ANDELICEK_ANDY: Můj otec má názor jako ty, pokud jde o něj, tedy. Respektive měl, dokud byl zdravý. Pak zjistil, že odborný lékař ho sice vzít musí, ale nikomu se nezodpovídá, takže přístup je značně laxní. Takže výměna odborného lékaře, zjištění, že je to obecné, že když odborný lékař nemá komu odeslat výsledky, žádné testy dělat nebude, a složité hledání obvodního lékaře ve chvíli zhoršujícího se zdravotního stavu. Tátovi táhne na osmdesát, je vlastního štěstí strůjce. S dětmi bych rozhodně dva měsíce ztratit nechtěla, než zjistím, že takhle české zdravotnictví nefunguje a že se budu muset přizpůsobit. A to říkám jako člověk, který zatím s dětmi chodí jen na preventivní prohlídky a vlastně nikdy doktora "nepotřeboval" - jenže kdyby problém nastal, budu moc ráda, že mám minimálně devítiletý vztah s konkrétní lékařkou, že ona zná mé děti, že spolu umíme komunikovat. Obvolávat, až budu mít dítě s akutním problémem, doktory a hledat, kdo nás vezme (a mít rovnou cejch té divné alternativní nezodpovědné), bych fakt nechtěla. Když si vybereš sympatickou doktorku, je návštěva u ní trochu společenská událost, člověk pokecá o dětech, ona je za to placená, tak ji to nemůže otravovat ;-)... a člověk si tam buduje ten vztah.
Buduju si vztah i se ševcem, který mi opravuje boty, a se zelinářem, ke kterému pravidelně chodím, v naději, že ke mně budou vždy fér a udělají pro mě v rámci své práce, co budou moci. Zdraví dětí je to mnohem důležitější, tak proč bych si s tím nedala práci? (Tím nemyslím, že někomu nosím bonboniéry, ale že na ty pravidelné prohlídky chodím a komunikuju. Doktorka mi taky musí věřit, když by měla někdo pomáhat mému dítku.)