MTJ: Mě kromě kresby a vůně na dubu nejvíc baví to, že je jak stvořenej pro opracování ručním nářadím. Nepotkal jsem jiný dřevo, se kterým by se ručním hoblíkem daly dělat takový zázraky. Dělám kamarádce stůl a o víkendu jsem začal deskou. 40mm dubový fošny, a když nepočítám mafl na omítnutí a podélné nařezání, tak jsem k ničemu nepotřeboval proud. Hrany před lepením jsem srovnal mackem a povrch pak dvěma různě širokými uběráky na spodní straně a totéž na pohledové straně, kterou jsem ještě doladil klopkařem. Ani jednou vytržený vlákna, žádnej problém a povrch je takovej, jakej bych hoblovkou nebo nedej bože bruskou v životě nevyrobil, už bude jen olej, ocelová vlna a další olej. Zespodu dva bukový svlaky a ještě tam časem přijde pár mašlí, což už bude spíš frajeřina:). Sice je to těžký jako blbec, ale vím, že se na tom bude dát obědvat i za tři generace:).

JOSEF_K: Těší mě že to máš stejně. Žijeme tady a roste nám tu všechno co potřebujeme. Terasy z exotiky plující přes půl světa mě řádně rozesmívají (když tu máme třeba akát, a to za pár kaček). Stejně tak lidi, kteří neznají pořádně naše dřevo a nutně potřebujou dělat z cizího.
Prostě jak říkám, máme tu všechno, hoši! Kdy jste kdo třeba naposledy použil topol nebo vrbu? ;)

<prelomove_odhaleni>
Po víkendu jsem dospěl k závěru, že všemožná exotická dřeva a jiné vychytávky jsou sice fajn, ale dub stejně nemá konkurenci. Doma ani v zahraničí. Howgh!
</prelomove_odhaleni>

77WHITE: no, článek ovšem psal někdo, kdo chemii rozumí jako koza petrželi (sublimát je triviální název pro HgCl2, nikoli obecné označení těkavých sloučenin, a síran zinečnatý si skutečně z pražce nezatěká, natož zapáchavě...) , takže brát poněkud s rezervou po faktografické stránce...