HITOMI: musej to stihnout vydat do 13.12. to jedu na 5 tejdnu pryc, tak doufam, ze tam budu mit co cist, jinak budu nastvanej :)

Konecne je to na strankach a tim padem jiste, ze Chromy buh k jezisku bude :))

Steven Erikson - CHROMÝ BŮH | Nakladatelství Talpress
http://www.talpress.cz/chystame/steven-erikson-chromy-buh/

a dneska jsem v busu cetla pad Itkoviana a malem me to zase rozbrecelo O_o pak jsem omylem koukla na nejaky dalsi spolucestujici a mam podezreni, ze se meho vyrazu docela lekli :))

ROMI: Já pevně doufám, obvykle to bývá začátkem prosince, protože pak je problém s dodávkami.

HATOR: Besana mi zní líp než Tattersail, díky za ni. Možná je to tím, že jsem o ní dřív četla v češtině. T a r jsou dost tvrdý souhlásky a pokud si dobře pamatuju ona byla spíš kyprá, to je další plus pro jméno Besana.

SID311: "Plachtěna" mě rozesmálo. Zkusil sis kousek přečíst s vyměněným jménem? ... Paran si prohlížel její kulatý, přízračně bledý obličej. Bylo na ní něco, co zřejmě bylo v rozporu s jejími obyčejnými rysy, vlastně je překonávalo, takže na ni kapitán reagoval způsobem,který ho samotného dosti překvapil. Viděl, že má přátelskou tvář, a nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy cítil něco podobného. Vyvedlo ho to z rovnováhy a zpátky na zem ho mohla vrátit jedině Plachtěna. Měl pocit, že klesá po spirále, v jejímž středu je kouzelnice. Klesá? Možná stoupal. Nebyl si jistý a z té nejistoty byl celý naježený. ...

HATOR: Přesně tak - mohu podepsat. Navíc oceňuji, že Chromý bůh má skutečně chuť "završení." Není to jako některé ságy, které prostě pokračují, dokud se nezačnou opakovat (mnohé i dlouho potom...), a pak to autor nějak řízne, aby byl pokoj. U Chromého boha jsem měl skutečně dojem "tak, sem to celou dobu spělo, a zde to KONČÍ, kniha se zavírá." Žádné nastavovačky nebo berličky, žádná zbytečná pokračování, ale skutečně VRCHOL - a po něm jen nové příběhy ze stejného světa. To je vzácné a nevídá se ve fantasy často.

Jinak musím říct, že mě autor potěšil - snad to není SPOILER, když napíšu, že se mu podařilo většinu linií poměrně rozumně uzavřít, aniž by ale zase vysvětlil do mrtě úplně všechno, takže stále zůstává prostor pro čtenářovu imaginaci. Pro mě je takhle jeho svět mnohem živější, než když by se nakonec všechno poskládalo jako Rubikova kostka, protože i skutečné dějiny fungují takhle, a věc třeba jen 20 let stará už může být úplně překroucená nebo pozapomenutá nebo součástí legend.