minerálů a vitaminů, zejména vitaminů skupiny B, a přiměřenou léčbu jiných zdravotních problémů, protože zlepšení celkového stavu zlepšuje i sebeovládání.
    Naproti tomu návykové léky sebeovládání z dlouhodobého hlediska často zhoršují. Zvláště pozor na nenápadné ale nebezpečné léky z skupiny benzodiazepinů.
    Jestliže se vás něco z výše uvedeného týká, poraďte se s lékařem.

    Přiznání si problému už je krok k jeho vyřešení
    Bažení a zhoršené sebeovládání nepovažujte za projev svobodné vůle nebo důsledek rozumového rozhodnutí. Je to projev závislosti nebo jiné návykové nemoci a tuto nemoc je třeba léčit. Na kus papíru si do jednoho sloupce napište, k jakým chybným rozhodnutím vás vedla návyková nemoc a co skutečně byla vaše svobodná vůle a váš prospěch.

    Vyhněte se i látkám, které zhoršují sebeovládání. To se netýká jen cigaret u těch, kdo přestali kouřit nebo alkoholu u těch, kdo překonávající závislost na něm. Např. abstinence od alkoholu je vhodná u patologických hráčů, kteří hazardně hráli pod jeho vlivem. Zhoršenou souvislost sebeovládání ve vztahu k hazardní hře po požití alkoholu dokládá odborná literatura5 i klinické zkušenosti. Alkohol zhoršuje i sebeovládání vůči nealkoholovým drogám a naopak nealkoholové drogy mohou spustit recidivu alkoholové závislosti. O vlivu alkoholu na sebeovládání ostatně už věděli dávní verbíři, kteří selského synka nejprve opili, a pak odvedli do armády6. Velmi nebezpečné je zneužívání pervitinu u patologických hráčů. Bez rizika ovšem není ani kofein v nápojích a kouření tabáku. Mohou totiž zhoršovat podrážděnost a přispívat k poruchám spánku, jestliže někdo kouří nebo pije kávu nebo nápoje typu Coca coly večer nebo v noci.

    Závislý by si také měl uvědomovat, že krátce po zvládnutí recidivy a při bažení jsou oslabeny jeho paměť a soustředění, a tomu přizpůsobit životní styl a nároky na sebe. To se týká i kuřáků, kteří přestali nedávno kouřit7. Jaký je rozdíl mezi propadajícím žákem zvláštní školy, který má silné bažení, a inženýrem, který má silné bažení. Zjednodušeně řečeno, po dobu, co mají oba bažení, je rozdíl v jejich duševní výkonnosti jen malý.

    Rozbíjení nebezpečných, předchozím častým opakováním zafixovaných vzorců myšlení a chování.

    Kriticky důležité bývá zablokovat automatické jednání, které by vedlo k recidivě. Tyto automatické vzorce je třeba nejdříve rozpoznat, což souvisí se sebeuvědomováním a tato kategorie se i v jiných ohledech překrývá s předchozími. Následují některé příklady, doplňte je a rozšiřte o vlastní nebezpečná automatická jednání a tyto automatizmy vhodně přerušte.
    Automatismus č. 1: Žízeň Ţ pivo. Jeho přerušení: Žízeň Ţ nealkoholický nápoj. Napít se nealkoholického nápoje je u závislých na alkoholu osvědčený způsob, jak zvládnout bažení po alkoholu.
    Automatismus č. 2: Přemýšlení o neřešitelných problémech Ţ sebelitování Ţ recidiva. Jeho přerušení: Přemýšlení o neřešitelných problémech Ţ zásada Anonymních alkoholiků „předej to a nech to tam“. Další možnost přerušení uvedeného řetězce: Sebelitování Ţ uvědomit si, že se jedná o příznak JUCH (já ubohý chudáček) a zasmát se tomu.
    Automatismus č. 3: Nervozita Ţ cigareta. Jeho přerušení: Nervozita Ţ relaxace. Nebo si člověk před tím člověk omotal krabičku cigaret náplastí nebo ji uložil do poštovní schránky, takže se k cigaretám nemůže rychle dostat a má radost, jak na závislost vyzrál.
    Automatismus č. 4: Bažení Ţ Recidiva. Jeho přerušení: Bažení Ţ odložit rozhodnutí, zda porušit abstinenci, na pozdější dobu, až bažení pomine („teď to vydržím, a pak se uvidí“). Tak krizi překonat. Nebo jiná možnost: Bažení Ţ uvažování o příčinách bažení. I když na nic nepřijdete je to užitečné, protože se tak zablokovalo rizikové automatické jednání. A když na něco přijdete, tím lépe.
    Automatismus č. 5: Recidiva Ţ tajení recidivy a pokračování v ní. Jeho přerušení: Recidiva Ţ někomu důvěryhodnému se svěřit, požádat o pomoc, recidivu rychle zastavit. Ještě lepší je ale recidivám předcházet.


