YMLADRIS: já to nějak chápu..
prostě si to připustím a tak se mně to dotkne, protože jsem si to dovolila připustit, přesto, že jsem to chtěla udělat jinak a působit jinak a ono to je najednou celé zase jinak, než jsem chtěla a na to jsem se nepřipravila - moc jsem čekala něco, co se nestalo, tak jsem zklamaná...
například si připustím, že řekli, že jsem blbá, ale já být přece blbá nechci a snažím se dělat všecko proto, abych blbá nebyla a nevypadala tak ):)) ( a rozhodí mně, když mi pak někdo poví - vždyť ty jsi úplně blbá...... JAJ! :D A to jsem opravdu nečekala! :)
jenže když to vezmu konkrétně - v tom vztahu to prostě osobní je, od toho blízkého to zní jinak a má to jiný účinek, člověk se míň často chová ve vztahu odosobněně a ty věci si víc bere k sobě, je prostě víc egocentrickej, když je ten vztah řekněme na počátku, jsou zamilovaní a prdlí...
tak jak si to nepříjemné pak nebrat k srdci a nenechat se vytočit?
jak se vyprdnout na ty keci v kleci?
(mívám občas pocit, že mne prostě jen chce vytáčet, protože to potřebuje nějakým způsobem pro sebe, ale přitom já bych se tím něčím vůbec vytáčet nemusela)
No, co mi rozjelo poslední agresi tak, že jsem řekla, jakože to jsou kecy blbý a rázovala jsem pryč od toho celýho, ale tím pádem se to dostalo do jakéhosi bludného kruhu, protože dotyčný neumí či nechce vystoupit z dohadování, hádky, a já taky ne, takže to gradovalo následně poté. bohužel.
bylo to, když mně osobně byla narušena má představa a také potřeba vyjadřování citů a bylo mi tvrzeno, jakože "vodění za ručičky je infantlilní a pubertální"(já tvdím, že to je celoživotní záležitost neomezená dětstvím ani adolescencí) nebo že "tuto citaci jsem provedla špatně, jelikož v oné minulosti byla ta věta řečena jinak a tím pádem je nyní nemožna ocitování z důvodu "presublikutonkupulolololoolzní reprereprepetence", tak mě to s prominutím SERE, ať tím narušuje cokoliv, mně se takovéto kecání dotýká, bohužel. ne zcela proto, že má pravdu i nemá pravdu, ale proto, jak to příšerně okecává. připadá mi to jako výsměch mým citům a potřebám a ještě že se chce vyvyšovat, že je akademik a já těm slovům v jeho odborném pojetí nerozumím. sakra mít se rádi není o tom něco furt akademicky analyzovat! to mně hodně sere a nyní mám plno adrenalinu v krvi, až se tomu musím smát, co to se mnou tady dělá.... :)) vím, vnímám, že jsem tím pohlcena, jsem jakoby silně zaujatá sebou, zabírá mi to dost času v mysli a možná zbytečně. jenže, co s tím? jak na to? souvislost směřuje výš - jak se nenechat tímhle pohlcovat, jak se nenechat vytočit? chce to pár cvičení či jsem ztracený případ agresora v lese za stromem?