FIKSUPOJKA: Bohužel si pleteš dojmy a pojmy a zbytečně jsi dospěl k závěru, že dštím síru a oheň, jen na základě toho, že jsem nebyla ochotná snášet drzé arogantní výblitky Cornely. Nevím, jak jsi z toho dospěl k tomu, že bych měla nějaké životní trauma, se kterým bych se musela vyrovnávat.
Abych to uvedla na pravou míru: nejsem žena, která by si apriorně přála rodit doma, pravděpodobně bych i potřetí šla opět do porodnice - jsem pohodlná, doma je s tím chystání a organizování, navíc už jsem to dvakrát zažila a uměla bych si udělat pořádek.
U obou mých porodů jsem byla spíše spokojená než nespokojená, u druhého si v podstatě nemám na co stěžovat, byť tomu do jisté míry napomohlo taky to, že jsem si předem domluvila porodní asistentku, která byla ochotná mě respektovat se vším všudy a věděla o mně, že nemluvím naplano, tj. když řeknu, že nechci oblbováky, tak je opravdu nechci, když řeknu, že něco vydržím, tak to skutečně vydržím atd.
Přesto si myslím, že i když byl člověk více spokojen nežli nespokojen, má právo protestovat proti zásahům, které si nepřál, které byly provedeny rutinně, bez ohledu na to, že nebyly nezbytně nutné. A mám za to, že takové právo bych měla i tehdy, kdyby se všechna nastřižení a podobné věci hojily naprosto dokonale. Zkrátka považuji za neomluvitelné takové pojetí medicíny, kdy doktor řekne "no a co, že jsme vás rozpárali zbytečně, šak jste nakonec v pořádku". Toto neakceptuji.
Nerozčilovala bych se tady zdaleka tolik, kdyby se tady nepředvádělo jedno arogantní, hloupé, přehlíživé střevo, které se chlubí, že bude brzy doktorem. Z toho mně vstávají vlasy hrůzou, měla jsem za to, že tenhle autoritářský a přehlížvý postoj k pacientům a rodičkám by měl být už minulostí.