Myslím, že moje agrese je nějaký druh naučené reakce proti strachu - leknutí.
Jakmile se leknu - moje reakce je start proti tomu, čeho jsem se lekla, ať již více či méně dokonaný. Naštvanost na zvuk, na věc, která spadla a já se velmi lekla, tak ji někdy vezmu a praštím s ní.
Moje agrese je taky infantilní, jednám agresivně, když není po mém - snažím se pracovat na sebeovládání.
Agresivní jsem v dlouhodobém stresu a při delším nenaplnění nebo smutku, tak časem nastupuje otrávenost a jakási "namyšlenost", vadí mi i mizerné detaily, které jsou docela nepostatné...
Ale blbost lidí někdy nezná mezí, fakt že ne a to mne prostě vytáčí, ale hlavně ve výše zmíněném stavu (stavech).
Agrese mi pomáhá proti "depresivní" stavům, tohohle principu jsem si několikrát všimla.
Agrese je stále aktuální téma, na kterém dělám... Ale nějaké sedmimílové kroky zde vůbec nedělám, spíš jsou to krůčíčky. Vyžadující trpělivost, kterou dokáže se mnou mít málokdo. Ale kdo chce, ten to umí čím dál tím líp! A kdo opravdu vnímá a naslouchá, zároveň dokáže poradit a jasně říct to své, tak to je ten pomocník na svém místě! :) A vím, že tací lidi existujou a děkuju jim!!!