BAZUCZKA: ono já jsem to řekla trochu nahrubo, uznávám.
zkusím to nějak přiblížit: ačkoli doktoři pro mě nejsou kdovíjaká autorita v bílém plášti, s níž se nediskutuje, přesto jsem cítila ten tlak, kterej vyvolaly už jenom slova tý doktorky jak je sugestivně pronesla (slovo je mocný nástroj). Během nemoci jsem tomu tlaku (a skupinovému vzorci) opravdu podlehla a řekla si tak jo, zkusím to a až se uzdravím, tak popřemýšlím, co s tím dál.
Když doktor člověku řekne nějakou definitivu a zároveň všichni kolem tebe už to převzali taky a všichni tomu věří a v tom směru myslí, je velmi těžký se od toho odpoutat a myslet si něco jinýho. Většinou to člověk taky převezme (zvlášť, když ta matrice už je v rodině dlouho a je to tzv.dědičný). A jak človek myslí, tak se děje. Onemocní.
Tak jsem to myslela. Je to pochopitelně zase celý jen nahrubo nahozený, v praxi je to vždycky mnohem spletitější, to dá rozum:-)
Co se příčin týče, je to v mysli, v podvědomí a tam je potřeba začít napravovat....To za nikoho umělý hormony neudělaj.
Chápu, že když člověk má potíže, tak je rád, když je může potlačit a nic proti tomu nemám, jsme lidi různí....ale není to uzdravení.
Já jsem žádný potíže neměla, jenom to nízký číslo na papíře, takže jsem nepotřebovala honem něco napravovat, čili je to zase trochu jiný, než když někdo opravdu trpí, to je jasný :-)