_IT_:
_IT_: noo .. drahoušku na tom, co tu píšu opravdu není nic teoretického :-) .. snahu o upřímnou pomoc si tam taky dosatzuješ ty. já tu jen sdílím svoje poznání a zkušenosti v tomhle oboru .. sebeovládání a subjektivní emotivity.
funguje to každýmu, protože se ty metody zakládaji na všeobecně platných principech fungování spíš živých organizmů než specificky člověka.

he .. sorry odepisuju postupně ...
_IT_: koukám máš to nějaké pomíchané :-))
možná modrý život vedeš, ale z toho, co píšeš to vyznívá spíš jako sebemrskačství, chybí tomu pokora a záměr se probudit, jinak bys v těch metodách, co jsem se snažil nastínit, musel rozpoznat, že nejde ani tolik o sebekontrolu jako o uvolnění, které po sebekontrole tohodle typu nutně následuje. bolest a tenze se totiž musí uvolnit, stejně jako stres a tenze z toho, žes nebojoval, kdes měl. a to je taky cesta jak se stim naučit pracovat, naučit se přijímat, milovat a ku prospěchu používat svojí emotivitu, naučit se uvolnit. :-)
člověk nemá žádnou přirozenou potřebu agrese, jeho danost spočívá v tom, že si může vybrat ... ale nenech se mílit, ani zvíře nejedná tak, jak popisuješ, takle jedná jen echo nebo zvíře zahnaný do kouta.

MEA: o pdfku bohužel nevím, já si to koupil jako knihu, je to docela zábavné čtení. můj úsudek o vašem počínání pramení především z toho breku nad tím, jak se to či ono má nebo odehrává (resp. jak se to či ono stalo a stává ... je z toho čitelné, že jde o téměř programové opakovaní těch samých negativních schémat). mluví z toho na mě nedostatek trpělivosti, tolik pospícháte (za čertvíčím, za řešením, za citem, za klidem), že úplně míjíte přítomný okamžik, který jako jediný má potenciál vám pomoci se z těch nesmyslností uvolnit.
je třeba pracovat na trpělivosti :-) ať už vědomím dýcháním, meditací, cvičním jógy, taiji, chi kungu, boxu, čehokoliv

taky je něco teorie ... http://www.youtube.com/watch?v=fgiv_qQHpB4
trocha praxe http://www.youtube.com/watch?v=TBloZ4nYH6Q&feature=related
a další nějaké pokračování http://www.youtube.com/watch?v=fgiv_qQHpB4&playnext=1&list=PL01EDD62F17990C41

MEA: mám okolo sebe několik žen které se rozhodli pro tréning bojových umění a nutno říct, že za necelý rok udělali obrovský kus práce, co se osobního duševně/duchovního vývoje týče .. že je to tvrdé vůbec ženy nevylučuje :-) možná právě naopak, ženy jsou v jádru mnohem tvrdší a poctivější než muži (myslím, že stím souvisí právě dnešní doba)
jinak znám další, co se snaží ... většinou praktikují meditace, jógu, tance, šamanizmus .. hlavně něco, většinou je správné to, co tě přitahuje
většinou, když člověk praktikuje to, co ho přitahuje, fascinuje, láká, baví (a má to pozitivní, očistný, léčebný charakter) má možnost zplodit i nějakou radost a vděčnost.
(na malicherné hádky s kýmkoliv se pak rád vykašle, protože ví a cítí, že mu to nic nedává, akorát bere ... a pokud se neda vystříhat konfliktů s určitou osobou, je pak asi namístě zvážit, zda-li se nevystříhat této určité osoby)

_IT_: :D uaaaaaaaaaaa, to zní upřímně, jen prosím žádné boje.... ale to jsem se usmála no....... :) Snad si z toho Nikopol nebude moc nic dělat, já osobně bych se už docela pěkně nasrala asi.... i když třeba ne! :D záleží na rozpoložení a stresu.


_IT_: myslela jsem právě, že to můžou být oba případy.. jak o nedostatku sebekontroly, ne moc dobrém sebeovládání, tak právě naopak o vystresovanosti z přehnaného sebeovládání, které člověku moc nejde a on není schopen se s tím smířit, protože ho to, mimo jiné, jaksi svazuje...

