Známá z Hongkongu vyrostla v jednopokojovém bytě (tamní standard). S dvěma rodičí a dvěma sestrami. Představuju si to nějak takhle:

ETERNITY: s tím naprosto souhlasím. Metry nedůvěru neřeší a vice versa. Měl jsem na rodiče štěstí, někteří spolužáci a kamarádi moc ne.

Ale právě proto, co jsem sám zažil a u jiných viděl, tak prostě když už možnost mám, dám dětem rád víc než je nezbytně nutné. Všude. I u toho pokoje. A o tom to celé je - možnost udělat pokoj větší tu byla, ale stejně dost lidí obhajuje, že nudle je ok. Tak jsem chtěl vědět proč. Že ta možnost často není, je jasný. Ale když možnost je a stejně pro své dítě neudělají víc, tak to nechápu.

Ale za mne už dost pátečního tématu, už jsem to zaplevelil dost :)

STARE_CASY: Ja hodne chodila prave na ty navstevy (nekteri hodni kamaradi a jejich jeste hodnejsi rodicove me nechavali i prechodne bydlet) a nejaky vzorec v tom nenajdes. Pred rodicama si samozrejme nechces hrat na doktora, takze ani ti nejlepsi partaci nezarucovali to, ze se nezavrem obcas do kumbalu. Byly male byty, byly velke domy. A byly i velke domy s malymi pokoji a neduverou v rodine. Nikoho nepoznamenalo nic.
Spis, jak naznacila Tankie, kdyz neco v te rodine neni v poradku, je metraz nakonec uplne sumak.

PISTA1: Tak ale 10 let přeci není zase tak krátká doba. A pokud jsou děti teprve na cestě, tak mluvíme o 18 letech.

Ale je pravda, že dítě do garáže můžeš umístit vždycky, ale auto do děcáku budeš přesouvat blbě.

STARE_CASY: vy jste očividně rodina solitérů, ale fakt to není jediný model.

Většina lidí má omezené zdroje, které jim vystačí na omezené množství metru čtverečních domu/bytu, což znamená, že nikdo nebude mít úplně všechno, co by chtěl. A různí lidé taky chtějí různé věci.
A už jen ten 10m2 kumbál, pokud je pro jednoho, je výrazně víc, než měla velká většina z nás, když jsme vyrůstali.

A popravdě... ono to ani není až tak blbá průprava pro život. Silně pochybuju, že by kdokoli z nás mohl dětem, až se budou chtít osamostatnit, dopřát velké byty - půjdou na kolej, do sdíleného bytu, případně, pokud si budou jo dobře vydělávat, si někde pronajmou garsonku.
Z 30m2 pokoje by je člověk nevystrnadil nikdy :-)

TANKIE_: amen.

ETERNITY: vytahni pokoj s kozama a ja vytahnu dvere, co se nesmely zavirat a kdyz se zavrely, nikdo neklepal. Mela jsem velkej pokoj, ale k hovnu, kdyz soukromi neexistovalo. Diky mami, dodnes se zamykam na hajzlu i kdyz jsem sama doma....
Pardon, ja musela.

TAPINA: Myslim, ze SC zminoval, ze hodnoti situaci "pokud nic nebrani tomu, aby decko melo vetsi pokoj". U tebe tomu neco branilo. Ok. Ale jako odpoved nerelevantni. Pokud si tu mame vytahovat stara traumicka, vytahnu z historie svuj pokoj s kozama.

TAPINA: ufff... tady debata opravdu není možná, nechápeš psaný text. Byla tam taky část o návštěvě u jiných.

Už nemám další otázky.

STARE_CASY: No a co nechápeš na "pokoj jsem neměla, takže jiná možnost nebyla"? Prostě jsem si nevodila v pubertě kamarády domů, protože bychom museli sedět v obýváku s rodiči. Holt u mě to není "já jsem to přežila, tak děti taky musí", pro mě by ten kamrlík s postelí a stolem, na který tady všichni nadáváte, byl splněný sen, který se jaksi nekonal.

STARE_CASY: Pokud by nic nebranilo, aby dite melo vetsi pokoj, melo by ho (momentalne necelych 30 m). Ale momentalne se za nej rozhoduju mezi skoro jistou rakovinou plic nebo mensim prostorem.
Jinak opravdu mame kazdy svou bublinu, ja ziju v te, kdy rodice nejsou trapni. Kdyz ke kamosovi (12) prijde spoluzak, obvykle se sami dobrovolne prisackuji k rodicum, co si hovi v kuchyni (maji skoro stometrovy byt, do pokoje by se zavrit mohli i s pani ucitelkou), oblazuji je o hudebni novinky, podavaji pivo z lednice a diskutuji zivot. Byvam castym hostem a opravdu toho kluka neberu jako decko, ale jako kamose. Stejne to ma jina rodina s 13l dcerou o 200 km dal.

Mas pravdu, ze zavirat se do pidipokojicku s kamosema (nedejboze dvema), nebylo nic moc. Privest si kluka do pokoje sdileneho se sourozencem bylo jeste horsi. (takze radsi fakt dva male kumbaly, nez jeden pokoj pro vic deti). Pokud casem nevydelame na neco vetsiho, hodlam to resit tak, ze se, kdyz budou chtit decka prostor a soukromi, proste odjebu do loznice nebo ven. At si v obyvaku spitaji, co chteji.

TAPINA: Co nechápeš na větě "neargumentuj, že jste šli ven, je to jiná situace"? Jsou věci, které se venku dělat nedají, jsou dny, kdy by člověk psa nevyhnal. Jasně, že jsme jako děti taky byli venku a mnohem víc než dnešní děti, ale nešlo to vždycky, nechtělo se nám vždycky. A ptám se právě na tuhle dobu.

PISTA1: ono jde spíš o poměr k velikost celého bydlení. Když máš garáž na veterány a jeden pokojík pro dvě děti, něco na tobě smrdí.