    Abstinenci zdar!
    MEA
    MEA --- ---
    Děkuji za rozjetí diskuse... Jak na té více intelektuální rovině, tak na té rovině méně intelektuální.

    Až budu mít více času, nahodím nějaké odkazy a některé tady sesumíruju na home či nástěnku. Kdyby někdo chtěl upravovat nástěnku a měl na to času, ať se mi ozve... :)

    ------------------------------------------------

    Jsou tu zajímavé názory, líbí se mi _IT_ovy názory ohledně hormonů, nejsem sice endokrinolog, nicméně mám takový pocit, že tyto hormony hrají velkou roli...
    A také mne zaujal jeden z prvních názorů od Slappyho - vnímání sebe očima druhých.
    Lookovi děkuju za odkaz na literaturu v češtině - pro začátek - Pizimu na anglický text, ten budu louskat déle, snad nebudu líná.

    K hormonům...

    Např. při poklesu serotoninu a navýšení hladin testosteronu se sebeovládání značně zhoršuje. To je například při kocovině díky snížení hladiny serotoninu alkoholem a při fázi, kdy narůstá hladina testosteronu, to je, když je člověk sexuálně chtivejší, u žen to může být těsně před menstuací a nebo nějaké dny po ní (ale tady si nejsem jista).

    Adrenalin způsobuje úzkost (nejen stažení cév, svalstva, vyvolání napětí, ale i psychickou úzkost), která když není zaslepující (např. se projevuje panikou, zmateností) může s velkou pravděpodobností vyvolat agresi.
    .
    .
    .
    Dál, jak _IT_ zmiňoval tu narcistní část, tady se chci zeptat, která to je?


    Jak to mám?

    Všimla jsem si u sebe, že nesnáším ponižování byť v nepřímé a malé míře. Že reaguji velmi popudlivě.
    Všimla jsem si také, co ve mně jede za monolog či dialog - odkazuje na komplex ohledně výšky, na férovku se mi v hlavně přímo rozjelo (bylo to během přemýšlení o tom, co mne popuzuje) toto - "přece se nenecháš ponižovat ještě víc, jsi malá dost!" a tím pádem poslední výstup navázal přesně tady na tuto vnitřní hlášku a zaslepila jsem se. Jakobych mu dala za pravdu. Ano, jsem malá dost a nenechám se ponižovat a ani své názory! Takže stačilo málo a byla agrese na střeše.
    Říkám si, kdybych zpracovala v sobě tento komplex, vyřeší to agresivitu, nebo se objeví něco dalšího?

