THE_SECOND_GUY: No právě ta představa, že písek z ničeho nic, jak se tak přesypává u moře, začne najednou uvažovat a chtít se rozmnožovat.

To se dost podobá středověké pověře, že když necháš špínu dlouho ležet, za chvíli se v ní sama od sebe narodí myš.

Nesmysl.
Život se tady nevyrábí - jenom předává.
Nic živého nedostaneme jinak, než že buďto vznikne ze starého už živého objektu, nebo kombinací dvou už žijících objektů.

THE_SECOND_GUY: To není teorie - sám sebe si uvědomuješ. Rozlišuješ "tohle jsem já" a "tohle je to ostatní".
To je přáznačné pro život.
To kalkulačka nemá a nikdy mít nebude.

A tenhle pocit "já" je věc, kterou nikdy nijak nezískáš - můžeš ji jen předat sám ze sebe. (Nebo donutit jiné, aby ji předali).

WANAH: Tak to o existenci nesmrtelný duše a že v tom musí bejt "něco víc" než jenom chemie, to je přece taky jenom teorie, ne?

NOZDROLOMO: Ne jenom sem poukazoval na to že existuje více možností jak hledat co asi je ta duše o které toliko generací lidí uvažuje.
Ty sis vybral ten nejpitomější, pro babky pánbíčkářky a demostruješ svojí omezenost, nic víc.


THE_SECOND_GUY: Třeba že jde jenom o teorie?

LODBROG: Právěže pouhý promíchávání uhlovodíků bohatě stačí, když to děláš párset milionů let.... nevim co je na materiálních teoriích o vzniku života neudržitelnýho....

NOZDROLOMO: Kalkulačky? Zeptej se jich :P

O kterém významu slova "duše" mluvíš?
Duši má všechno co žije, aspoň podle mě.

U kalkulačky víme vše - kde se tu vzala, i co se s ní stane. Vyrobili jsme ji.
U člověka (ani u zvířete) netušíš naprosto nic.
Na původ života jsou pořád jen a jen teorie, a ty úplně materiální jsou prostě neudržitelné.
Pouhým promícháváním složitých uhlovodíků v nich neprobudíš touhu žít a dýchat - leda že by ti do toho spadla nějaká bakterie.

Tak s konceptem duše bych se klidně smířil, pokud by to bylo tak, že duše vzniká nejspíš asi okamžikem, kdy si člověk uvědomí sám sebe a po smrti zase existovat přestane.... (nebo ne přímo smrtí, ale když umře tělo, mozek, tak tu duši už nemá co udržovat, takže se postupně rozplyne)...

NOZDROLOMO: Nemohla by jí ta opice už mít dávno?

Navíc existuje hezké moudro že duše si ty a tělo máš, nemusí to souviset s potřebou někde archivovat až se ti opotřebuje.

Doporučuji tento film, který se věnuje tématu : http://www.csfd.cz/film/235331-pozemstan/

No a můj názor je, že život se dá pouze trochu prodloužit, ale ne do nekonečna.
Tomu, že člověk má duši nevěřim. Podle mě se lidi chtěli pouze povýšit nad zvířata.
Po smrti bude to co před zrozenim. Nic.
Sme jenom vyvynutější zvířata. Když naučim mluvit opici, tak jí naroste duše? Nemyslim si. Prostě naše planeta splnila např. milion podmínek pro vznik života jak ho známe no a tak sme tady. Nic víc.

PS: A kam přijdou všechny kalkulačky? :)

TRAVIX: Akorátže to určitě není jednodušší, levnější a podomácku... ;D

Nicméně furt lepší než myslet si, že když se někomu přioperujou křídla, tak bude mozek (a celá CNS) vědět jak je používat.
A když už se to nacpe i do mozku (což je otázka nejenom vývinu (jedince) ale i vývoje (celého druhu)), že to téměř okamžitě (během několika měsíců) nezakrní, protože budou lidi líní to používat/procvičovat.
Stačí aby dnešní člověk ležel dva týdny v nemocnici a nechodil, a co mu to udělá se stehny.
Chtěl bych vás vidět, jak budete všichni denně několik hodin létat a plavat, popřípadě holotropně dýchat abyste naplnili ty nové lepší plíce k prasknutí, aby po pár dnech nezkolabovaly a nezkrněly.

LODBROG: Něco jako navrhuju tady pod bodem 2?

