MEA: Pokud je to partner, tak proc jste spolu? Pokud to neni partner, tak ti to muze byt jedno.

přestávám dýchat - resp. zadržuji dech, a tím pádem se hecuji ke vzteku, když mi někdo tvrdí něco ve smyslu, že, když vidí nějaký můj velmi negativní pohled v očích, tak se cítí jakoby mu někdo naložil na záda velké množství kilogramů a ještě by jej brutálně napadl...

dále pak tvrdí něco jako, že tím pádem není divu, že pak působí zničeně, nezdravě nebo vyřízeně....

a já vím, že to není moje vina, ale vina jeho dostavadního nezdravého životního stylu, neschopnosti vlastní sebepresentaci postavit na vyšší úrovni a nechuť k ponukám typu "tak by bylo lepší pořiit si lepší oblečení, mluvit bez ironie, jasně a korektně...

prostě pak se hecuju jak papiňák, jak pak mám být v klidu, když mi přijde tohle pomalu jak křivé obvinění?!

vůbec se mi totiž ani nelíbí obsah toho sdělení právě, mám z toho dojem, jakoby chtěl tu velkou vlastní vinu svalit na mne...

myslím, že model hodně souvisí s agresivitou (útočností)

Bojím se s ní být, ale bez ní je mi strašně: Se svým strachem bojujte. | poradna Psychologie.cz [Vztahy: partnerství, vztahy, strach, děti]
http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/bojim-se-s-ni-byt-ale-bez-ni-je-mi-strasne-se-svym-strachem-bojujte/

MEA: sice tenhle dotaz může vypadat jako výkřik do tmy formulovaný nějakým pubertálním adolescentem :)), nicméně zdání klame.. tento dotaz mi pomohl, že jakmile jsem ventilovala ven otázku a psala věty, přičemž mi hlava těkala naštvaností, agresí, nejistotou, touhou po útěku, samotě a také strachem, tak se začaly formovat postupně odpovědi ve mně samotné.. ale hlavně mi přestala během chviličky těkat hlava a mysl, mohla jsem se poměrně klidně cítit vedle přítele, i když jsem chtěla být fakt sama. s odstupem, když se pak dívám na svůj dotaz, tak otázky jsou trochu zodpovězeny, ale mám dojem, že takových dotazů za můj život ještě padne xyz...

jinak zajímavý dotaz zde - meditace a cholerik

[ MYKO @ AYP - pokročilé jógové techniky (i pro začátečníky) ]

v poslední době na sobě pozoruju dlouhodobější pnutí, jsem stále nespokojená s tím, že se často stýkám s přítelem, nelíbí se mi na něm x a y a nevím si moc rady, jak se toho zbavit. co se to děje? nějaký období vzdoru a tak, opozice, nespokojenost, nejradějc bych utekla a tak...

MEA: Hmm, s malejma detma taky moc nepokecas. Takze domluva na tom jak predchazet konfliktum je veskera zadna

RIVA: jj, je dobře, že sis to uvědomil, to je podstatný krok, ať se daří jít směle dál ku předu k opětovnému klidu :)

já jsem si všimla, že už díky těm analýzám a vědomým afektům, "hraním divadel", hovorům o "onom divadle" a hovorům se spolupracujícími lidmi, co jim na mně záleží, že jsem se zas o kus posunula a něco, co mne dřív startovalo, tak dnes vnímám poměrně klidně :) ale potřebuju prostě spojence - protože afekt začíná často lidskou interakcí a komunikací a proto i diskuse a pomoc je třeba opět od lidí.. (kdo je např. agresivní na zvířata, tak to je pak horší v tom, že si s ním moc rozumně nepokecá..)

na mne to působí jakoby v člověku byla buď nepoznaná či potlačovaná agrese a pak přijde nějaký spouštěč a je to..
musím za sebe nakonec konstatovat, že velmi děkuju za tyto nepříjemnosti i za ty lidi, kteří ve mně agresivitu vzbuzovali, protože ukázali, na čem mám dělat (přestože někteří si z toho nic neodnesli nebo dokonce odešli nasraní bez poučení a nebo také ukřivdění, přestože je jasné, že agresivita se zpravidla neděje jen tak pro nic za nic a bez příčiny, či vyprovokování), a mohla jsem odhalit onu potlačovanou agresivitu..
lidi, co netuší, že tu výbušnou agresi v sobě mají, neprojevuje se u nich díky jejich (často zdánlivému) pocitu klidu, tak je pro ně takový spouštěc kladem, dokáží-li ale pružně reagovat a včas s tím začít pracovat, včas si onen fakt, že se ocitli ve stresu, že jsou agresivnější, že jsou jiný než dřív, že mnoho dalšího, uvědomit si to a přiznat si ten fakt upřímně a bez lhaní sám sobě a pak i okolí..