Myslím si, že Nikopol ten návod dával právě kvůli tématu sebeovládání, které je součástí tohohle auditka právě proto, co jsem napsala výš...

Jinak mně to připadá dost dobré tvrzení a návod, nicméně překvapilo mně, že jak jsem si zpočátku tak říkala, že to je baba, tak že praktikuje docela tvrdé disciplinární metody, nicméně na druhou stranu, co by ne? Jenže ženy dneska podle mýho praktikují jemnější způsoby sebedisciplíny...




?????????????????????????

To mne napadá ale další otázka - na ženy - JAKÉ METODY SEBEDISCIPLÍNY (i sebeovládání) PRAKTIKUJETE?

?????????????????????????

NIKOPOL: podle mě jseš stejně narcistickej exhibouš jako většina lidí tady který se nějak řešej, (včetně mě), jinak bys neměl asi potřebu to tady osvětlovat tak květnatejma verbálníma vycpávkama. Upřímná snaha někomu pomoct nebo sdílet svojí reálnou přímou zkušenost vypadá jinak.

NIKOPOL: to co tady sdílíš je tvoje vlastní nadšení pro tvojí vlastní cestu která tobě možná funguje na všechno protože to tak zevnitř cejtíš, ale jinejm to fungovat nemusí. Lidi který se tedy s něčim svěřujou se upřímně snažej o nějakou základní svépomocnou sebereflexi a tvoje teoretický mudrování mi připadá vlastně sprostý. Někomu kdo přiznává že si neví rady se svojí emotivitou apod. fakt moc nepoimůže když mu vysvětlíš proč a jak si vlastně pomoct nechce. Ale jinak samozřejmě klobouk dolu, zaujatost svojí vlastní domělou verbalizovanou moudrostí a přesvědčení že sám rozumím ostatním líp než oni sami sobě ještě před tím než je stihnu vyslůechnout, to bylo vždycky něco co mě imponovalo :-P Jestli máš pocit že tvuj návod nikdo nečet, nemusíš se tim cejtit nijak dotčenej, mohlo to bejt prostě jen proto že to nebylo relevantní;)

NIKOPOL: Jau ty jseš ale mudrc! ;)

MEA: ohledně čeho z jakých částí jakého textu vycházím ?

MEA: pro "intelektuály" jsem myslel, spíš pro lidi kteří doufají, že svoje emoční výkyvy případně problémy můžou vyřešit rozumem, nějakou úvahou a podobně.
praktický návod jsem předestřel ve svém předchozím příspěvku NIKOPOL .. zdá se ale že to skoro nikdo z těch, kterých se to týká nečetl :-)


MORKANT: oka najdu to a nějak stylizuju :-) vzniklo to spíš jako chat, a postupně jsem tam nadhazoval směrnice jak mě to napadalo


ECLECTICA: i tobě by možná řadu věcí usnadnila keltnerova knížka "transformace vědomí" .. jinak cviční :-)

YMLADRIS: mno jdu nahodou kolem a musim si rejpnout, protoze tohle me vytaci velice velmi uz delsi dobu . kdyz sou muzi tak privilegiovany... tak pro me nemaj co nezvladat, ni?

no a jeste teda, takhle zdalky to hodne vypada jako potize zensko-muzska komunikace, takovy ty ruzny popularni knihy na tema Muzsky mozek a co nezvlada atd. mas precteny?

a mas dojem ze dotycny te ma dostatecne rad?

jinak jediny co mi na podobne veci pomohlo, bylo a) meditace b) velky pruser kdy jsem prestala resit kraviny (to bohuzel nejde naplanovat)