Tohle je zábavný klub :)

Jde o "nesmrtelnost", nebo "dlouhověkost"?

To co bylo vyhozeno do vzduchu, to dřív nebo později dopadne zpět na zem.
Tenhle příměr sice moc nepočítá s možností být vystřelen mimo dosah zemské gravitace,
ale kdo by o to stál?

Mě baví myšlenka na takovou tu "taoistickou" nesmrtelnost - prostě rozvinutí (vlastních) lidských sil k dosažení tak dokonalého zdraví (a ideálního způsobu života), že se fyzické tělo přestane téměř opotřebovávat, takže se jeho trvanlivost prodlouží na délku větší, než bude ochota jedince tu dobrovolně setrvávat.
No, a potom zemřít tak jako všichni, jen trochu později.

Nevěřím na transplantace "nových" orgánů, dalších a dalších - to možná funguje u auta, ale to by na něm za chvilku zůstal původní už jen volant.
To raději zemřu a znovu se zrodím s novým tělem (nebo nezrodím, pokud mě učení o reinkarnaci zradí;)
Protože mít ve dvoustech letech furt myšlení člověka z dvacátého století, předtím než padla civilizace, ve světě který se znovu snaží rozvinout pomocí feudalizmu, to bych fakt nechtěl.
To se radši narodím s myšlením přizpůsobeným aktuální době :)

TRAVIX: ja se s nicim smirovat nebudu. klidne a rad si hezky pekne po staru chcipnu a tu gamesu "zivot" si dam s chuti od zacatku ;)

VESNACH: V zásadě máme 2 možnosti:

1) Smířit s tím, že nesmrtelnost bude (alespoň v začátku) hodně drahá sranda. Ale tomu se nevyhneš, tak je to s každou novou technolgií (Počítače si taky před půlstoletím mohla dovolit jenom armáda - no a dneska vidíš). I ani to bych neviděl kriticky. Nepředpokládám, že se to všechno vymyslí během dne. Bude se na to přicházet postupně a zatímco nejlepší hi-tech bude pro bohatší, časem si i chudší člověk bude moct dovolit "upgrade"

2) Ovšem je tu ještě druhá cesta, a tu bych já osobně preferoval, že se najde cesta k dlouhověkosti jednodušší, levnější a taková, kterou lze "vyrobit podomácku".

e, já ho uvedl čistě jako vtip - kvůli jeho posmrtnému "životu" a naději na "reinkarnaci" nebo spíš znovuvtělení.
to že měl evidentní problém s lsd je mi vcelku jedno :) disponoval dost prostředky, aby v den své vlastní smrti se smrtí bojoval. jednoduše byl dostatečně vyšinutý a bez morálních zábran, aby se nechal zmrazit (kus sebe).

SHEALA: to je právě to. podle mě dost záleží na míře invazivnosti toho zásahu... řekněme, že existuje krom klasické paměti i paměť buněčná, genetická (tu dobře známe). čistě hypoteticky - pokud by člověk najednou ztratil 98% veškeré hmoty, nepřišel by i o část téhle "paměti"? respektivě o něco, co se paměti rovná?
na druhou stranu tělo funguje jako perfektní diskové pole (pro příklad) - veškerá data se neustále zálohují do okolních segmentů, takže pokud jeden segment vypadne, nedojde k žádné větší ztrátě.
odpověď na tvojí otázku: bude to ten samej člověk :) proč by nebyl.
organizmus je natolik promakaná mašinka, že se s tím během pár týdnů rekonvalescence v pohodě srovná, a to bez jakýchkoliv následku (samozřejmě pokud náhradu příjme).
pokud by si ale míru amputace stupňovala, bylo by to jenom horší, a to nejenom po stránce tělesný (taková amputace člověku dovede pokazit den...), ale i po stránce duševní - ve smyslu narušení osobnostní integrity, těžko říct kam až by se dalo zajít.

VESNACH: predesilam ze se vetsinou s psychedelikama neshodnu, ackoliv mam za sebou pomerne intenzivni zkusenost. Hlavne proto ze cetli jen Learyho, a ne Lema.
Takle, pokud hypoteticky clovek prijde o nohu, a my vynaleznem zpusob, jak mu vypestovat novou nohu, a pridelame k telu, bude to ten samej clovek ?
Podotykam ze i v te noze je nervovej system. A ze soucasti nase dejmetomu "ja". je i nase telove schema.

kdyby mel teda koncetiny.