Budu na tom muset zacit pracovat. Nez se nam narodilo prvni dite jsem byl vcelku klidas, ale ted jsem po ctyrech letech tak samonasiraci ze staci zabrecet a ve mne uz to vre tak ze mam chut zabijet...

taky podstatné znát

https://vztahy.signaly.cz/1202/obrana-a-znamky-neprijeti

popis egoobranných mechanismů

"Ofenzivní obranné mechanismy:

Agrese – Napadání zdroje nerovnováhy a násilný pokus o její zpětné získání. Může se přemístit na jiné osoby nebo věci. Také může nabývat skrytější formy (pasivní agrese, intriky apod.). Paradoxně vede místo k řešení k prohloubení problému."...

jinak prosím berte některé příklady (které jsou např. zřejmé v tom, že pisatel není odborník na určitá témata) s rezervou, důležité je chápat celek, nikoliv se zabývat příklady, přestože nejsou zrovna ideálně voleny..

tak koukám, že s pasivní agresivitou tu mnoho zkušeností není, což je chyba.. na jednu stranu.. pasivní agresivita je taky agresivita a navíc je to neupřímná a někdy vychcaná forma, která pasivního agresora schovává za doměnkou pasivity, neaktivity a to má pak pasivní agresor trumfy v rukávu. trumfy pro manipulaci, aniž by to občas kdokoliv spozoroval.

takový populárně lazený článek, možná příliš analytický
http://psychologie.cz/nevidim-zlo-neslysim-zlo/

" Ústředním pocitem, který oběť spolehlivě identifikuje, je pocit bezmoci. S ním souvisí i vůdčí emoce, která je jen dalším vodítkem k rozlišení, a tou je pasivní agrese – tedy sebelítost. Sebelítost přenesená do vnějšího světa je prožívána přes druhé jako lítost. Oběť však v sobě nese ještě jeden nevědomý nárok, na kterém významně profituje, a tím je její nevinnost.

Nevinnost je ústřední motiv oběti, který si nárokuje za všech okolností. Oběť se snaží udržet zlo co nejdále od sebe. "

O stresu, zdraví, práci a jiném - s Dr. J Křivohlavým - YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=38gQfrH9qQE&NR=1&feature=endscreen


2. - část: O stresu, zdraví, práci ... s Dr. J Křivohlavým - YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=mz3OjDPOG6Y

docela pěkné obecné popsání

Dejte se na emoční jogging | magazín Psychologie.cz [Úspěch: emoce, inteligence, úspěch, osobní rozvoj]
http://psychologie.cz/dejte-se-na-emocni-jogging/

"Emocionální inteligence má tyto aspekty:

Vnímání emocí zaručuje schopnost rozeznat ve výrazu druhých lidí jejich emoční stav. Při této schopnosti si můžete snadno ověřit, zda to, co vám dotyčný říká, souhlasí s tím, co si v nitru myslí a jak to prožívá.

Využití emocí k efektivnějšímu myšlení není vůbec jednoduchý proces. Když se cítíme zle, snadněji se nám vybavují negativní zážitky z minulosti a k budoucnosti jsme spíše pesimističtí, a naopak - při dobré náladě dokážeme věřit, že jsme téměř všehoschopní a nic nám nestojí v cestě. Tento aspekt emocionální inteligence představuje způsob, jakým naše nálada ovlivňuje myšlení a jak toto "nastavení" můžeme využít ve prospěch efektivnějšího řešení problémů, každodenního rozhodování a usuzování.

Porozumění emocím nám umožňuje, abychom si emocí ve tvářích druhých nejen všimli, ale abychom je také byly schopni adekvátně pojmenovat, slovně označit, a vědět, že například hněv může vést k negativním důsledkům. Jsme tak schopni nepříznivým důsledkům předejít a minimalizovat nepříjemné situace.

To celé je už pak v režii té složky emoční inteligence, kterou autoři nazvali jako zvládání (regulace) emocí. Pokud u nás vše, co jsme výše popsali, funguje, nezbývá než se aktivně a preventivně bránit proti těmto negativním stavům. Praktikami jako je meditace a relaxace můžete trvale předejít tomu, aby vás vnitřní emocionální svět omezoval ve vašich důležitých výkonech."

hezký názor na přirozenost agrese a její řízení

[ YMLADRIS @ Lidské vztahy z vnitřního ticha - průzkum otevřenosti a lásky, vzájemných bariér a naprogramování ]

Má tu někdo zkušenost s pasivní agresivitou?

achjo, jo... křiivák v rouše beránčím... a smutný na tom je, že umí ještě bravurně a nenápadně manipulovat tak, aby to vypadalo, že to vlastně hlavně způsobuju a vyvolávám já, pač v tomto případně jsem agresivnější a výbušnější. tohle je imho výzva začít na sobě makat, jenže je to šílený, fakt jsem skoro ztracená, když přijde něco, co mne vytočí... a lež v jakékoliv podobě me točí doběla. :(

a ještě na prd je, když v tom setvrvávám z x důvodů, jak z toho ven... vlastně ani nevím, jestli chci, pač ty interakce mají svá pro i proti... a pro zatím převažují. ale ty proti jsou silně pudivé!

asi teďka vypadám jak nějaký naivní střevo, a ono na tom asi něco bude, min. ta naivita, pač je to nová situace, nový člověk...

dál, co mne startuje u x lidí je to, že většinu rozhodutí nechávají na druhých, to mi pak připadá jakoby se chtěli zbavovat vlastní zodpovědnosti, házet ji na druhé, že to vlastně rozhodli ti druzí a vlstně přes to vydírat a manipulovat, je to možné?

ze je to krivak?