    Další věc, kdy jsem vzteklá - když nejsem pochopena a dotyčný neřekne ani, že mne nechápe (že by proto, aby nebyl sám před sebou trapný, že něčemu nerozumí?) a prostě, když jsem v úzkých a nevím si rady. Jakoby mne pohltí nějaký druh zoufalosti a začínám křičet (abych překřičela s vysvětlením ten problém, tu úzkost), mlátit kolem sebe (abych to zničila), ale tohle nikam nevede, jen to zvyšuje strach, že to bude ještě horší. Tady začínám být asi nejzoufalejší, protože si vůbec nevím rady, jak to nedělat, proč to tak je a jak se k tomu postavit, jak se nenechat vyprovokovat. Nemám totiž žádné výstražné světlo, které mne zastaví, abych něco nerozbila, nedala někomu facku.
    Často je mi spíš jedno, že budu vypadat jako agresor (protože jsem se s tím snažila smířit), ale na druhou stranu, což není tolik z mé hlavy, mě protějšek často slovně dostane do takové pozice, že mi nepřímo tvrdí, že by mi na tom mělo záležet. Háže mne také například do pozice budoucího násilníka a vraha, což přijmout nechci...
    _IT_
    _IT_ --- ---
    souhlasim že jakmile se jednou s tou ventilací začne, těžko se vrací zpátky do stavu před výbuchem. To je jako snažit se nacpat atomovej hřib zpátky do zkumavky:)
    Nicméně se mi párkrát osvědčilo to pustit jen vokálně (třeba i neverbálně).
    Asi fakt hodně záleží jaký povahy ta tenze je - v případě kdy jsem vpodstatě emočně zraněnej, je ta agrese víceméně obranou a pokusem zabránit vlastnímu zhroucení a přiznání totální bezmoci - což nastane přesně ve chvíli kdy nemám kam tu agresi namířit. V takovym případě je možná fakt lepší to vyřvat, ať už v adresnejch nadávkách, pláči nebo nebo neartikulovaně, nebo se naučit mlátit neškodně, třeba klidně do země nebo plochama a partiema který nejsou tak křehký nebo tvrdý. I v takovym stavu člověk na pozadí vyhodnocuje jakým jednáním se sám diskredituje, a přitom agrese vůči někomu druhýmu neni o nic důstojnější než to že se prostě nějak zhroutim nebo co..
    Ale jsou i jiný situace a motivy, a tam to funguje uplně ale uplně jinak. O tom si netroufám moc mluvit ale:-/
    MARTA_KLOFACOVA
    MARTA_KLOFACOVA --- ---
    PIZI: s timhle musim souhlasit, ale pripada mi ze se to deje proto, protoze bouchnuti do stolu je proste malo ... spis me to nabudi, rozjede do dalsich akci ... kdyz to na me pride citim ze bych potrebovala aspon pul hodiny do neceho busit abych se unavila potazmo uklidnila ...
    NIKOPOL
    NIKOPOL --- ---
    _A5_: soustřeď se na břicho .. tam bydlí strach (i strach, že budu "špatným člověkem") .. dýchej zhluboka, pokud možno do břicha ...
    nejsilnější a nejrychlejší úder má jen takovou sílu, jak dobře ho dokážeš uzemnit, opřít o zem(, a tuto oporu zpřevodovat přes svaly a šlachy). strach stahuje břicho, blokuje ho. když se břicho (např pomocí toho dýchání) uvolní, síla, kterou blokuje, postoupí a je k dispozici pro koordinaci a strategii.
    _A5_
    _A5_ --- ---
    NIKOPOL: Mam pocit, ze je to spise toto jak rikas: "...někdy hluboko zabudované bloky vůči agresi, ubližování (které jsou často i podvědomě asociovány nevhodné chování a úpadek charakteru. "ubližovat" znamená být špatný člověk)"

    Vetsinou jsem schopny akce, az kdyz dostanu nekolik tvrdejch ran, pac se fakt nastvu... jinak mam problemy utocit, rekl bych, ze z vyse uvedeneho duvodu..
    NIKOPOL
    NIKOPOL --- ---
    no .. box je sport prostý emocí, agresivita není na místě, pouze vysiluje zdroje v tu chvíli potřebné pro koordinaci pohybů a taktiky. box je jen jiná fotma šachů

    takže nejlepší je si nic nepředstavovat, když přichází úder uhýbám,ale jen o tolik kolik je potřeba, abych zůstal, co nejblíž. stejně se chovám v případě kombinace.
    dál si nic nepředstavuju a zůstávám sním pokud udělal chybu v postupu, jsem rychlejší, nebo otevřel svojí obranu, je čas na můj postup.

    pokud nejsi schopný reakce případně akce, je to právě většinou vinou stresu, který tě blokuje. je pak na místě zjistit, co je příčinou tohoto stresu. (většinou to bývá nějaká forma strachu, někdy hluboko zabudované bloky vůči agresi, ubližování (které jsou často i podvědomě asociovány nevhodné chování a úpadek charakteru. "ubližovat" znamená být špatný člověk)
    _A5_
    _A5_ --- ---
    Ja mam opacny problem.

    Delam bojovy sport a casto mam problem v sobe jistou agresivitu umele vyvolat, na coz pak v ringu doplacim...
    Mate s tim nekdo zkusenosti? Treba si predstavovat, ze vam protivnik zabil matku, psa nebo tak neco...
    NIKOPOL
    NIKOPOL --- ---
    ze zkušenosti mojí i mého okolí plyne, že ke snížení agresivity případně nárůstu sebekontroly vede vytrvalé praktikování disciplíny, otužování ve snášení/zvládání bolesti (nejlépe obojí zároveň), případně dobrovolné vystavení se prožitku osobní krize - to jsou ve skrze mechanizmy vnitřní. za vnější metody by se dala považovat kontrola interakce s prostředím, ať už sleduji a dávám pozor na druh a kvalitu situací do kterých vstupuji a nebo začnu z gruntu u jídla, které do sebe dostávám.