YMLADRIS: já to nějak chápu..
prostě si to připustím a tak se mně to dotkne, protože jsem si to dovolila připustit, přesto, že jsem to chtěla udělat jinak a působit jinak a ono to je najednou celé zase jinak, než jsem chtěla a na to jsem se nepřipravila - moc jsem čekala něco, co se nestalo, tak jsem zklamaná...
například si připustím, že řekli, že jsem blbá, ale já být přece blbá nechci a snažím se dělat všecko proto, abych blbá nebyla a nevypadala tak ):)) ( a rozhodí mně, když mi pak někdo poví - vždyť ty jsi úplně blbá...... JAJ! :D A to jsem opravdu nečekala! :)

jenže když to vezmu konkrétně - v tom vztahu to prostě osobní je, od toho blízkého to zní jinak a má to jiný účinek, člověk se míň často chová ve vztahu odosobněně a ty věci si víc bere k sobě, je prostě víc egocentrickej, když je ten vztah řekněme na počátku, jsou zamilovaní a prdlí...
tak jak si to nepříjemné pak nebrat k srdci a nenechat se vytočit?
jak se vyprdnout na ty keci v kleci?
(mívám občas pocit, že mne prostě jen chce vytáčet, protože to potřebuje nějakým způsobem pro sebe, ale přitom já bych se tím něčím vůbec vytáčet nemusela)

No, co mi rozjelo poslední agresi tak, že jsem řekla, jakože to jsou kecy blbý a rázovala jsem pryč od toho celýho, ale tím pádem se to dostalo do jakéhosi bludného kruhu, protože dotyčný neumí či nechce vystoupit z dohadování, hádky, a já taky ne, takže to gradovalo následně poté. bohužel.
bylo to, když mně osobně byla narušena má představa a také potřeba vyjadřování citů a bylo mi tvrzeno, jakože "vodění za ručičky je infantlilní a pubertální"(já tvdím, že to je celoživotní záležitost neomezená dětstvím ani adolescencí) nebo že "tuto citaci jsem provedla špatně, jelikož v oné minulosti byla ta věta řečena jinak a tím pádem je nyní nemožna ocitování z důvodu "presublikutonkupulolololoolzní reprereprepetence", tak mě to s prominutím SERE, ať tím narušuje cokoliv, mně se takovéto kecání dotýká, bohužel. ne zcela proto, že má pravdu i nemá pravdu, ale proto, jak to příšerně okecává. připadá mi to jako výsměch mým citům a potřebám a ještě že se chce vyvyšovat, že je akademik a já těm slovům v jeho odborném pojetí nerozumím. sakra mít se rádi není o tom něco furt akademicky analyzovat! to mně hodně sere a nyní mám plno adrenalinu v krvi, až se tomu musím smát, co to se mnou tady dělá.... :)) vím, vnímám, že jsem tím pohlcena, jsem jakoby silně zaujatá sebou, zabírá mi to dost času v mysli a možná zbytečně. jenže, co s tím? jak na to? souvislost směřuje výš - jak se nenechat tímhle pohlcovat, jak se nenechat vytočit? chce to pár cvičení či jsem ztracený případ agresora v lese za stromem?

MEA: sebevedomi :D mam to takovy divny ... i kdyz mozna sem vlastne ucebnicovej pripad ... uprimne sem bozi :) vyjmenuju ti tisice svych uzasnych vlastnosti, parkrat jsem i slysela ze se me lide boji ... ze pusobim tak suverene ... do vseho se vrhnu... takhle pusobim na nejsirsi okoli, uvnitr je ovsem vsechno uplne jinak ... :) naopak to nejblizsi okoli vi svoje ... takkze svym prehnanym sebevedomym maskuju ty traumatka a pocity menecenosti ;)

hodne se to zlepsilo od ty doby co mam partnera... kdybych se nemela rada sama, tak proc by mel mit rad on...

MEA: vnimám jí negativně a chci se jí zbavit, udělala už mi v životě moc potíží a ani mi kamarádů nepřidává. Navíc je mi po každém agresivním záchvatu špatně psychicky i fyzicky a mám depresí. Hodně mi pomáhá tanec a sport. Mám i velké problémy se sebenenávistí a hlavně e vztahovačností, kdy v domnění, že se bráním, útočím.

ECLECTICA: jasně chápu... Určitě to bude jedině dobré obohacení, pokud je agrese, sebeovládání a řešení náročných situací spojeno se senzitivitou, náladovostí a dalšími projevy člověka, jesltiže má jakoukoliv diagnozu nebo podezření na svou prapodivnost a pod., určitě je to tady žádoucí...

