ATOMINATOR: díky za pochvalu a dál jsem chtěla souhlasit s tím, co píšeš o "jití textu naproti", já to vnímám jako, že oko teprv vnímá a vidí, kdežto já myšlenami už čtu další slovo, ale oko je vnímá později, tudíž pak často nevím, co to vlastně bylo nebo je nebo bude nebo co! :))
Moje taková metodička je podobná, možná v základu stejná, jak popisuješ meditaci, vnitřní ticho... Nicméně osobně to nenazývám vnitřním tichem, ale spíš rozsířením vnímání, protože ať už je to to stejné, podobné či je to nakonec zcela jiné vnímání, tak já ho nevnímám jako tiché, resp. tak, jak jsem cítila vnitřní ticho v hluboké meditaci, ale spíš to vnímám jako rozšířené, dalo by se řict i lehce rozostřené vidění textu a maximální koncentrace, tím pádem pocit, že si to slovo fotím okem do mozku. Vlastně takový stav cítím také jako přesunutí pozornosti do středu a rozsíření vnímání na celistovost jevů, stavů a zase samotného vnímání (v tomto stavu mizí hranice toho, co není podstatné pro samotné čtení a existuje soustředěnost na daný text, slovo, tam pak hranice někdy zas začíná - ohraničení textu, písmen atp., ale opět není podstatná, jakmile se stav obnoví).