AIJA: klidně půjdu s kůží na trh, je to můj byt. Na hromadění bohužel diagnóza není, každý odborník kterého jsem potkala mi tvrdil, že se s tím setkává poprvé (a neví si s tím rady), obzvlášť u tak mladého člověka. Většinou je to důsledek více věcí, ale měla jsem k tomu sklony již od dětsví. U mě to byl a je prožité trauma, alkoholismus, deprese, sociofobie, závislost na nakupování, lehčí forma OCD a hraniční porucha osobnosti. Psychoterapie moc nepomáhaly, pomohla až knížka Marie Kondo a odvaha se svěřit partnerovi a kamarádce. Většinu jsem zvládla uklidit sama, a jsem na sebe náležitě pyšná. Neni to sice stoprocentní, pořád mám na můj vkus hodně věcí, ale já ten proces musim opakovat několikrát než si můj mozek navykne rozlišovat věci které mi opravdu přinášejí radost a které potřebuji od toho zbytku (tahle hranice u mě byla smazaná). Pokud máte kdokoliv dotaz, můžete do pošty.
Já tu knihu vážně doporučuju všem, přítel to taky proházel, a dnes jsem ji díky téhle diskuzi koupila v češtině rodičům.