BORGDOG: k pokroku nedošlo. pokud sis myslel, že jsem dosud netušil, že si můžeš pořídit kopii pro osobní potřebu, tak smolík - to jsem tušil. a hlavně, proti tomu jsem nikdy nic neřekl. proti čemu ale mluvím celou dobu, to je něco jiného: namísto zakoupení si díla a zněho pořizování kopií pro moji potřebu, tak nezakoupení, zkopírování a užití se. já myslím, že není třeba komplikovaného myšlenkového procesu, aby bylo jasné, jaký je mezi věcí A a věcí B rozdíl.
za druhé, tady kecáš nesmysly: licence nevypadají JAKO právničina - licence jsou právničina a můžeš mi věřit, a když nebudeš, tak se, pro pět ran, zeptej nějakého právníka, že v právničině je wording velice důležitý. smlouvy a licence musíš překládat velice přesně a ne nějakou "lidovou jadrnou mluvou", protože tou se právo neřídí. tohle je úvaha jak jetel, fakt. licenci musíš přeložit přesně a to přesně se po tobě chce. navíc, kdybys ji přeložil blbě, snadno poškodíš buď poskytovatele nebo spotřebitele. přesnost je tam zkrátka PODMÍNKA. a upřímně? pochopit zrhuba, co můžeš, to opět není až takový problém. zase tak mongolský ten jazyk není, mnohem méně než formuláře daňové zprávy. tahle námitka je asi tak funkční, jako by sis stěžoval u návodu na pokus, že obsahuje ty blbé a komplikované vzorce látek.
(a nejsou moje, ty licence. na tos přišel kde?)
když jsem deset let sledoval, jak jde jedna branže do prdele a to právě taky a hodně kvůli nelegálním kopiím, dospěl jsem, a to sotva dost odvážně, ale spíš reliasticky, k názoru, že to škodí dost. ono je to pak jaksi vidět.
s leckým. třeba němci, rakušáky, švýcary, maďary, severskými národy atd. ono stačí poznat kus evropy a je to nepřehlédnutelné. neříkám, že nejsou i horší. ale tady taky žádná sláva. a je to vidět pouhým okem, na to nemusíš být autorita. dnes a denně se dočteš o zlodějně v tisku, pověst máme takovou, že si stěžují zahraniční firmy, po evropě svého času visely cedule a ty sis nestihl všimnout? no to nemám problém já, ale spíš ty. jo, není to hezký pocit. to chápu.
ne, to není. já jsem spíš jen, a to poněkud nešťastně, zkonstatoval, že bezbřehý požadavek "máme právo, tak si to vezmeme" logicky nakonec autory a tvůrce všeho možného dožene do náruče acty. měl jsem totiž během let příležitost sledovat, jak lidé napřed mumlají "dilie? to nikdy!", pak zjistěj, že s dobrovolným financováním nikam nedojdou a nakonec si řeknou "tak alespoň, že ta". a když to tak člověk sleduje... ono není zase tak obtížné to pochopit.