WERKA: Jak, že smeták nepřináší radost? ;-) Díky němu máš přece uklizeno. Díky talíři máš na čem jíst, díky ponožkám ti není zima na nohy. Myslím, že jediný, co v té knížce zmiňuje jako něco, co musíš fakt mít, aniž by to přinášelo radost, jsou různý doklady, smlouvy apod.
BLONDYNKA: Třeba právě u mě je to zrovna ten nedostatek sebevědomí. Myslím, že právě ta knížka mi ho pomohla trochu přidat - nějak se umět rozhodnout, co vlastně chci a nechci. Nejen co se týče těch věcí, ale přeneseně i v životě. Ono je to těžký, když má člověk takovou tu skromnou výchovu předávanou v rodině ještě z dob válečného nedostatku (třeba máma zašívá ponožky ještě teď) v kombinaci s vlastním silným ekologickým neplýtvacím cítěním (takže ano, děravý ponožky dokážu vyhodit, ale pořád přitom mám lehký pocit provinění, jestli je přece jen navzdory všemu a všem nemám nezašít a dále nosit, "aby ta příroda nedostávala tolik na prdel".). Prostě o chybách vím a snažím se je řešit. :-) Člověče, já ti upřímně závidím, jak to máš všechno v hlavě srovnaný a cítíš, že tak je to prostě správně. Jenže jak se k tomuhle stavu dopracovat, když to člověk nemá daný a přitom si uvědomuje pocit vlastní marnosti?