Eclectico, čím se projevuje tvoje porucha osobnosti, je to už diagnoza? (jsem taky emočně labilní, ale necítím se na poruchu osobnosti... tím se nechci tedy srovnávat nebo něco v sobě popírat, ale tak - napadlo mne to...)

Jak jsi psala o té autoagresi, tak jsem měla šílené období, které bylo spojené hlavně tedy s alkoholovými excesy (okna) a pak jsem byla vůči sobě hodně agresivní (i deprese tam byly). nakonec jsem to otočila proti okolí a od té doby s agresí mám dost podstatný problém, který se objevuje ale nárazově. Zaslepím se, jak umíněné malé dítě, co se nechce pohnout v rozřešeném problému jinam a nakonec bušim. Pak to odejde a je to zdánlivě ok, vybité, jakoby se nic nestalo, ale ostatním to ok nepřipadá - logicky.
Pevně doufám, že si pomůžu sama s pomocí knížek a rad lidí, že to zvládnu bez nemocnice a ambulance!

NIKOPOL: ten text prosím vyhrabat zkus, to mě zajímá.

MARKYSHA: jak se stavíš k agresi ty?

ECLECTICA: můžou tu být i jiné duševní nešvary, myslím si, které máš na mysli? nějaké konkrétně?

MARTA_KLOFACOVA: toho jsem si na sobě taky všimla, dokonce, když v poslední době někdo upozornil na mou výšku - většinou velmi příjemně a pozitivně, tak jsem se usmála, ale přesto jsem řekla něco ve smyslu - ano jsem vtipně, hezky, nějak jakkoliv malá, a právě proto musím víc křičet, aby mne lidi nepřehlídli... což vím, že funguje, když se pohybuju ve společnosti omezenců, ve společnosti vnímavých lidí tohle dělat fakt nemusím. aspoň tak se mi to nyní jeví...

Stejně jako popisuješ podceňování, to také nemusím... Imho tohle souvisí dost se sebevědomím... Jak jsi na tom?

Díky, že se ti diskuse líbí, já už opravdu nevěděla co dál, půjčila jsem si nějakou dostupnou literaturu o agresivitě, dočetla jsem se o několika typech agrese, o ženské agresi a tak.. stručné, ale něco zajímavého v tom bylo, nicméně k radám jsem se zatím nedostala, tak to nějak musím zpracovat.

Kniha se jmenuje Sám proti agresi, bylo to jediný v knihovně, na co jsem narazila, ale zatím jsem nehledala příliš aktivně.

Spíš bych brala nějaký praktický text pro neitelektuály a laiky...

Je fakt, že když jsem naštvaná, tak jsem jak na vahách, zároveň mi to vadí (např. kvůli okolí a jeho tlaku na agresivní projevy), ale bytostně mi to tolik nevadí, protože svou agresi vnímám jako svou součást, je fakt, že se mi těžko přijímá a tady bude asi ten boj, rozpor, z toho může pramenit další naštvanost a nespokojenost.

Občas se mně někdo zeptá či mi navrhne něco ve smyslu, že bych vlastně chtěla mít vedle sebe chlapa, co mne bude mlátit, se kterým se budu moci prát. To ale nechci, kdybych si z těch nabídek měla vybrat to ideální pro mne, tak volím chlapa, co si to nenechá líbit, umí se mnou takticky a slušně jednat a ze srandy se se mnou bude pošťuchovat a ne jak to je nyní, i když vím, že to dělám blbě celý hlavně já a proto to také tady mám potřebu řešit, přijmout informace, co mi mohou napovědět, které pochopím, abych nezůstávala v bludném kruhu. Vim, že to není jen o chlapovi, že je to hlavně ve mně, nicméně když jsem iritovaná, tak se blbě ovládám.

NIKOPOL: z jakých částí textů přesně vycházíš? můžeš je ocitovat, kde to kdo kde tvrdil či ze které citace ti to připadalo, a následně vysvětlit. díky.