SMERIES: já bych zase tolik na jemné zrození nespoléhala.
Absolvovala jsem kurzy, četla knihu a poctivě doma cvičila dýchání, relaxace, těšila jsem se na porod a denně si mumlala afirmační větičky.
Porodní realita mi tak nafackovala, až se stydím za to, jak jsem byla naivní a čekala, že bude porod krásný, snadný, jak bolesti v pohodě prodýchám, jak budu moct myslet a hlavně si budu moct hlídat, aby mi náhodou nešoupli oxytocin nebo nešli na mě v závěru s nůžkama a proboha hlavně si nikdy NELEHAT na záda, za žádnou cenu,pak už budu jen bezbrannej brouk na krovkách! Proti těmto úkonům na kurzu velice brojí (což na jednu stranu chápu, ale...) a člověk má po jejich kurzu tak nějak pocit, že každá nemocniční PA a doktor jsou zlí a chtějí ti něco hrozného provést.
Tak jsem se dva týdny srala z porodním přáním, aby to bylo tipťop, sehnala všechny olejíčky podle Ingeborg, svíčky, červené ručníky ablablabla..
....a když to nakonec přišlo, celou dobu jsem se modlila, ať mě někdo praští do hlavy a ukončí ten nezvladatelnej porodní teror, protože takovouhle bolet nemůžu v žádným případě přežít. Přání i taška zůstaly netknuté v koutě. Nedokázala jsem mylset na nic, nikterak spolupracovat, jen řvát a v hlavě mi běželo jenom ..".doprdele to dýchání vůbec nefunguje, doprdele ty afirmační věty jsou totálně na --ovno!, doprdele tohle jsem nečekala!" Bohužel tot má zkušenost s jemným zrozením.
Ono to zní hezky, že je porod přirozený a normální jev v životě ženy, jak se vše zvládne dýcháním, jak se ženy po kurzu dokážou tak uvolnit, že ani nebudou vědět, že jsou na sedm cm otevřené a hlavně si vybarvujte afirmační omalovánky, to vás na porodní proces hodně připraví. No evidentně ne každá žena potom vše dokáže uvést do praxe.