    1) disciplína pomáhá - už jen proto, že pokud 3x denně (když má člověk opravdu problémy je lepší tvrdší program) budu, pravidelně ve stejný čas, praktikovat cokoliv, i kdyby to mělo být čištění bot, vyústí to ve více sebekontroly, sebeovládání, lepší chování a potažmo snížení agrese, už jen proto, že je to sebeovládání. tréningem jednoho sebeovládání dosáhneme zapamatování principů, které jsou pak aplikovatelné v jiných podmínkách.

    2) disciplína se zvládáním/snášením bolesti - tréning sebeovládání se zde pojí s vědomím a cíleným snášením zátěže případně stresu. jde o metodu úspěšnější už jen z toho důvodu, že při něm dochází k vychýlení běžného stavu mozkové chemie. tréning je tak náročnější na vůli a soustředění, což následně vede k ještě větší sebekontrole v celkově kratším čase.
    v tomto případě jsou pak nadmíru úspěšné metody tréningu bojových umění. například dlouhodobé stání v předepsaných pozicích jako zástupce všech těchto metod nejjednodušší a zároveň nejúspěšnější. (případně kdybyste nevěděli kde se při stání bere bolest a stres. bolest z toho, že tělo a nebo spíš mysl, a především tělo/mysl člověka s agresivní povahou, nedokáže být v klidu, obecně jakákoliv statická forma/pozice, kterou se snaží dosáhnout je provázena silnou vůlí a s tím spojenou tenzí často ne jen myšlenkovou/energetickou ale především tenzí svalovou. dlouhodobá neměnná tenze ale vede k rychlému vyčerpání této vůle/myšlenky/energie (i na tělesné úrovní, co se týče síly a výdrže svalstva) a neprodleně k bolesti, případně při setrvání v pozici k jejímu překonávání/snášení. (důsledky takového tréningu na příčiny a důsledky agresivního chování a jeho zvládání jsou snad zřejmé, pokud ne, pokusím se to rozvést)

    3) vystavení se krizi - zahrnuje již předchozí postup disciplíny se snášením bolesti, v případě, že zda však není vůle k sebe překonání, je možné použít vnějšího nátlaku, ať už pomyslíme na přivázání ke kůlu nebo na zavření do tmavé kobky na x dlouhou dobu. metoda je brutální ale také brutálně účinná (v případě že jde o dobrovolné rozhodnutí se takovému procesu oddat). existují i mírnější způsoby jako třeba potní sauna, chůze po žhavých uhlících, běh/tanec do vyčerpání všech sil nebo půst (všechny však vyžadují záměr a silnou vůli).

    4) sledování a kontrola interakcí - je metoda nejtěžší z hlediska náchylnosti k opakovanému neúspěchu, vyžaduje záměr a vůli, vede však k úspěchu téměř bezbolestnou cestou (vyjma bolesti pramenící z opakovaného neúspěchu a vlastního selhání ... snášet to je zpravidla těžší než setrvat na psychicky labilní úrovní už jen proto, že jde o vědomí proces)

    5) kontrola interakce s prostředím na bázi diety - podle východních nauk medicíny je psychologie člověka značně přeceněný fenomén. agrese podle nich vzniká na nevědomé úrovni skrz přetížení životně důležitých orgánů. dieta a její dodržování pak slouží k ulevení o očistění orgánů zodpovědných za dané agresivní stavy.

    podrženo sečteno ...
    k sebeovládání vede jedině sebeovládání ruku v ruce s redukcí stresu a to především stresu ze strany vyčerpání nebo ohrožení vnitřních životně důležitých orgánů.
    prvním krokem v sebeovládání je očista těla a s tím spojená očista "duše".
    _IT_
    _IT_ --- ---
    Sry za-hlcení, měl jsem po ránu trochu trysk v práci - budu nadále víc vážit abych to tady nespamoval:)
    _IT_
    _IT_ --- ---
    Zdá se že klíčovou roli pokud jde o biochemickou podstatu agrese hrajou serotonin, dopamin, testosteron a adrenalin, a jsou dohady o genetickejch vlivech.. Budeme si teda muset vystačit s psychologií, meditací a etikou? :-/
    PIZI
    PIZI --- ---
    Netusim. Ja osobne jsem s tim problemy nemel. Naposledy jsem byl rozcileny nezvladatelne asi na zakladce. :-)
    _IT_
    _IT_ --- ---
    PIZI: Já jo, tak dávám podněty pro začátek, nechci tady chytračit to mě fakt nebaví, potřebuju s tim něco dělat. Je pravda že vlízt si v takovym stavu do sauny je jedna z věcí který jsem zatim nezkusil, myslíš že bych měl?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam