Mám teď zajímavou příležitost sledovat, jak se chovají různé druhy dřeva v extrémních podmínkách. Před neznámo kolika lety tchán bůhvíproč vyrobil skladiště palivového dřeva, na které shora pršelo, zespodu tam ústil okap, z jedné strany byla neprodyšná zeď a celé to bylo ve stínu. Teprve letos jsem se dostal k výrobě zastřešeného skladiště a zvolna po kolečkách tam těch pár kubíků stěhuju. Sortiment máme široký - pilořitky, červotoči, tesaříci, dřevomorka.
A jak co dopadlo.
Habr - hustotou odpovídá zhruba balze. Neexistuje tam snad ani jeden kousek, který by nebyl skrz naskrz prožraný jakousi hnilobou. Hmyz do něj kupodivu moc neleze.
Buk - lehce napadený hnilobami, hmyzem prožraný solidně, hlavně červotoči. Týká se i mořeného buku, který tam je asi z nějakých beden nebo speciálních palet, soudě dle zbytků skladových čísel.
Javor - značný úbytek hmotnosti, většinou plísně a červotoč.
Dub - běl sežraná a shnilá, pod kůrou se prohánějí škvoři. Jádro většinou netknuté, místy chycené nějakou houbou. Hmyzu se nelíbí.
Akát - naprosto netknutý. Jen jedno poleno jsem našel prolezlé několika chodbičkami, velikostně asi červotoč.
Smrk - plísním se nelíbí, zato se velmi líbí tesaříkům a asi i těm pilořitkám, které vzrušeně poletují kolem hromady.
Jabloňové větve z prořezávek - shnilé, prožrané čímsi obrovským, asi tesaříkem. Slouží taky jako velká zásobárna slimáků a mravenců.
Jalovec - zbytky jehlic vítanou potravou všeho možného, dřevo samotné se drží. Ale je tam teprve asi rok.
Zbytek jsem nezvládl identifikovat. Jinak jsem objevil asi největší pavouky pokoutníky, co jsem kdy viděl, plus pár snovaček, před kterými by s hrůzou zdrhla i jejich vzdálená příbuzná černá vdova. Ale to patří spíš do entomologického nebo záhadologického auditka.